70. léta občanský průkaz

Cinglák

T/j

Aleš: "tak sis na mě přeci jen vzpomněla.."
T/j: "promiň, já jsem tě fakt nepoznala, vyrostly ti vlasy"
Aleš: "jo v pohodě.."
Obejmuli jsme se.
Bylo skvělé být v jeho obětí. Jako bych byla zase doma. S Alešem jsme si jako malý hráli. Když jsem byla pryč, opravdu mi chyběl. Napsala jsem akorát jeden dopis Vencovi, ve kterém bylo, ať pozdravuje Aleše. Jo, to bylo vše, vím jsem fakt blbá. Asi tak po třech měsících v Brně, jsem na něj přestala myslet a pak už jsem na něj opravdu zapomněla.

Aleš

Ona mě obejmula, ona mě obejmula!
Klid Aleši! Klídek
Myslím, že sem se zase zamiloval...

O přestávce

T/j

Venca mě ještě představil dalším dvoum klukům z jejich party, protože je neznám. Jeden z nich je Míťa a druhý Petr, ale říkají mu Žába a bráchovi říkají Popelka, to asi kvůli tátovi.

Po škole jsme šli na cinglák. To je místo kam chodí děcka v našem věku chlastat. Kluci mají nejlepší místo, v dolíku pod skálou.
Popelka: tak jo, zítra je předávání občanek. Až nám ji předají, nezapomeňte mu rozhodit klouby, rozhodit klouby, pak stisknout, jak jsem vás to učil. T/j pojď, taky tě to naučím.
T/j: a ty si myslíš, že to neumím?!
Co jsem asi dělala, když potřásli rukou,          když jsem se nedostala? Pěkně mu to křuplo.
*zasmáli se*
Ještě jsme se napili a pak šli všichni domů.