70. léta občanský průkaz

Na okraji smrti

Míťa se zrovna nachází v té stejné nemocnici, ze které jsme před chvílí odjeli. Je v bezvědomí, promrzlý, jeho babička se na něj dívá a u toho pláče. Prý si to Míťa udělal sám. Lehl si do sněhu....

T/j

Tomu se mi nechce věřit. Nemůžu přijít o kamaráda. On to zvládne, doktoři za něj budou bojovat a Míťa se k nám vrátí. Věřím v to...

Jeli jsme k Alešovi domů. Sedla jsem si k němu na postel a za chvilku za mnou došel Aleš o berlích. Posadil se vedle mě a objal mě okolo ramen. Ukápla mi slza.

A: „neboj, on to přežije"

T/j: „já vím, bojoval furt o to, aby se viděl s rodiči a dřel, tak by to teď snad nevzdal. Chci se za ním zítra stavit."

A: „snad to půjde" dal mi pusu do vlasů.

T/j: „no nic, měli bychom jít už spát" Aleš přikývl, tak jsme si vedle sebe lehli.

A: po chvíli začal šeptat
„Já dostal jsem po tobě hlad,
já tě mám, panenko, opravdu rád,
víc nežli sebe, víc nežli je,
víc nežli nebe, víc jak básně mé.
Hořím já touhou tě políbit,
lásku mou ti já mohu slíbit,
miluju tě, jsi jako růže,
kdo tě spatří, tomu už nikdo nepomůže.
Jsi tak krásná, jsi jako poupě,
unést tě a zavřu tam, kde mám doupě."

T/j: „aww, to je tak krásný, ty jsi můj umělec" pohladila jsem ho po tváři a dala mu pusu na čelo.

A: „miluju tě" usmál se.

T/j: „však já tebe taky"

Usnuli jsme...

Ráno jsem se probudila v Alešově objetí.

A: „dobré ráno krásko" očividně se taky už probudil.

T/j: „dobré ráno brouku...dem teda dneska do té nemocnice?"

A: „můžeme se tam jít podívat, když chceš"

T/j: „prosím jo, je mi Míti hrozně líto"

A: „taky mi ho je líto, ale tak půjdeme až po obědě, ju?" Pohladil mě.

T/j: „tak dobře, nemám jít pomoct tvojí mamce s obědem?"

A: „ne, to nemusíš"

Vstala jsem a šla se podívat do kuchyně. Alešova máma už stála u plotny, bylo totiž už půl jedenácté.

T/j: „dobré ráno, nechcete s něčím pomoct?"

A. M: „dobré ráno T/j, to je v pohodě, můžeš jít za Alešem" usmála se na mě.

T/j: „ne, já vám ráda pomůžu. Už po několikáté tu budu obědvat, vy si s tím děláte práci a my pak s Alešem přijdeme a rychle to do sebe naházíme."

A. M: „no tak, když nijak nedáš, tak můžeš třeba oloupat tyhle mrkve." Ukázala do dřezu, kde bylo pár mrkví. Otevřela jsem šuplík, kde byly příbory a vzala si škrabku. Popadla jsem jednu mrkev a šla s ní nad koš, aby tam padaly šlupky.

A: „dobré ráno" dobelhal se do kuchyně o berlích Aleš. Já se na něj jen usmála a jeho máma ho pozdravila. „Vy tu tak hezky pracujete, můžu taky s něčím pomoct?"

T/j: „s berlema? Nenamáhej se prosím."

A: „ale tak já chci taky pomoct"

A. M: „brouku T/j má pravdu, nenamáhej se"

A: povzdechl si „tak fajn, jak chcete...jo a mami chceme se s T/j zeptat, jestli by jsi nás po obědě nehodila do nemocnice...chceme se podívat za Míťou."

A. M: „jasně, můžu" nejistě se usmála, bylo na ní vidět, že sama neví, jak to s Míťou bude.

T/j: „děkujeme" ... „a co mám dělat teď?" Zeptala jsem se, když jsem všechny mrkve doloupala.

A. M: „můžeš je nastrouhat, ty mrkve jsou totiž do polívky"

T/j: „dobře" usmála jsem se na ní. Když jsem to dodělala, pak už pro mě Alešova máma žádnou práci neměla, tak jsme šli s Alešem do pokoje a čekali jsme až bude polévka hotová.

Po obědě jsme si šli slehnout s tím, že potom pojedeme za Míťou. Lehli jsme si vedle sebe a Aleš mě obejmul. Do obličeje mu spadly vlasy, tak jsem mu je dávala za ucho a hladila ho. Myslím, že jsme usnuli, protože jsem se koukla na hodiny a byly tři a to jsme obědvali ve dvanáct.

T/j: „Alešku, stávej, jedeme za Míťou."

A: „ještě chvíli"

T/j: „ale hovno, spali jsme skoro tři hodiny"

A: „kolik je?!" Z leže si rychle sedl.

T/j: „no tak stávej, ať jedem"
Aleš se začal drápat z postele a já šla za jeho mamkou. Seděla v obýváku a něco četla.
„můžu vás teda poprosit jestli byste nás prosím odvezla do té nemocnice?"

A. M: „jo jistě" zvedla se z pohovky. „A prosím tykej mi T/j" usmála se na mě.

T/j: „eee dobře"

Autorka: omlouvám se, že včera nevyšla kapitola a je tak krátká. Nějak mi nebylo do psaní no.
Dnes jsme postavili trampolínu, takže teď budu trávit hodně času venku, ale psát snad stihnu, nebojte kapitoly budou.
Každopádně u další kapči, tě péro <3