(Art)lover

⁕ 06 ⁕

Když se Remi na konci druhého týdne objevil na hodině figurální kresby, den po tom, co byl u Elliota, posadil se na své klasické místo. A jelikož tam Tyson ještě nebyl, začal si připravovat věci, přičemž přeslechl konverzaci dívek vedle něj.

"To jako fakt?" vyjekl jedna. "A jaký je? Slyšela jsem, že líbá naprosto skvěle."

"A je to pravda," odpověděla další. Remi po nich kouknul. A až v tu chvíli si uvědomil, že holka, která se v klubu líbala s Elliotem na toaletách chodila s ním na tento kurz.

Najednou měl tak desetkrát horší náladu. Otočil se k nim plně zády a ani si nevšiml, když přišel Tyson. "Co se děje?" zeptal se Remiho, když ani neodpověděl na pozdrav.

"Nic," zamumlal, ale dělo se.

Štvalo ho to a nevěděl proč. Štvalo ho, když se další týden po pondělní hodině Elliot rozešel k němu, aby se domluvili na další doučovací hodině, a ta holka mu skočila do cesty a začala s ním mluvit, zatímco si na prstu protáčela pramínek vlasů.

Remi se sbalil a odešel. Nebyli domluvení, i když se dohodli, že to proberou po pondělní hodině, ale nemohl se na ně dívat. Byl ale uražený naprosto bezdůvodně. Elliot nedělal nic špatně. Jen on nezvládal zase to, že se mu na chvíli někdo líbí.

Vydal se tedy tentokrát sám k budově, kde měl dějiny umění a Elliot dějiny sochařství. Sedl si do poslední řady, i když většinou sedával vepředu, protože mu bylo jasné, že nebude dávat dneska pozor. Že bude myslet na to, jak se Elliot s tou holkou líbali na záchodech, jak se na ni usmál, když ho po hodině zastavila.

Pár sekund předtím, než profesor začal svůj výklad, dveře posluchárny se ještě otevřely. Vešla právě Elliotova společnice i se svými dvěma kamarádkami, ale brečela. Nebo ne že by vyloženě brečela, ale podle jejího rozmazaného make-upu Remi usoudil, že něco se stát muselo.

Brečela kvůli Elliotovi?

Dívky se posadily a profesor svůj výklad začal. Remiho hlava byla k prasknutí, jak se snažil přijít na to, co se asi stalo, i když neměl doslova žádné informace. To on ale dělal často. Přemýšlel nad věcmi, které neměl šanci rozluštit.

Z posluchárny pak odcházel poslední, protože mu chvíli trvalo, než mu došlo, že skončili, jak byl zabraný ve vlastních myšlenkách. Pobral si sešit, do kterého nenapsal ani čárku, pera, hodil je do tašky a seběhl schody k východu. Chodbou přešel ven a tam, tam ho opřený o zeď čekal Elliot.

Tedy, alespoň předpokládal, že čekal na něj. Když se jejich oči setkaly, Elliot se odrazil od zdi a vyšel k němu. "Měli jsme se domluvit, pamatuješ?" řekl jako první.

Remi sklopil pohled. "Nechtěl jsem tě rušit, když jsi byl se svou přítelkyní."

Sám se divil, že to řekl nahlas. Ale co? Viděl je se líbat na záchodě, mohl předpokládat, že je to jeho přítelkyně. A mohl tím také zjistit, jestli je to pravda.

Elliot se uchechtl. "Daria není moje přítelkyně."

Bingo. Trochu se uvolnil.

"Oh. Tak promiň. Na kdy to teda vidíš?" zeptal se.

"Můžeš zase ve čtvrtek? Ty čtvrtky se mi docela hodí."

Remi tentokrát nezapomněl, že tam má výuku. "Vlastně, já v ten čas mám přednášku," řekl opatrně.

"Hm. Tak v pátek po figurální kresbě můžeš? Taky v tolik končím. Můžeme jet přímo k nám, pokud ti nebude vadit tolik figurální kresby v jeden den."