70. léta občanský průkaz

Den s Alešem

Doma nás táta tak trochu seřval, ale nic na co bychom nebyli zvyklí. Usínalo se mi s úžasným pocitem. Já mám kluka, on mě miluje, už dlouho o něm snívám a teď je můj.Dnešek je můj nejlepší den, teda až na ty policisty, ty mi ten den teda zhoršili, ale stejně...

Ráno jsem vstávala asi v deset, no co jsou prázdniny. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Myslela, že se klukama dnes něco podniknem, ale brácha byl někde pryč, takže jsem si šla dát akorát něco k snídani.

Sedla jsem si za stůl a už jsem chtěla jít něco dělat, ale slyšela jsem, jak někdo zvenčí křičí. Otevřela jsem okno a kdo jinej by to byl než Aleš.

„No nazdar!" Křičela jsem na něj, aby mě slyšel.

„Čau T/j, jen se chci zeptat, jestli bys se mnou nechtěla někam zajít." Křičel směrem na mě.

„Takže rande?" Zeptala jsem se ho.

„No jo, vlastně jo" odpověděl mi.

„Tak vydrž, já se jen převléknu" zakřičela jsem na něj a šla se převléct, protože jsem na sobě měla stále pyžamo.

Jako obvykle jsem si vzala zvonáče, nějaké triko a džísku. Vylítla jsem z pokoje, řekla tátovi, že jdu ven, ani mi nestihl odpovědět a už jsem sbíhala dolů ze schodů.

Vyšla jsem z bytovky, Aleš už tam na mě s úsměvem čekal. Obejmuli jsme se a pak jsme si dali malý polibek. Chytli jsme se za ruce a někam šli.

„Kam to vlastně dem?" Zeptala jsem se ho.

„K nám domů, chci říct mámě, jak to teď mezi námi je, furt se mě na to ptá." Odpověděl mi.

„Fajn" řekla jsem zaraženě. Trochu jsem se bála, ale tak jeho máma je hodná, tak to snad bude v pohodě.

Když jsme byli před jejich bytem, tak Aleš zazvonil, očividně neměl klíče. Otevřela nám jeho máma.

„Jé, ahoj T/j, pojďte dál" usmála se na nás Alešova máma, která nám otevřela dveře. Úsměv jsem jí oplatila a šli jsme dál.

„Mami jen jsme ti s T/j chtěli něco říct..." řekl Aleš.

„No, tak povídejte." Odpověděla nám.

„Že už spolu chodíme" řekla jsem za Aleše.

„No výborně, moc vám to přeju." Objala nás okolo ramen.

„Děkujeme" řekl Aleš za nás oba.

„Dáte si něco?" Zeptala se nás.

„Ne, to je dobrý, děkujeme" odpověděla jsem jí.

„My už půjdem, tak čau" řekl Aleš.

„Tak čau" dala mu pusu na čelo. Aleš se ohrabal a já se zasmála. Vyšli jsme ven.

„a kam dem teď?" Zeptala jsem se ho.

„Jo, tak to by mě taky zajímalo" zasmál se.

„Takže na Cinglák" řekla jsem.

„Nic jiného nám asi nezbývá" řekl Aleš. „Doufám, že tam máme nějaký zásoby"

Zasmála jsem se „Jo jo, myslím, že jsme tam něco nechávali."

Tak jsme vyrazili směr Cinglák. Za chvíli jsme už stoupali ten kopec. Na našem místě nikdo nebyl, tak jsme měli alespoň trochu soukromý. Ale v tom případě by mě zajímalo, kde je Popelka.

„Nechceš dneska přespat u mě" zeptal se mě, když jsme dorazili na místo.

„Dobře, ale stavíme se u mě doma pro věci a řeknu to tátovi, ať nemám zase problém" řekla jsem mu.

„Fajn" dal mi pusu na tvář. Usmála jsem se a šla vyhrabat nějaký ten alkohol, abychom se napili. Povídali jsme si a pili. Asi tak za hodinu jsme šli teda ke mě domů.

„Čau tati" řekla jsem, když jsem vešla do bytu, Aleš šel hned za mnou.

„Nazdar" dostalo se mi odpovědi.

„Jen jsem ti chtěla říct, že dnes přespím u Aleše, takže se domů nevrátím" řekla jsem nervózně.

„Dobře" odpověděl. Po tomhle slově jsem si opravdu hodně oddechla. Do nějaký tašky, kterou jsem náhodně popadla, jsem si sbalila potřebné věci. Však to znáte, pyžamo, hygienu a čisté oblečení.

„Tak můžeme jít" křikla jsem na Aleše, který se zatím procházel po pokoji.

„Super" odpověděl a ruku v ruce jsme šli k Alešovi domů. Manželovi jeho mámy se moc nelíbilo, že tam budu spát, ale Aleš a jeho máma ho přemlouvali, že s tím nemohl nic dělat.

Za chvíli byl večer, tak jsem se šla převléknout do pyžama. Když jsem se vrátila do pokoje, Aleš už měl rozdělaný dvě pivka a zapnutou muziku. Napili jsme a šli spolu tancovat. Musím uznat, že líp strávený den to byla nemohl.

Aleš si mě přitáhl k sobě a díval se mi hluboko do očí.
„Co je" zeptala jsem se ho a taky se mu zadívala do těch jeho krásně modrých očí. Modrých jako pomněnky. Modrých jako ta nejhezčí modrá na nebi. Modrých jako křídla modráska.

Vášnivě mě políbil. Byl to úžasný pocit. Nic lepšího jsem ještě nikdy nezažila. Cítila jsem tu jeho vůni. Staré knihy a trochu alkoholu. Zapomněla jsem na všechno okolo sebe. Myslela jsem jenom na něho. Jakoby okolo nás nic nebylo. Jako bychom byli úplně na okraji světa, spolu my dva. Byl to opravdu dlouhý a vášnivý polibek. Myslela jsem, že za chvíli omdlím, kvůli nedostatku kyslíku. V tu chvíli to Aleš pustil. Oba dva jsme se nadechli a stále se dívali na toho druhého. Pak mě políbil znova. Byla to asi stejně dlouhá pusa a taky stejně úžasná. Možná byla ještě sladší. Teď se mám dobře, líp už se mít ani nemůžu.

„Miluju tě" řekl, když jsme se od sebe odtrhli.

„Taky tě miluju" odpověděla jsem mu.

V tu chvíli na nás vlítla Alešova máma, ať vypneme tu hudbu a jdeme spát, že už je pozdě.
Poslechli jsme ji, vypli hudbu a šli si lehnout.

„Tak dobrou noc brouku" řekla jsem Alešovi, který ležel vedle mě.

„Dobrou noc" odpověděl mi a pohladil mě po tváři.

Lehla jsem si k němu zády, protože jsem prostě hledala vhodnou pozici jak usnout.

„Vole, ty mě snad nemáš ráda?" ozvalo se ze tmy.

„Proč bych tě jako neměla ráda tyvole?" Řekla jsem.

„No asi když se ke mně otáčíš zády." Zlobil se furt Aleš.

„Já se snažím najít příjemnou pozici pro usnutí ty debile" řekla jsem mu.

„Fajn, jak chceš" odpověděl Aleš. Tyvole co zas má v plánu, řekla jsem si v hlavě. Ucítila jsem příjemné objetí zezadu.

„No vidíš, jak jsi to vymyslel." Pochválila jsem ho.

„Dobrou noc" řekl už jenom.

„Dobrou" řekla jsem mu na to a v tomto objetí jsme usnuli...

Autorka: proč ne trochu romantiky, že?😭💕
Jako já nevěděla co udělat, teď pojedu hodně podle filmu, protože už nevím, co vymýšlet. Už mám totiž v hlavě nápad na další příběh😭❤️✨.
Každopádně u další kapitoly, tě péro💕
Ps: miluju vás lidi...