Alfa, Beta, Omega

×27×

Zartaa:

Opruzele jsem tlapkou nakopla malý kamínek, který se odkutálel o necelou vlčí délku dál. Jakmile si Bun našla svého druha, nepromluvila se mnou. Jako ne, že bych jí to nepřála nebo tak. Bývala jsem zvyklá na samotu, ale jakmile se mi tahle vlčice připletla do života, už to není tak jednoduché, být sama.

Opatrně jsem se napila z pomalu plynoucí říčky a tím zchladila mé tělo, které jsem zahřála během od tábora až sem. Už se pomalu začínalo ochlazovat, ale mně to nevadilo. Už od mala jsem byla zvyklá na méně jídla a velkou zimu. Pocházím z arktických končin, kde se sníh nachází po celý rok. Odcestovala jsem sem sama. Bez rodiny. Chtěla jsem mít šanci na lepší život jako můj otec, který taky utekl, ale moje matka a sourozenci měli jiný názor. Doufám, že si na mě alespoň jednou za ty měsíce vzpomněli. Co asi teď dělají? Loví? Odpočívají? Spí? Jsou... Egm... Mrtví?

Zatřásla jsem hlavou abych své chmurné myšlenky zahnala a radši zavětřila, abych svůj mozek zaměstnala něcím jiným. Cítila jsem slabé pachy vlků ze smečky, kteří se sem někdy v blízké minulosti přišli napít. Ale jeden z těch pachů byl silnější než ostatní. Jeden z nich jsem nikdy předtím necítila. Jeden z nich se nacházel jen pár vlčích délek ode mě. Má zvědavost mi nedala a já se přikrčila. Nevěděla jsem, jestli mě vlk nebo vlčice sleduje. Nevěděla jsem ani, jestli o mně ví. Ale musela jsem zjistit kdo překročil hranice naší smečky. Pomalu jsem se plížila po pachu toho vlka nebo vlčice a moje reflexy teď byly zapnuté na maximum aby mi nic neuniklo. Náhle někde blízko přede mnou zapraskala větvička a já už věděla, že je zle. Přistál na mě černý stín jen s bledě modrýma očima. Zůstala jsem přimraženě ležet na zádech a cítila jsem tlak velkých černých tlapek ma své hrudi. Vražedným pohledem jsem propalovala bledou modř. Oči toho vlka nevypadaly vůbec naštvaně. Spíš maličko vystrašeně. Moc dobře věděl, že teď jsem v právu já a moje smečka, protože překročil hranice. Jednou ze svých tlap jsem černého uhodila do nechráněného boku a tím ho odhodila. Sice asi jen půlku vlčí délky, ale i to mi stačilo k tomu se zvednout na tlapky a postavit se do bojového postoje. I když ten vlk byl mnohem mohutnější než já, postavila jsem se proti němu a plánovala udělat cokoliv abych ochránila smečku.

,,Hele, klid, ano? Já nechtěl překročit hranice. Chtěl jsem se napít z řeky, ale pak jsem tě uslyšel přicházet a nestál jsem o problémy. Nejbližší skrýš byla na vašem území. Jsem Wayet." Wayet už nestál v bojovém postoji. Taky jsem se narovnala, ale stále jsem byla v pozoru a vražedný pohled zůstal. ,,A ty jsi...?"

,,Zartaa." Zahuhlala jsem.

,,Cože?" Zeptal se. Neslyšel.

,,Jsem Zartaa." Řekla jsem už více otráveně. Nechtěla jsem si s ním dále povídat, ale chtěla jsem být alespoň trochu slušná. ,,Žiješ ve smečce?" Zeptala jsem se.

,,Ehm... Popravdě si teď nějakou hledám. Ty, hádám, smečku máš, že?" Jen jsem přikývla. ,,To je nápad! Mohl bych se přidat do tvojí smečky!" Vykřikl Wayet radostně. Já jsem jeho radost nesdílela.

,,Alfa párem jsou Gabon a Flira. Můžeš se jich zeptat. Hádám, že chceš, abych tě odvedla za nimi, že?" Byla to spíše řečnická otázka, ale Wayet stejně přikývl. Krátkým zavytím jsem dala vědět smečce, že vedu do tábora vlka, který chce do naší smečky. Ať to ví. Šla jsem první, abych Wayetovi ukázala cestu. Vlastně to bylo dost zbytečné, protože cesta vedla prakticky stále rovně, ale tak co.

,,No a... Máš ve smečce rodinu?" Zeptal se po dlouhém mlčení černý vlk.

,,Ne. Pocházím z arktických končin daleko odtud. Matka se sourozenci zůstali tam a otec taky utekl, ale dávno přede mnou. Nevím, kde teď je." Řekla jsem mu popravdě.

,,No... Já myslel spíš druha nebo vlčata." Zašklebil se. Protočila jsem panenky a pokračovala v chůzi.

,,Ne. Nemám nikoho." Už jsem neměla náladu se s ním bavit, takže když jsem spatřila vlky v táboře, byla jsem více než ráda. ,,Jsme tu." Hned u kraje tábora na nás čekal Alfa pár. Gabon s Flirou se tvářili až moc přátelsky na to, že překročil hranice.

,,Jméno?" Zeptal se Gabon. Wayet si lehl na záda a ukázal nechráněné břicho.

,,Wayet." Řekl a v lehu na zádech vyčkával, co Gabon udělá.

,,Tímto tě, Wayete, prohlašuji za člena smečky." Usmál se Gabon a Wayet mu srdečně poděkoval.

Tak zase tu je další kapitolka. Vím, nic moc, ale je tu nový člen! Doufám, že se vám Wayet líbí🤍

Korynek_