(Art)lover

⁕ 07 ⁕

Remi měl taky hodinu latiny. Byl to dobrovolný předmět, ale zapsal si ho, protože ho to zajímalo. Jeho rodiče se mu snažili rozmluvit, aby se učil mrtvý jazyk, ale nebyli úspěšní.

A tak se od základů učil latinsky. Očekával od toho předmětu hodně a tak ho ve finále trochu zklamal, protože učitel vypadal, jako by měl každou chvíli usnout a hodiny se neuvěřitelně táhly.

V druhém měsíci semestru se rozhodl, že jestli hodina, na kterou přímo šel, bude opět stát za prd, vykašle se na ten předmět. Docházka nebyla povinná, jen museli vypracovat do konce semestru projekt dle jejich výběru, který měl jednu podmínku - muselo to být spojení latiny a umění. To by mohl zvládnout, ne? Naučit se latinsky sám. Případně by mohl poprosit Elliota o pomoc.

Jejich doučovací hodiny stále probíhaly jednou týdně, jinak se moc nebavili. Scházeli se tedy pravidelně v pátek po výuce a jeli k Elliotovi. Ten si pro Remiho vždy připravil různá cvičení, momentálně se soustředili na jednotlivé části těla, aby je dostali k dokonalosti.

Třeba by se naopak v pondělí mohli scházet na latinu? Musel se zasmát. Byl tak naivní.

Sedl si ve třídě dozadu jako vždy. Když přišel profesor, napsal na tabuli jedno obrovské slovo. Artem.

"Dneska konečně začneme téma umění. Tady," ukázal na tabuli, "je latinský výraz pro umění."

Remi si to slovo slepě přepsal. A až pak si uvědomil, že slovo artem se Elliot vůbec nevyslovil, když mu u něj v pokoji řekl, že jeho umění je božské. Zarazil se.

Snažil se uvědomit, jak přesně zněla věta, kterou mu Elliot řekl, ale už to byl skoro měsíc. Nedokázal si vzpomenout, ale byl si jistý, že artem tam nebylo. Jak to jen znělo?

Jeho ruka se vyšvihla do vzduchu dříve, než si to stihl rozmyslet.

"Ano?" zeptal se profesor a přerušil tak svůj nudný výklad.

"Mám trochu konkrétní dotaz," promluvil stydlivě, když už se do toho dal. "Jak by se dalo říct 'tvé umění je božské'?" zeptal se.

To profesora překvapilo. "No, v tomto případě využijeme jiné slovo pro umění. Ars. Věta, kterou pak chcete říct by se pak přeložila jako 'Ars tua divina est'."

Napsal větu na tabuli. Remi poděkoval a přepsal si ji. A vsadil by vlastní život, že Elliot mu neřekl nic podobného. Tak co mu tehdy řekl?

Zbytek hodiny nebyl schopný se soustředit. Marně se snažil rozvzpomenout, jak zněla Elliotova věta. Měl nutkání rozrazit dveře, vběhnout na hodinu filozofie, kterou Elliot teď měl (Remi jednou zahlédl jeho rozvrh) a vytlouct z něj pravdu. Byl ale čtvrtek. Znovu se s ním měl vidět až zítra.

Když mu hodina skončila, vypařil se rychlostí blesku. Třeba Elliota někde na nádvoří zahlédne. I když pochyboval, že by si troufl na něj vybafnout a dožadovat se odpovědí.

A tak šel domů. Povečeřel se Scottem a když se vrátily i Nina s Van, zahráli si pár stolních her. Osprchoval se, šel spát a druhý den ráno se zase probudil. Nasnídal se a s klidnou hlavou se vydal do školy. Přežil nějakým způsobem přednášku a na hodině figurální kresby uviděl, že už se o něco málo zlepšil.

A když se pak setkal s Elliotem (čekal na něj zase před učebnou opřený o zeď s nějakým pitím v ruce), zklamal sám sebe. Nebyl totiž ze sebe schopný vydat nic než tichý pozdrav.

Protože jak by bylo divné, kdyby se najednou zeptal na latinskou frázi, kterou mu řekl už týdny zpátky? A co pak? Řekl by mu že to není pravda? Co když si Elliot myslel, že to řekl dobře, ale jen se spletl? Remi by se akorát ztrapnil.