70. léta občanský průkaz

Přespávačka 2.

T/j

Když jsme přišli k Alešovi do bytu, tak jsme šli hned uložit Popelku a Petra, protože to vypadalo, že už to na nohách dlouho neustojí. Šli jsme je dát spát do pokoje Alešovi mámy a jejího manžela. Věděla jsem, že zítra ráno bude pořádná kocovina, takže jsem klukům na noční stolky postavila skleničky s vodou.
T/j: "a kde budeme spát my?"
Otočila jsem se na Aleše.
Chytl mě za ruku a vyšli jsme společně z pokoje na chodbu a přistoupili jsme k dalším dveřím.
A: "tady..."
Otevřel dveře tou druhou rukou, kterou mě nedržel a zavedl mě dovnitř.

Nečekaně to byl Alešův pokoj.
T/j: "máš tady nějaké matrace, nebo něco?"
A: "a na co?"
T/j: "třeba protože nechci spát na tvrdý zemi"
A: "nemusíš spát na tvrdý zemi"
T/j: "no a kde mám spát?"
A: "tady?"
Ukázal na svojí postel.
A: "pokud ti teda nevadí, že budeš spát v posteli...se mnou"
Přišel ke mně blíž a dal mi vlasy, které mi padaly do tváře za ucho. Místo normálního držení ruky jsme si propletli prsty. Byli jsme u sebe fakt blízko. Usmíval se na mě těmi jeho úžasnými rty a u toho se mi díval do očí. Reálně jsme takhle stáli asi pět minut.
T/j: "N-no ne-nevadí"
Kurwa proč koktáš Jehličková?! Šibe ti?
A nebo že by byl důvod tenhle hoch?
A: "tak fajn....chceš už jít spát?"
T/j: "nooo, moc se mi ještě nechce"
Tyvole alespoň už nekoktám.
A: "tak jsem dostal nápad" šel k nějaké poličce, kde měl srovnané gramofonové desky, jednu vzal a šel jí pustit.
T/j: "supeeer, taky jsem dostala jeden nápad" šla jsem do kuchyně, kde jsme nechali rozpité lahváče, které jsme nechtěli zakopat, ale vzít si je sebou. Vzala jsem jednu, kde toho bylo alespoň víc než půlka a šla jsem zpátky za Alešem do pokoje.
A: "tobě to taky myslí"
T/j: "já vím"
Začali jsme tancovat a střídali jsme si flašku. Ani bych to neřekla, ale za chvíli jsme ji vypili.
T/j: "no...*zívla jsem*...myslím, že už je čas jít spát"
A: "máš pravdu"
Já jsem šla odnést prázdnou láhev do kuchyně a Aleš vypnul muziku. Lehli jsme si do postele, otočili jsme se směrem na toho druhého a řekli si dobrou. Zase jsme na sebe civěli, řekla bych, že možná dokonce půl hodiny. Ale to prostě nejde se na něj nedívat když on je tak krásnej.
Začali se mi klížit oči.

Možná jsem se zamilovala?.........

Aleš

Zase jsem se na ní díval, prostě nešlo odtrhnout oči, když je tak nádherná. Já ji fakt miluju. Viděl jsem, že už T/j spí, taky jsem chtěl jít spát, ale nešlo se na ni nedívat a ani jsem nebyl tolik unavenej. Políbil jsem ji.
Tyvole já jsem fakt kretén.
T/j se naštěstí neprobudila a nebo jen dělá, že spí? Protože mi jen nechce říkat, že o mě nemá zájem? Fuj, neboj Aleši, neboj, to bude dobrý.

Snažil jsem se usnout, ale nešlo mi to. Nakonec jsem usnul asi až ve dvě ráno.
Když jsem se probudil, T/j ještě spala. Začal jsem si hrát s jejími vlasy, měla je tak krásně načechraný. V tom se probudila.
A: "jee, dobré ráno"  usmál jsem se na ní
T/j: "dobré ráno" protáhla se a úsměv mi oplatila
A: "tak jak ses vyspala?"
T/j: "jo, spalo se mi dobře a jak ty?"
Mám ji říct pravdu? Že jsem usnul až ve dvě ráno? Dobře, nebudu lhát holce, kterou miluju, ale taky jí nebudu říkat celou pravdu.
A: "no já teda moc ne, nemohl jsem usnout"
T/j: "jak to?"
A: "ehm...nevím, prostě jsem nemohl usnout"
„no dobré ráno hrdličky" vyrušil nás Petr, který stál ve dveří.
T/j: "jaký jako hrdličky, jak to myslíš?"
A: "seš blbej nebo jo?"
Pe: "možná jsem blbej, ale alespoň nelíbám T/j, když spí, že Aleši?..."
T/j na něj hodila nechápavý pohled a já vražednej.
Pe: "ježiši jsem si dělal srandu, ne?" řekl, když mě uviděl.
T/j: "aha" zasmála se
Taky jsem se zasmál, aby to nebylo podezřelé.
Pak jsem kouknul na hodiny a uviděl, že už je 13 hodin.
T/j: "tak co kocovina Péťo?"
Pe: "jo, dobrý, díky, že jsi mně a Popelkovi připravila tu sklenici s vodou."
T/j: "jo, nemáte zač, už jsem s tím tak nějak počítala"
A: "hej, už je jedna hodina odpoledne!"
T/j: "to už?"
A: "měli bychom začít dělat oběd, odpoledne máme s Míťou sraz na Cingláku"
T/j: "no hele, ale já nevím jestli táta nebude naštvanej, že jsme nepřišli včera domů, jestli bychom mu to neměli vysvětlit"
A: "máš pravdu, tak se sejdeme odpoledne na Cingláku?"
T/j: "počítej s náma"
Zakřičela "tak pojď, ty ožralo"
„už jdu!" Ozvalo se z ložnice.
Všichni: "tak tě péro"
Petr, Popelka a T/j odešli.

T/j

Bylo mi Aleše líto, ale opravdu jsme už museli jít...

Doma

T: "kde jste byli?!"
T/j: "v-venku"
T: "celou noc?!"
Po: "no jo"
T: "takže vy se celou noc někde loudáte?!"
Vzal si do ruky opasek. Popelka se přede mě postavil, abych to moc neschytala, přeci jen to byla jeho vina, že se tolik opil, ale já jsem zase chtěla k Alešovi. Dal nám pár ran a my jsme se raději začali přibližovat ke dveřím. Opatrně a nenápadně jsem otevřela, ale přes šlehání opasku do našich těl to nebylo slyšet.
T/j: "tak na tři" zašeptala jsem
Po: "raz"
T/j: "dva"
Po: "TŘI!!!" zakřičel a já otevřela dveře dokořán. Povedlo se nám utéct.
T: "uvidíme kdy se vrátíte!!!"
Křičel za námi ještě táta, ale to my jsme už vycházeli dveřmi naší bytovky ven. Namířili jsme si to rovnou na Cinglák a bylo nám jasný, že se domů dlouho vracet nebudem.