(Art)lover

⁕ 19 ⁕

Remi si přišel, jako by Elliot k němu přišel, dal mu silnou facku, a odešel. Tak moc rozhozený z celého jeho vyprávění byl. I když, vzhledem k situaci, tohle nejspíš nebylo to nejlepší přirovnání.

Zůstal u Elliota přes noc, i když věděl, že ho Nina opět zabije. Za celou dobu se od něj nehnul, pokud vyloženě nemusel. Byl to jeden z nejemotivnějších večerů, které vůbec zažil, protože jinak to ani nešlo.

Elliot byl obětí domácího násilí. A silně ho to poznamenalo. 

Měl takovou chuť Michaela najít a nejlépe rozčtvrtit. Měl chuť ho mučit, aby pocítil, co provedl Elliotovi, ale ještě hůř. A i když věděl, že on by nic takového nikdy nedokázal, s podobnými myšlenkami se mu v hlavě roztrhl pytel.

"Chci být s tebou," zašeptal Elliot, když se blížila půlnoc. Aby byl Remi upřímný, myslel si, že už Elliot spí. "Pokud ti nevadí má minulost."

Hned tak více pochopil Elliotovo chování. A že třeba to, co teď řekl, bylo jedním z následků. "Jak by mi měla vadit? Za nic nemůžeš."

"Upřímně? Nevím. Jen mám takový pocit, že by mohla," odpověděl. 

Leželi na Elliotově posteli, Remi opřený o čelo postele a Elliot s hlavou v jeho klíně. V tu chvíli se ale Remi posunul a lehl si vedle Elliota tak, aby mu viděl do očí. "Vadí mi možná tak v tom smyslu, že se někdo opovážil ti něco takového udělat," vysvětlil. Stekla mu opět slza po tváři, když si vzpomněl, že Michael za to ani nebyl potrestán, i když si už myslel, že má všechny slzy za sebou. 

Nevěděl detaily, nevěděl toho spoustu. Nevěděl, jestli Michael někdy Elliotovi něco zlomil, jestli mu někdy ublížil tak moc, že nemohl normálně fungovat. Jen ale ta myšlenka, že na něj někdo vztáhl ruku, že to vydržel několik měsíců, ho naprosto rozbíjela. Nevěděl, co říct. Nevěděl, jak Elliota utěšit. Byl naprosto v šoku.

"Tak teď už to víš," vydechl Elliot. "Chtěl jsem, abys to věděl dřív, než by mezi námi něco víc bylo, kdybys náhodou-"

"Nedoříkávej to," přerušil ho Remi. "Je mi jasné, co chceš říct, a kdybych se o tomhle dozvěděl později a odešel jen kvůli tomu, byl bych pěkný hajzl."

Elliot se pousmál. A tak, jak se Remi do jeho úsměvů zamiloval, zabolelo ho, že tenhle není stoprocentně upřímný. Tohle si Elliot tak moc nezasloužil. 

"Takže už můžu přebrat veškerou zodpovědnost jakožto tvůj první přítel?" zeptal se.

Tentokrát to byl Remi, kdo se musel pousmát. "Jo," řekl rozhodně. "Ale musíš mi říct, když ti kdykoliv bude něco nepříjemné. Když tě něco bude stát hodně přemáhání se, prostě mi to řekni. Když ti něco spustí vzpomínky na toho sráče, cokoliv. Přede mnou se nemusíš přemáhat."

"Sráč," uchechtl se Elliot.

"To je slabé slovo. Nechci být sprostý."

Elliot se natáhl a spojil jejich rty v dlouhý, ale pomalý polibek. Pak sklopil hlavu, Remi mu dal ještě krátkou pusu na čelo, protože se to nabízelo, a pomalu v objetí usnuli.

Na druhý den šli společně do školy. Remi ani nestíhal dojet pro své věci na ten den, ale první ročník jeho i Elliotova oboru měl dost podobné předměty, a tak si většinu materiálů půjčil od něj, stejně jako pár potřeb na hodinu krajinomalby. 

Když pak stáli před vchodem do budovy, kde měl Elliot hodinu, Remi ho objal. "Budeš v pohodě?" zeptal se ho.

"Jo. Na jednu stranu je to úleva, že jsem ti to řekl."