(Art)lover

⁕ 03 ⁕

Na další hodině figurální kresby Elliot nebyl nahý.

Remi si oddechl. Oddechl si teda jen do té doby, než si ho k sobě zavolal profesor McMillan. Po jednom si volal studenty ke svému stolu, bloček s poznámkami v ruce, aby jim osobně řekl všechny výtky a pochvaly k minulé kresbě postavy, kterou neměli čas už evaluovat.

Věděl, že odvedl příšernou práci. Profesor se taky krátce zasmál hned, jak se u něj posadil. "Jde vidět, že rychlá kresba vám jde lépe," prohodil. Remi sklopil pohled. "No, tak se na to podívejme."

Profesor vytáhl Remiho kresbu ženské postavy. Dalších pět minut mu vytýkal vše, co jen šlo. Proporce, stínování, technika. Myslel si, že se v tu chvíli propadne do země. Strávil u profesora nejvíce času. "Ale zase kdybych se podíval jen na obličej... Vy se asi vyžíváte v portrétech spíše, že? Ten je precizní." Remi se zmohl jen na přikývnutí.

Když se vrátil ke svému místu, schoval se za stojan tak, aby na profesora neviděl. Šel hned jako druhý a tak nestihl ještě ani začít kreslit Elliota. Seděl rozvalený na židli v takové pozici, že bylo Remimu jasné, že dostane přednášku i po této kresbě. 

"Tak co?" zeptal se ho Tyson. "Tě tam nějak dusil."

"Taky že jo," zamumlal Remi. "Říkal jsem, že kresby postavy mi moc nejdou."

"No," mlaskl Tyson, "u zkoušky na konci roku bude pravděpodobně Elliot. Třeba, když se na něj hezky usměješ, dovolí ti, abys ho mohl zkusit nakreslit i párkrát mimo hodinu."

To Remi v hlavě okamžitě zavrhl. Nikdy by v sobě nenašel tolik odvahy, aby se ho zeptal na něco takového. Zkrátka se bude muset smířit s tím, že tento předmět nejspíše na první pokus neudělá a bude ho muset opakovat jako Tyson. 

Když byl profesor se všemi hotový, začal se procházet mezi stojany. Remi přemýšlel, že bude předstírat potřebu na záchod, až se bude profesor blížit k němu, ale bylo jasné, že by se mu stejně nevyhnul. 

Začal se soustředit. Začal praktikovat všechny rady, které mu profesor před chvílí u jeho stolu. Propaloval pohledem Elliota a proklínal jeho pózu, i když to nebyl pravděpodobně jeho nápad. 

Profesor ale kupodivu moc chyb nenašel. A na konci hodiny vše oznámil, že na hodině v pátek zkusí opět rychlokresbu a příští týden zkusí jiné techniky jako třeba malbu, aby viděl, jak jsou na tom s ní.

Remi se rychle pobalil, aby se mohl co nejrychleji vypařit. Nečekal ani na Tysona, protože stejně měl dále výuku, kterou s ním neměl. Sotva ale vyklopýtal na chodbu, někdo mu zaťukal na rameno. 

Byl to Elliot. "Tohle jsi tam nechal," promluvil na něj a podal mu lahev s vodou. Očividně to byla jeho lahev, Remi se ale stejně podíval do tašky, aby se ujistil, že je jeho.

"Oh. Díky," zamumlal a lahev si přebral.

"Máš teď dějiny umění? Můžeme jít spolu, mám hodinu ve stejné budově," prohodil. 

"Jak to víš?"

Elliot ukázal na knihy v Remiho ruce, které si před odchodem vytáhl, aby je měl připravené, protože učebna byla na druhém konci školního pozemku a on měl jen deset minut na přejití. Nechtěl ještě hledat knihy při výkladu učitele.

"Jasně. Samozřejmě. No, jak chceš." 

Nesnášel se. Proč byl tak divný?

Otočil se a rozešel se. Elliot s ním srovnal krok. "A jmenuješ se?" zeptal se.

"Remi," odpověděl.

Elliot se pousmál. "Já jsem Elliot."

Málem řekl, že to ví, ale naštěstí se zastavil. "Pěkný jméno," řekl místo toho, protože si to vážně myslel. Pěkný obličej. Pěkný tělo. Pěkný úplně všechno.