(Art)lover

⁕ 46 ⁕

Jakmile Remi z místnosti odešel, Elliot tam zůstal ještě dobrou půl hodinu a ztěžka dýchal.

Stalo se toho tolik. Remi ho neodřízl. Napsal mu špatnou adresu. Jeho vlastní táta ho nejspíš také zradil. Remi měl snoubenku, přesto se nebránil, když ho Elliot políbil. Jako prvnímu člověku oznámil jeho plány - že se chce vrátit do Anglie a tvořit tady.

Ale to, jak se Remi choval, jak reagoval, jak na něj křičel. Remi na něj nikdy nekřičel. Elliot mu viděl v očích všechen ten smutek a přetvářku, ve které poslední roky žil, a chtěl si to na Elliotovi vybít. Ještě když si myslel, že to přestal komunikovat s ním.

Zvedl se. Bez jediného slova k někomu jinému opustil galerii. Došel na hotel. Prošel kolem svého pokoje a zaťukal na dveře toho sousedního. Jeho otec otevřel během pár sekund.

"Elliote," přivítal ho radostně. "Hledal jsem tě. Kde jsi byl?"

Pustil ho dovnitř. Elliot za sebou zavřel dveře. Jeho táta nejspíš očekával, že se posadí, přidá se k němu na odpolední čaj, ale on zůstal stát.

Neměl v plánu chodit kolem horké kaše. Už tak ztratili čtyři a půl roku pod dekou lží. "Co jsi nám to udělal?" zeptal se. "Co jsi sakra udělal mně a Remimu?"

Jeho otec, který už seděl u čaje, zachoval naprosto klidnou tvář. Jako by to s ním ani nehnulo. "Co tím myslíš? Nic jsem vám neudělal."

"Tenkrát, když jsem odjel. Remi za tebou byl před tvým odjezdem. Řekl ti, ať mi řekneš, ať mu napíšu vysvětlení, proč mu neodepisuju. A ty si mi místo toho řekl, že se mnou už nechce mít nic společného."

Otočil se k němu. "Ty jsi s ním mluvil?" Elliot přikývl. "A to mu věříš víc, než mně? Jak víš, že si to nevymyslel, když už jsi teď slavný a bohatý, hm?"

"Remi má snoubenku. Takže to, co tady naznačuješ, vážně ten případ není. Nemá důvod mi neříkat pravdu. A ty mi, prosím, přestaň lhát."

To byla první informace, která jeho otce překvapila. Že měl Remi snoubenku. Že jakkoliv se chtěl vymluvit na to, že je Remi nejspíš jen zlatokop, nevyjde mu to.

Postavil se. Obešel křeslo, ve kterém seděl. A pak do něj kopnul. "Všechno jsem udělal pro tvoje dobro," křikl na něj. "A kdybych to neudělal, nejsi teď tady. Byl bys někde za pokladnou jako vyhořelý umělec, protože bys nedokázal toho kluka tisíce kilometrů od tebe dostat z hlavy."

Elliot na něj chvíli nevěřícně civěl, než se začal smát. Opravdu šíleně smát. "Děláš si srandu? Já se cítil mizerně, tak moc mizerně, právě kvůli Americe. Že ten jediný člověk, na kterém mi záleželo, mě takhle odříznul. Já ti věřil."

"A já věřil tobě," odpověděl jeho táta. "Sám jsi mohl vidět, jak se po tom ponořil do práce. Jak ses zlepšil. Jsi jeden z nejlepších sochařů současnosti. A to, že ti Remi neokupoval neustále mysl, ti pomohlo a neříkej že ne!"

"On mi tu mysl ale okupoval!" křikl zpátky Elliot. "Tohle nemělo být tvé rozhodnutí. Byl jsem dostatečně starý na to, abych věděl, co je pro mě dobré. Remi mi v životě neuvěřitelně pomohl. Byl vždy u mě, když jsem to potřeboval a tvá práce byla pro tebe důležitější jak já!"

Jeho otec se odmlčel. "Nikdy jsem si na nic nehrál," řekl po chvíli klidně. "Když jsem ti řekl, že Remi je pro tebe dobrý kluk, myslel jsem to tak. Když jsem jemu řekl, že si ho dokážu představit po tvém boku navždy, taky jsem nelhal. Protože on byl pro tebe opravdu to nejlepší a to bylo přesně to, co jsem pro tebe chtěl. Ale ne, když si odjel. To vše změnilo. Neměl jsem v plánu nic dělat. Dodnes nevím, proč ti nedošly jeho dopisy, nebo proč jemu ten tvůj. Ale nahrálo mi to do karet. A já se omlouvám, jestli ti to ublížilo, ale podívej se teď na sebe. Podívej se, až kam jsi to dotáhl."