(Art)lover

⁕ 12 ⁕

Remi dokončil své dílo na Elliotových zádech.

Vzhledem k tomu, že se i políbili, bylo to to nejintimnější, co doposud zažil. Přišel si jak ve snu, jako by si tohle vše jen vymyslel.

Byla půlnoc, když své dílo vyfotil. Pak Elliota konečně osvobodil od jeho váhy a posadil se na kraj postele. Sledoval, jak se jeho krajinomalba kroutí pod pohybem Elliotových zad, když se zvedal. Dalo by se říct, že byla úplně suchá, když se jí Remi dotkl, přesto to ale Elliotovy peřiny od barev schytaly.

"Nevýhoda je, že to dílo nevydrží," promluvil Remi. "Že ho teď smyješ a už to nikdy nikdo neuvidí."

"Proto ta fotka," namítl Elliot. "Půjdeš mi pomoct?"

"S čím?"

"Umýt to. Až moc znám tyhle barvy. A taky vím, jaké je to smývat něco takového. Budu potřebovat tvou pomoc."

Remi protestovat ani nemohl. Jak Elliot řekl, už třikrát ho viděl nahého na hodině figurální kresby, ne že by jeho tělo bylo něco tajného. Následoval ho tedy do koupelny, kde se Elliot posadil do vany a kolena si přitáhl k sobě. Remi si od něj vzal houbičku a polil jeho záda sprchovým gelem.

Naposledy se na své dílo podíval. A i když bylo nádherné, jeho oči rozptyloval sám Elliot. Protože byl jeho první pusa. Protože najednou ho viděl v úplně jiném světle.

Pak přejel houbičkou jeho záda. Nic se nestalo. Více zatlačil. Barvy se trochu rozmázly.

"Pořádně zatlač," řekl mu Elliot toumeným hlasem.

"Nechci ti ublížit," odporoval Remi. Nechtěl mu dřít kůži až do ruda.

"Neublížíš mi. Jinak tady budeme do rána."

"To by mi ani nevadilo," odpověděl Remi a Elliot se usmál.

Trvalo mu dobrých dvacet minut, než mu záda umyl. Opustil pak koupelnu, aby přece jen dal Elliotovi trochu soukromí, a vrátil se do jeho pokoje. Podíval se na postel, na ty světlé peřiny špinavé od tmavě modré barvy, když se Elliot otočil na záda. Znovu prožil v hlavě ten moment. A nedokázal tomu uvěřit.

Když Elliot z koupelny vylezl, přinesl pro Remiho matraci. Dal mu čisté peřiny. A sám si lehl do těch od barvy.

"Vždyť máš prostěradlo celé od barvy," namítl.

"Už zaschla. Jednu noc to přežiju," odpověděl Elliot. "Dobrou, Remi."

Kdyby byl Remi odvážný, nabídl by mu, aby si lehl za ním. Ale on takový nebyl. A tak prostě jen odpověděl: "Dobrou."

Ráno uběhlo až moc rychle, protože Remimu jel v poledne vlak domů a musel ještě dojet na byt se sbalit. Elliot ho doprovodil na zastávku a počkal s ním, dokud mu nejel autobus. Když se vozidlo blížilo, Remi se na něj otočil.

"Po Vánocích?"

"Po Vánocích," potvrdil Elliot. A pak ho krátce objal.

Remi nastoupil do autobusu, posadil se až úplně dozadu a snažil se skrýt ten úsměv, který zkrátka neopouštěl jeho tvář.

Nepřestal se ani usmívat, když ho Nina napomenula, kde zase byl. Nepřestal se usmívat, když se všichni snažili zjistit, proč má tak dobrou náladu. Nepřestal se usmívat na cestě domů ani přes celé svátky.

Přestal se usmívat až ve chvíli, kdy se vrátil na zápočet z figurální kresby a místo Elliota se objevila jako modelka dívka, která pro ně pózovala v pátky.

"Kde je Elliot?" sykl Remi směrem k Tysonovi. Ten ale jen pokrčil nenuceně rameny.

"Nemám ponětí. Třeba má nějakou zkoušku."