70. léta občanský průkaz

Záchod

Aleš

Slyšel jsem zvonek, tak jsem šel otevřít. Byl to Popelka a měl v ruce rum a panáky.

Po: „Ihned se oblékni a pojď se mnou." Zavelel mi.

A: „Proč vole?"

Po: „To ti vysvětlím cestou, prostě teď dělej pojď!"

A: „fajn, fajn, už jdu" začal jsem si oblékat kabát.

<na Cingláku>

A: „ona by tam vážně chtěla?!"

Po: „jo, dáme ještě jeden" naléval mi dalšího panáka.

A: „Ne ty vole, vždyť už jsem jich měl asi deset."

Po: „poslední, fakt"

Myslel jsem, že se už pobliju, když jsem ho vypil.

Po: „tak pojď dem na to" dali jsme si pěstičku.

Vzal jsem skleničku, ze které jsem pil a šli jsme s Popelkou z kopce dolů. Bylo to celkem těžký, když jsme byli na mol. Šli jsme k Popelkovi domů. Rychle jsme tam vběhli, aby nás T/j neviděla a zamkli jsme se u nich v koupelně.

Po: „tak děleeej, dupni na tu ruku kurva" řval na mě Popelka a měl položenou ruku na záchodě, chtěl abych mu ji zlomil. Vzal jsem láhev a napil se z ní.

Po: „ty vole co je?"

A: „já jsem básník, ne kat!!!"Šel jsem ke dveřím.

Po: „ty vole kam jdeš?" Někdo začal brát za kliku.

T/j: „co tam děláte kluci?"

A: „jé, tam někdo je"

Po: „na to se vyser! Rimbaud taky nalil Verlainovi do piva vitriol, ty vole tak dělej!"

A: „no jo, ale to bylo z lásky"

Po: „ty vole tohle je taky z lásky"

Popelkův táta: „co tam děláte vy dvě buzny?" Ozvalo se za dveřmi.

T/j: „to by mě taky zajímalo" ... „no ty kráso, tak tohleto jsem opravdu vidět nemusela" byly slyšet kroky od dveří.

Po: „tak dupni na tu ruku kurva!....je to levá ruka do píči."

No tak fajn, odhodlal jsem se k tomu a nohou dupnul na jeho ruku. Jenomže ten kokot tou rukou uhnul a moje noha silou dopadla do záchoda. Bolelo to jak svině.

A: „au jau kurva, pomooooc" byly moje první slova.

Po: „sorry, tyvole fakt sorry" v tom Popelkův a T/jin táta vyrazil dveře a oba dva vběhli do místnosti. Jejich fotr hned začal volat záchranku a T/j šla rovnou ke mně. Do prdele, teď jsem si uvědomil, že jsme spolu ještě o tom dopise nemluvili a že mě to ještě čeká.

T/j: „co jste to dělali do prdele?"

A: „No on chtěl Popelka zlomit ruku, jenomže tou rukou na poslední chvíli uhnul, takže tak." T/j se podívala na mojí nohu zaseklou v záchodě a zasmála se. „Ty vole nechceš mi třeba místo smíchu trochu pomoct."

T/j: „a jak jako? Ty mi spíš vysvětli, proč....
Popelka ti řekl o tom dopisu, viď?"

A: „jo T/j, prosím neopouštěj nás"

T/j: „však ne"

A: „a co ne?"

T/j: „no co asi, nikam nepojedu, odepsala jsem jim, že to neberu..."

A: „fakt?"

T/j: „ty vole, co jsem ti teď řekla?"

A: „jo promiň...díky bohu, vždyť já bych to tady bez tebe nepřežil T/j."

T/j: „a já zas bez tebe" šla ke mně a políbila mě. V tom jsem si uvědomil, že nás viděl její táta...

T: „ty s ním něco máš?!" Vlepil T/j facku.

Našteští v tu chvíli někdo zazvonil. Museli to být záchranáři. Popelkův a T/jin táta šel otevřít.

A: „jejda"

T/j: „ty vole, já si radši něco udělám, aby mě rovnou odvezli do nemocnice. Já s ním nechci o něčem takovým mluvit."

A: zasmál jsem se „prosimtě nic si nedělej, však budeš moct jet se mnou, jako nějakej doprovod, nebo něco takovýho, ne?"

T/j: „nevím, doufám v to"

Když jsem mluvil s T/j, úplně jsem zapomněl na to, jak mě bolí ta noha. Ten její úsměv všechnu bolest přebyl.

Do koupelny vběhli záchranáři a dokonce museli vyrvat ten záchod, protože ta noha nešla vyndat. Dali mě na nosítka a šli se mnou ze schodů dolu. Musím říct, že to úplně příjemná cesta nebyla. T/j a Popelka šli oba dva se mnou.

T/j: „promiňte mohla bych se vás zeptat, jestli bych nemohla jet s ním?"

S (sanitkář): „vy jste jeho příbuzná?"

T/j: „ne, já jsem jeho dívka" usmála se. Taky jsem se usmál a začervenal se.

A: „prosím ať jede" zaskuhral jsem „ty vole to bolí, ty debile proč si uhnul?"

Po: „tak sorry, to byl reflex"

S: „tak fajn, nastupte si, už musíme jet"

Cestou záchranáři zavolali mým rodičům a oznámili mi, že už je prý máma na cestě do nemocnice.

Zlomený kotník mi dali do gypsu a T/j u toho celou dobu byla...se mnou.

Když mě a T/j moje máma odvážela z nemocnice domů, dostala se k nám velmi nepříjemná zpráva...ohledně Míti...
Tohle se nemělo stát...

Autorka: Už se blíží konec této knížky, jako myslela jsem, že to bude delší, ale tak co <3.
Každopádně přeji hezký víkend, uvidím jestli zítra kapča bude, ale pokud ne, tak v neděli určitě, podle toho jak budu stíhat. Tak u další kapitoly, tě péro <333