Podlomila se mi kolena. Špatně se mi dýchalo. Začala jsem brečet. Ne kvůli nějaké bolesti, ale kvůli mé nevědomosti a hlouposti co mi kolovala v hlavě. Byla jsem zahlcená svými myšlenkami.
,,Bun! Co se děje?!" Vyštěkl Nio. Nebyla jsem ani schopná mu říct že nic. Že jsem v pořádku. Ale pravda možná byla, že jsem v pořádku nebyla. Ne psychicky. Díky Runě a její agresivní povaze jsem si začala uvědomovat nějaké skryté myšlenky. Myšlenky, které jsou z minulosti a nenesou mi tak úplně dobré zprávy. Vzpomínky na mé štěněcí jméno, rodinu, sestru a na den, kdy mě všichni opustili a já zůstala sama.
Dum:
Runa teď říkala nějaký příběh. Pořád se na mě dívala a falešně se usmívala. To už jsem nesnesl. Pohledem jsem vyhledal Bun. Byla s Niem u poradního kamene. Bun zrovna skopla nějaké kosti do díry v zemi a u toho něco říkala, ale nevím co. Usmál jsem se. Za chvíli mě však smích přešel, když jsem spatřil, jak se Bun podlomila kolena a ona spadla na bok. Okamžitě jsem se zvedl a běžel jsem za ní. Sice jsem nevěděl, co se děje, ale musel jsem jí pomoct.
,,Nio, co se stalo?!" Vykřikl jsem a sehnul jsem se k Bun. Ležela na boku. Měla uslzené oči a vzlykala.
,,J...Já to nevím. Prostě sebou sekla." Panikařil Nio. Vzal jsem v rychlosti Bun za zátylek a běžel jsem s ní do Tayovy nory. Opatrně jsem jí tam položil a stočil se kolem ní. Chtěl jsem jí nějak uklidnit. Olizoval jsem jí srst. Na jednu stranu to od strany kamaráda bylo divné, ale na druhou stranu mi to přišlo přirozené. Bun hřála mě a já ji. Cítil jsem se dobře a Bun už přestala vzlykat. Měla zavřené oči a potichu plakala. Radši jsem nic neříkal, nevěděl jsem co, ale myslím, že to ani nebyla potřeba.
Už jsem Bun přestal olizovat kožich, jen jsem ležel stočený kolem ní. Potichu jsem oddechoval a Bun taky. Bun už usnula a mně se klíží oči. Stejně nad tím vším musím přemýšlet. Proč tak najednou skolabovala, proč jí neutěšil Nio ale já a když se probudí, zůstane tu se mnou nebo odejde? Toho se opravdu bojím, nechci totiž, aby odešla. Nechci, aby dělala, že se nic nestalo. Mám jí rád a každá takováhle věc mi pomůže, aby Bun opětovala moje city. Nevím, jestli jsme přímo druhové, ale troufl bych si i myslet, že ano. Na ten pocit bych si dokázal zvyknout. Já usínající a probouzející se vedle mé družky, pár chvil strávené odděleně a pak znovu spolu. Za nějakou dobu vlčata... Ne, to už vážně zní jako sci-fi.
Naposledy jsem pohlédl na zrzavě hnědou vlčici a propadl jsem se do říše snů.
~
Bun:
Probudila jsem se v objetí Duma. Chvíli jsem panikařila a snažila se vyprostit, ale po pár nepovedených pokusech jsem si uvědomila, že mi to vlastně ani nevadí. Každopádně jsem se bála toho, co na to řekne Runa. Nebo spíš udělá. V tuhle chvíli mi to ale bylo jedno. Teď jsem přemýšlela hlavně o mně a Dumovi. Měla Runa pravdu a Dum ke mně něco cítí, nebo tohle udělal jen z kamarádství? A co mu řeknu až se vzbudí? Co on řekne mně? Nikdy jsem vlastně ani nestála o druha, tak proč mi Dum není lhostejný?
,,Dobré ráno, Buny." Nad oslovením Buny jsem se musela pousmát. ,,Musíme si promluvit." Řekl už vážněji. Trochu se ode mě odtáhl, sedl si a kývl na mě, abych si taky sedla. ,,Všiml jsem si, že se mi nějak vyhýbáš. Bojíš se Runy, takže ti asi něco udělala nebo tě vydírala, což jí je dost podobný. Proto jsi s ní nebojovala. Taky proto jsi se zhroutila. Řekni mi, prosím, co se děje." Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Nevěděla jsem, jestli mu to říct nebo ne. Zadívala jsem se mu do očí. Vyčetla jsem z nich hned několik jeho pocitů. Strach, ochranářství, vysoké sebevědomí, velkorysost a hlavně láska.
,,Já... Šla jsem s Runou na hlídku a..." Přerušilo mě vytí Alfy. Lidon svolával smečku na ranní svolání. Dum si povzdychl.
,,No nic, tak jdeme. Řekneš mi to po tvé hlídce a mém lovu." Řekl Dum, usmál se a kývnutím hlavy mi naznačil abych vyšla z nory ven. Tak jsem i učinila. V táboře byl docela šrumec. Všichni vylézali z nor a shromažďovali se před poradním kamenem. Nikdo si tím pádem nevšiml, že jsem vyšla po boku Duma z nory Bety. Samozřejmě až na samotného Taye. Ten se však naším směrem jen usmál a dál to neřešil. Byla jsem mu za to vděčná. Sedla jsem si k poradnímu kameni a vyčkávala jsem na Alfovo sdělení. Dum se ode mě na chvíli oddělil.
Ahoj, omlouvám se, že už dlouho nevyšla žádná kapitolka. Po táboře a pobytu na horách jsem vůbec neměla chuť na psaní a každý den ze mě vyšlo jen pár vět. Někdy ani to ne. Teď se ale snažím psát i s donucením. Doufám, že mi to vydrží. Každopádně bych vám chtěla poděkovat za 1. místo v tagu ŠEDÁ, 3. místo v tagu BETA a 4. místo v tagu BÍLÁ. DĚKUJI🤍
Korynek_
أنت تقرأ
Alfa, Beta, Omega
عشوائي,,Teď se sebereš a vypadneš z mojí smečky. Nemám problém tě zabít." Vrčela Alfa vlčice na temně černou Omegu. Ona se během jediné chvíle otočila a vyběhla do lesa. Měla na krajíčku, ale jakmile opustila hranice smečky, slzy jí zamokřily její kožich.
