(Art)lover

⁕ 28 ⁕

Elliot nakonec převyprávěl Remimu slovo od slova vše, co se stalo s Michaelem v baru.

Ležel při tom na břiše a Remi na něm obkročmo seděl a maloval mu na záda. Prý ho tahy štětce na jeho zádech uklidňovaly, a tak si Remi dával se svým dílem načas. Elliot v jeho pozici zvládal i čmárt neurčité věci do skicáku.

Remi nebyl na Elliota naštvaný. Přišlo mu, že v tomto ani neměl právo. Stejně, kdyby tam byl s ním, co by zmohl? Elliot byl opatrný, nebyl blbý, kdyby se měli sejít někde o samotě, kde nebylo živáčka, nikdy by s tím nesouhlasil. Takhle ho sice Michael taky udeřil, ale aspoň byli kolem lidé, kteří to zastavili.

"Kde myslíš, že teď bydlí?" zeptal se Remi. "Já myslel, že v Londýně, když jsme ho tam potkali, ale teď je možný, že pořád tady."

Elliot pokrčil rameny. "Nevím. Ale mám pocit, že spíše tady. Nevím proč. Možná to ze mě mluví jen paranoia, kterou způsobil."

"Elliote..." vydechl Remi. "Napadlo tě někdy, že bys mohl trpět posttraumatickou stresovou poruchou?" zeptal se opatrně. Vrtalo mu to hlavou už delší dobou, ale bál se to vytáhnout. Bál se, aby se Elliot nějakým způsobem neurazil nebo něco podobného.

Elliot mlčel. Remi mu neviděl do obličeje a tak ani jeho reakci. Trvalo několik dlouhých sekund, než promluvil. "Pustíš mě, prosím?"

Remi rychle sesedl a posadil se na kraj postele. Elliot se dal do pohybu a za chvíli seděl před Remim v tureckém sedu a hrál si s prsty. Nedíval se na něj. "Napadlo," řekl nakonec. "Ale copak s tím můžu něco udělat? Vyhledám odbornou pomoc, začnu o tom mluvit, a pošlou mě pravděpodobně do blázince jen proto, že jsem gay."

Takhle nad tím Remim nepřemýšlel. Samozřejmě ho napadlo, že kdyby o tom Elliot řekl nějakému odborníkovi, možná by si zase myslel, že je to jen výmysl, že Michael byl jen Elliotův kamarád, stejně jako tenkrát policie. Vůbec ho nenapadlo, že by mohl klidně schytat někoho, kdo by mu uvěřil, ale takovým způsobem, že by ho odsoudil a snažil se léčit spíše to, že je Elliot gay.

"To mě nenapadlo," zamumlal Remi. "Chtěl bych ti nějak pomoc..."

Elliot k němu natáhl ruku a čekal, až ji Remi chytne. "Ty mi pomáháš, ani nevíš jak. Uvědomuju si, co mi Michael udělal, uvědomuju si, že mě to bude pronásledovat pravděpodobně do konce života a že ani to, jak jsem se zamiloval to tebe, člověka, který mi tak pomáhá a vím, že by mi nikdy takhle neublížil, nevyléčí to, co Michael udělal, ale věř mi, když ti říkám, že je to mnohem lepší. Hlavně od toho, co jsme spolu."

Remi se pousmál. Věděl, že trauma je něco, co jen tak nezmizí. Ne vždy to láska vyřeší, jak tomu bývalo v knihách a filmech. On si to uvědomoval a Elliot taky. I když Remi obrátil Elliotův život k o něco lepšímu, i když byl zase šťastný, Remi neměl tu super schopnost, aby vymazal Elliotovy myšlenky na ty tři měsíce, které s Michaelem protrpěl.

Nepatrně přikývl. "Tak jo," přitakal spíše pro sebe. "Tak jo. To jsem rád."

Elliot si zvedl Remiho ruku ke rtům a jemně ji políbil. Pak si ji přiložil k tváři a zavřel oči. Chvíli tak seděli, než ho Elliot pustil se slovy, že se půjdou umýt.

Když takhle malovali jeden na druhého, často se šli umýt prostě spolu. Byl by skoro zázrak, kdyby si celá pomalována záda zvládl Elliot umýt pořádně sám. Nejprve chodili do vany, Remi zůstával venku a zmizel hned, co Elliotovi zády umyl. Když Elliot maloval na Remiho, chodil Remi do vany ve spodním prádle, když se ještě před Elliotem styděl, než spolu poprvé spali. Teď už je nic nebrzdilo, zkrátka se sprchovali spolu.