(Art)lover

⁕ 50 ⁕

Remi začal pracovat v galerii, která hostila Elliotovu stálou londýnskou výstavu. Celé dny tak mohl v práci sledovat práce jeho přítele a když prováděl skupinky zájemců galerií, polemizoval s nimi o tom, co asi mohlo být motivací za každým Elliotovým dílem, i když věděl, že z osmdesátí procent to byl právě on.

"V jednom článku jsem četl, že Elliot musel mít během studia nějakého tajného milence a vzpomínka na to inspirovala toto dílo, je to pravda?" zeptal se ho jednou jeden postarší muž.

"To nikdy nemůžeme vědět přesně," povzdechl si Remi s předstíraným zklamáním. Dílo, které před nimi ale stálo, opravdu bylo inspirováno jejich společným časem na vysoké. "Někdy bych si přál s Elliotem Quinnem osobně promluvit. Rád bych vám tyto otázky zodpověděl."

Muž přikývl. "Byl by to splněný sen, že? Potkat samotného Elliota Quinna."

Remi se pousmál a přikývl. Miloval to jeho malé tajemství, že s Elliotem usíná několikrát do týdne. Všichni lidé v galerii by si přáli ho potkat, osobně mu pochválit jeho práci, promluvit si s ním.

"To ano," odpověděl. Elliot byl splněný sen.

Vždy, když byl v galerii až do zavírací doby, Elliot ho vyzvedával. Čekal na něj před vchodem, hlava pod kšiltovkou sklopená, aby si ho nikdo nevšímal. "Jak úspěšný jsem byl dneska?" zeptal se vždy.

A sotva sedli do auta, Elliot ho políbil na přivítanou.

Odstěhoval se do Londýna, kde nikoho neznal. Stále splácel hypotéku bytu, ve kterém bydlela jeho bývalá snoubenka, která s ním ani nemluvila. Rodiče neviděl už více než rok a čtvrt. Nina, Vanessa i Scott žili vlastní životy a neměli na jeho osamocený zadek čas. Ale měl Elliota zpátky. A to bylo to jediné, co ho momentálně drželo nad vodou.

Ten den ho Elliot zavezl domů. "Půjdeš nahoru? Aspoň chvíli?" zeptal se ho. Elliot totiž brzy ráno odjížděl někam na sever do výrobny malířských pláten, do kterých chtěl investovat.

Elliot vypnul motor auta bez zaváhání. "Jasně."

Remi hodil v přízemí Elliotovi klíče, aby šel napřed, a ještě vybral schránku. Čekaly ho tam dva dopisy a u jednoho hned poznal písmo své mámy. Kontaktovala ho poprvé od toho, co jim řekl pravdu o Jenny i o sobě. Překvapením tak nenacházel slova, když přišel do bytu.

"Všechno v pohodě?" zeptal se Elliot. Ten se stihl už usídlit na Remiho sedačce, která byla nová teprve týden a vlastně si ji sám vybral dle pohodlnosti.

Remi mu dopis ukázal. "Máma," řekl jednoduše.

Elliot věděl už úplně všechno, co se stalo, takže byl už i do detailu obeznámen se situací ohledně jeho rodiny. Proto v tu chvíli zpozorněl. "Oh? Mám to otevřít?"

Remi zavrtěl hlavou a posadil se vedle něj. Mlčky začal dopis otevírat. Než vytáhl psaní z obálky, zhluboka se nadechl.

Drahý synu, začínal dopis. Už jen z toho Remi posmutněl.

Jeho máma nejprve psala o tom, jak vypadli z kontaktu, i když si to tak nepřála. Že jednou potkala Ninu v obchodě, a tak si od ní vyžádala Remiho novou adresu (ano, Remi jim ani neoznámil, že se přestěhoval do Londýna).

A pak se omluvila.

Byl pro to pro nás šok. Nejen tvá sexualita, ale hlavně to, co se stalo s Jenny. Bylo toho na nás moc. Omlouváme se. Chtěli bychom tě zase vidět.

Elliot si také četl onen dopis přes Remiho rameno. Jeho máma napsala konkrétní datum víkendu, kdy by si přála, aby přijel. Když si ho Remi přečetl a chvíli počkal, aby měl jistotu, že Elliot také, otočil se k němu. "Máš ten víkend volno?" zeptal se.