(Art)lover

⁕ 23 ⁕

I když na toaletách Elliot s Remim mluvil, uzavřel se do sebe hned, jak se vrátili za ostatními. Remi ho nemohl chytit za ruku, obejmout, dát mu najevo, že je tu pořád pro něj. Proto se jen rozhlížel dokola, kdyby se náhodou Michael znovu někde objevil. 

Na hotel se vraceli bez Elliotova táty. Všichni se ihned vydali na večeři, jen Elliot tiše zamumlal, že půjde na pokoj a že přeje Remimu dobrou chuť. Remi chvíli zůstal stát. Ne, že by zvažoval nechat Elliota o samotě, protože by si šel na večeři, spíše váhal nad tím, jestli přece jen nemá Elliota přemluvit, aby něco snědl. Nejedli už několik hodin.

Stejně by ho nepřesvědčil. Vydal se tedy za ním.

"Remi! Elliote!" zvolal za nimi Tyson a rozhazoval rukama. Vždy chodili na večeře a snídaně spolu. Remi se otočil, pokrčil rameny, a doběhl Elliota. 

"To byla rychlá večeře," poznamenal Elliot trochu podrážděně.

"Nemám hlad," odpověděl Remi. 

"Ty máš vždycky hlad."

Pravda. Remi si často stěžoval, že by si něco dal a kdekoliv byl, měl něco s sebou. Takže na jednu stranu ano, dal by si něco, také ale věděl, že má v kufru ještě pár zásob. 

Mlčky došli na pokoj. Elliot se hned sebral se slovy, že si dá sprchu. Když ho Remi takhle viděl, nadával si, že Michaelovi přímo nevrazil. 

Elliot byl ve sprše asi deset minut (což nebylo neobvyklé, on se v dlouhých sprchách vyžíval), když jim někdo zaťukal na dveře od pokoje. Remi si povzdechl a líně se rozešel ke dveřím s pomyšlením, že to bude otravovat Tyson na cestě z večeře, ale pak se zastavil. Tyson by byl hlučnější. Hned mu bylo jasné, že tohle bude Elliotův otec.

Trochu se upravil, aby nevypadal jako smeták, a otevřel dveře. Zalitoval, že jako první nezaťukal na Elliota, že jeho táta je tady, protože opravdu byl. Arthur Quinn kývl na Remiho na pozdrav a bez pozvání vešel dovnitř. 

"Elliot je ve sprše?" zeptal se.

"Jo."

Arthur se zastavil uprostřed místnosti a otočil se zpátky na ERemiho. "Omlouvám se, že ruším, jen jsem ho chtěl zkontrolovat."

Remi přikývl. Více by se divil, kdyby nepřišel. Sedl si na kraj postele, zatímco Remi nervózně přešlapoval u dveří. V tu chvíli se sprcha v koupelně zastavila. 

"Nějak jsem to vyřešil. V té galerii. Nebudeš mít žádný problém. Profesorovi Brownovi jsem řekl, že jdu teď za tebou, abych tě napomenul nebo nevím. Copak můžu? Kdo ví, co by se stalo, kdybys tam nebyl."

Remi nevěděl, co říct. Proto jen poslouchal. 

"Nikdo samozřejmě neví, o co doopravdy šlo," pokračoval. "Takže předstírejme, že se stalo to, co si samozřejmě všichni myslí, že si zkrátka do něj strčil, protože se k vám prostě choval cizí člověk nevhodně. Ostatním z učitelského sboru řeknu, že jsem to s tebou vyřešil a nemusí se o nic starat."

Remi opět jen přikývl. Arthur k němu vzhlédl. "A teď mi řekni, Remi, kdo vlastně jsi? Jak to, že to všechno víš? Elliot to nikdy nikomu zatím neřekl."

Nasucho polkl. Nevěděl, co mohl a nemohl říct, co mu plánoval říct Elliot. Byl to ředitel jeho školy. Stačilo pár špatných slov a mohl si ho znepřátelit na zbytek studia. 

"Uhm-"

"Nepřál sis náhodou, abych o tom mluvil a nedusil to v sobě?" ozval se Elliotův hlas od koupelny.

Remi si oddechl. On i Arthur se na Elliota otočili. Stál ve dveřích do koupelny, za ním ještě tuna páry. Kolem pasu měl obmotaný ručník a už jen to, že mu nedělalo problém takhle vyjít před Remiho, mohlo jeho tátovi udělat pěkný obrázek o tom, co se asi tady dělo.