70. léta občanský průkaz

Občanky

Aleš

Ráno jsem přišel před školu. Už tam stál Míťa a Petr. Čekali jsme jen na Popelku a T/j.
Za chvíli přišli.
Petr: "no kde jste se toulali?"
Popelka: "za to může T/j"
T/j: "ale hovno, to ty jsi ráno dlouho hledal v prádelně to pončo"
Aleš: "tak už se nehádejte a pojďte, za chvíli to začíná"

Šli jsme dovnitř, ale místo toho, abychom šli do třídy, jsme se vydali do společenské místnosti, kde už byla skoro všechna místa obsazena.
Čekala tam na nás naštvaná Pivoňková.
Pivoňková: "no kde jste se zase loudali?!
Tady se posaďte, za chvíli to už začíná!"
Ukázala na pět volných míst vedle sebe..

Policajti nejdřív něco mleli a potom teprve začali všechny postupně vyvolávat.
Nejdříve šel Petr. Chvíli stál frontu, potom se podepsal do občanky, občanku dostal do ruky a potřásli si s četníkem rukou. Rozhodil mu klouby, bylo vidět, že četníka to opravdu bolelo, ruku vytřepal od bolesti a potom mu už podávali další občanku. Slyšel jsem, jak zvolali Popelkovo jméno a hned poté se ozvalo
„T/j Jehličková".
T/j, která seděla vedle mě se zvedla a šla se postavit do fronty. Když četníkovi rozhodila klouby a šla si sednout, četník už se na nás dávno díval vražedným pohledem. T/j už dávno seděla zpátky vedle mě, když zvolali moje jméno. Zvednul jsem se a šel se postavit do fronty. Krátce po mě zvolali Míťovo jméno a ten šel za mnou. Po tom co jsme s Míťou rozhodili četníkovi klouby a posadili se zpět na naše místa, už pan Pačes něco šuškal svému nadřízenému a při tom se dívali na nás.

Venku četníci přišli za naší soudružkou učitelkou Pivoňkovou, která se nás samozřejmě zastala a zachránila nás.

„Tak, teď si všichni nalistujte stránku 15" prohlásil Popelka, když už jsme seděli na cingláku, na našem místě.
*všichni jsme si ji nalistovali*
Popelka: "a tu si vytrhnetě"
Petr: "a to jako proč?!"
Po: "všichni vědí, že když máš poškozenou stránku 15, tak to znamená, že s tím režimem nesouhlasíš. "
T/j: "takže to vědí i policajti ne?"
Po: "tyvole, já to už udělám kvůli tomu jak ty svině vosolili našeho fotra."
Pe: "takže kvůli fotrovi jo?
Většinou nám ukazuješ jaký ti nadělal jelita, to není fotr, to je drtička žeber...to jsou tvoje slova"
Po: "tyvole, všichni kámoši mýho bráchy mají natrhnutou stránku 15!"
A: "počkej, takže i Čamborové?"
Po: "Čamborové? Ty byli první, ty to zavedli."
T/j: "tak počkej, natrhli nebo vytrhli?"
Po: "no tak někteří možná jen trošku natrhli
Takže všichni souhlasíte s malým natržítkem?"
Tj/Pe/Mí: "no jo, tak jo"
Aleš: "tak co nám zbejvá.."
Všichni jsme si ji natrhli.

T/j: "no jo kluci, tak já už půjdu domů, taťka bude chtít udělat oběd, on to sám nezvládne."
Pe: "ve čtyři mu budeš dělat oběd?"
T/j: "no tak jemu na čase nezáleží, prostě když má hlad tak má hlad..."
Aleš: "no tak čau, škoda že už musíš jít, uvidíme se zítra..."
T/j: "jo jooo, čau čau"
A/Mí/Pe/Po: "čauu"
*T/j odešla*

Začal jsem psát básničku..
Pe: "co to děláš?"
A: "básnička, ne?"
Pe: "no jo, ale kam to píšeš prosimtě?
Víš co z toho můžeš mít za průser?"
Aleš: "průser je, že jsem zamilovanej do tvojí sestry T/j Popelka. Je sice trochu tvrdohlavá, ale nezaslouží si i ta tvrdohlavá trochu lásky...mojí lásky?"
Po: "no nekecej, tak ty seš zamilovanej do mojí sestry jo?"
A: "no jo" (řekl jsem stydlivě)
Po: "hustý, tak to ať vám to vyjde"
A: "doufám, nevím co ke mně cítí..."
Po: "kdyžtak ti ji dohodím"
A: "hale to je dobrý... já to radši zvládnu sám"

*další den před školou*
T/j: "ahoj kluci"
A: "ahoj"
Mí/Pe: "no čau"
*šli jsme do třídy*
S T/j jsme si opět sedli spolu do lavice a začali spolu mluvit.
Aleš: "tak co jsi udělala tvýmu tátovi včera k obědu?"
T/j: "no nic, on měl prý oběd v práci, takže to už alespoň nemusím řešit.."
Aleš: "tak to jooo.."
T/j: "a co jste pak večer ještě dělali, že se Popelka domů vrátil zlitej jak doga?"
Aleš: "no jo Popelka to pak trochu s tím chlastem přehnal..."
Náš rozhovor přerušilo zvonění na hodinu s příchodem soudružky učitelky.
Měli jsme češtinu, což je pro mě důležitý na psaní básniček, ale stejně mě to nebavilo.

O přestávce za námi přišla soudružka učitelka Pivoňková, ať všech nás 5 jde za ní do kabinetu.
Aleš: "a jéje"
Všichni jsme šli za ní do jejího kabinetu.
Pivoňková: "kluci a T/j, já už za vás nemůžu žehlit vaše problémy...včera s těmi četníky. Přijde vám normální drtit policistovi ruku? A ještě k tomu ty vaše pozdní příchody..."
My všichni: "Hm"
Pivoňková: "dnes jsou třídní schůzky, mám si promluvit s vašimi rodiči?"
Tj/Po/Mí/A: "ani nee..."
Petr: "to ani nebude nutný.."
Pivoňková: "tak dobře, teď běžte do třídy, za chvíli bude zvonit"
Začali jsme opouštět třídu...
Pivoňková: "a nebo víte co?"
Zastavili jsme se.
Pivoňková začala vyndávat ze skříně krabice s nějakými papíry.
Pivoňková: "předěláte nástěnku"
Dala nám krabice.
Pivoňková: "a tady něco pro inspiraci"
Podala nám pár letáků a odešli jsme.
T/j: "tak co tam dáme?"
Aleš: "to je jedno, něco tam naflákáme"
Po: "tyvole a co je zase tohle?"
Malý Pačes: "těší mě, že vás poznávám soudružko ředitelko, velice jsem se na tuto školu těšil"
Ředitelka: "tak já Daniela odvedu do třídy, my už to zvládneme"
Pačes: "děkuju soudružko ředitelko"
Ř: "pojď "
Prošli kolem nás.
Všichni: "dobrý den"
T/j: "tyvole co na nás čuměl"
A: "ne asi"
Po: "myslím si, že ten bude dělat problémy.."

Mates (brácha Petra)

Do třídy k nám přišla ředitelka s nějakým klukem.
Učitelka: "vstaňte, sedněte si"
Ř: "děti tohle je váš nový spolužák...věřím, že ho přijmete do svého kolektivu"
Malý Pačes: "jmenuji se Daniel Pačes a jsem váš nový spolužák,....ale později, až se lépe poznáme, budou mi moci NĚKTEŘÍ z vás říkat Daňku"
Mates: "polib nám prdel Daňku"
*třída se začala smát*
Ř: "kdo to řek?!"
U: "Hájku!!"
Ř: "seber se a pojď se mnou do ředitelny!"
Odešel jsem s ředitelkou.
U: "vstaňte, posaďte se"