OSTNY MODRÉ RŮŽE

8-„Come sei, caro?"

Jen moment nato se Lindsay naskytl pohled na menší ženu okolo třiceti let s rovnými hnědými vlasy střiženými na mikádo. Ve tváři jí panoval poněkud nespokojený výraz. Sjížděla si Lindsay podezíravým pohledem od hlavy až k patě.
„To je Meghan." zmínil Leander její jméno jako první, čímž dal najevo, že je tato žena - alespoň dle něj - méně významná než Lindsay.
„To je Lindsay."
Obě ženy na sebe zůstaly pouze hledět, ruce si nepodaly a ani jedna z nich nevypadala, že by se k tomu chystala.
„Meghan je tady od toho, co budeš potřebovat.
„Já tady ale nehodlám zůstávat." konstatovala Lindsay, přičemž si oponovačně překřížila ruce na prsou.
„Psychopatie, klastr B, jako studentka psychologie jistě víš, co to znamená." pokračoval Leander. Lindsayinu poznámku přitom kompletně ignoroval.
„A abych byl přesný, Meghanina diagnóza je emočně nestabilní porucha osobnosti - hraniční typ."

Klastr B - afektovaní, nabíhalo Lindsay v hlavě.
Do klastru B spadají lidé s poruchami osobnosti vyznačujícími se přehnaně emotivním, dramatickým a náladovým chováním, vybavila si slova svého profesora.
Řadí se sem disociální - jež je taktéž známa pod termínem antisociální, histrionská, narcistická a právě emočně nestabilní porucha osobnosti.
Ta se konkrétně projevovala poruchou sebepojetí, má sklon k intenzivním, labilním a problémovým vztahům, v nichž vynakládá velké úsilí, aby danou osobu její partner či partnerka neopustili. Osobnost trpící touto poruchou může také opakovaně vyhrožovat sebepoškozováním, nebo jej skutečně provádí, což může vygradovat až v demonstrativně sebevražedné pokusy a permanentní pocit prázdnoty.
U lidí s emočně nestabilní poruchou osobnosti zároveň byla větší šance k rozvinutí Stockholmského syndromu.
Lindsay by rozhodně nedala ruku do ohně za přesvědčení, že Meghan není obětí této psychologické reakce a po prožití strachu z nejistoty, zda vůbec bude či nebude žít, a zároveň se svou poruchou si jako oběť nevytvořila emoční vazbu vůči svému pachateli.
Stockholmský syndrom však není žádná porucha, nýbrž obranný mechanismus v krizové situaci.
V takovém případě by byla Lindsay v ještě větším ohrožení.
Meghan by pro ni mohla představovat nebezpečí, velké nebezpečí, pokud by Lindsay považovala za hrozbu.
Kvůli své patologické zamilovanosti a snaze mít neustále Leandrovu pozornost bez pochopení, že pro něj není ta jediná, by pro ni nebyl problém Lindsay ublížit - do jaké míry by byla Meghan schopná zajít, to už Lindsay říct nedokázala.

„A ty zbylé?" pobídl Leander Damiena.
Nato do místnosti vstoupilo dalších pět dívek.
Leander je začal představit dle toho, jak se vedle sebe postavily do lajny jako na hodině tělesné výchovy.
„Samantha. Narazil jsem na ni v Anglii, odkud také pochází, když..." Leander se zarazil, pohlížeje na vysokou štíhlou černovlásku s dlouhým hojícím se šrámem na pravém líci. „No, to ti jistě poví ona sama. Psychopatie, klastr B - disociální porucha osobnosti."
„Chiara," usmál se na drobnou dívku s nakrátko střiženými, tmavě hnědými vlasy, která mohla mít sotva dvacet let. „Come sei, caro?"
Italka, došlo Lindsay hned.
„Taktéž psychopatie a taktéž klastr B, ovšem tentokrát zde máme histrionskou poruchu v pokročilém stádiu, doplněnou pasivně agresivní poruchou osobnosti. Upřímně mě mrzí, že jsi nemohla vidět, když se pár dní nazpátek pustila do Samanthy, protože to byla vskutku spektakulární podívaná, ale pokud chceš, ukážu ti nahrávku z kamerových systémů."
Lindsay zavřela oči, doufajíc, že to celé je jen ta nejhorší noční můra, jakou kdy mohla zažít.
Samantha byla společenský parazit, byť nenápadný, se sklony k násilí, zpravidla nemající pocit viny nehledě na vážnost spáchaných trestných činů, k tomu všemu se sklony k alkoholismu, což její chuť k činění problémů jen zvyšovalo.
Synonymum pro Chiarinu osobnost bylo manipulátor. Měla narušenou schopnost empatie, její touhou bylo být středem pozornosti a dostání toho, co chtěla, a to jakoukoli cestou, včetně prudkého násilí.
Zveličování, dramatizace, nečekané výkyvy nálad, ... Chodící konflikt.
„Nina," poukázal na středně vysokou zrzku s bujným poprsím, jež byla lehce při těle. „Tato dvaceti sedmi letá Ruska se pro změnu řadí do klastru C - anankastická porucha osobnosti vyskytující se u ni zároveň se silnou OCD. Co prováděla své dceři a kde za to skončila, to ti jistě poví ona sama."
Lindsay to snad ani nechtěla vědět. Při jediném pohledu na tuto ženu si byla jistá, že přesně jak Leander naznačil - Nina je neustále sužována silnými pochybnostmi a je nadměrně, vlastně spíše extrémně nepřiměřeně opatrná a to ve všech ohledech.
Možná by se Lindsay i divila, kdyby Nina kvůli svému psychickému (ne)zdraví svou dceru nezamykala někde ve sklepě a nepouštěla ji ven, aby si náhodou neublížila.
„Koho tady máme dál? Ó, jistě, Elizabeth.
Její původní jméno zní Alžběta," vyslovil její jméno, očividně ne ve správném znění, jelikož se středně vysoká štíhlá bruneta zamračila.
„Říkej mi Beth." promluvila slabým hlasem směrem k Lindsay.
„Její rodná země je Česká republika, potkali jsme se však v Anglii. Beth i Samanthu jsem polapil do své sbírky ve stejném týdnu. Úžasné, že? Dvě mouchy jednou ranou."
On se zasmál, stejně tak jako Damien.
Zbylým sedmi lidem v místnosti to ale vtipné nepřipadalo ani v nejmenším.
„Tentokrát odbočujeme od psychopatie a zabředáme do neuróz. Elizabeth trápí silné úzkosti, včetně panických atak a fobie. Abych pravdu řekl, dost zvláštní fobie. Například batrachofobie, strach z obojživelníků."
Lindsay si nemohla nevšimnout, jak dívka najednou ztuhla.
„Nebo gefyrofobie, obavy z přecházení po mostě."
Beth zavřela oči a zatnula pěsti.
„Zajímavé je, jak velký vliv na její život mají." dodal, opět se škodolibým úsměvem.
„A pak tady máme, řekl bych nejvážnější případ z těch, které jsem právě uvedl. Přesuneme se od neuróz do ještě zajímavější kategorie. Psychózy."
Ne. Ne. Ne, tohle nemůže být pravda, opakovala si Lindsay v duchu.
„Julianna, okouzlující Američanka, která je však speciálnější než ostatní z jejího národa. Má schizofrenii s výraznými příznaky, ne takovými, jaké se objevují napříč společností."
Lindsay nevěřícně zakroutila hlavou.
Všechny tyto dívky by se měly léčit. Trávení času pospolu, když ani jedna to neměla v hlavě v pořádku, jim mohlo spíš uškodit než pomoct, alespoň to Lindsay z vědeckého hlediska předpokládala.
„Ať nejsem tak obecný, Lindsayina schizofrenie je nediferencovaná."
Smíšená paranoidní a katatonní, věděla Lindsay.
Bludy, halucinace, hlasy, které slyší jen ona, protože ve skutečnosti neexistují.
Poruchy hybnosti, fáze stupor, kdy jí ve tváři panuje shrnulý výraz a nereaguje na vnější podněty a naopak fáze agitovanost, která se projevuje psychomotorickou excitací - neklidnou aktivitou, kdy daný jedinec není schopen klidu, prožívá nervové napětí, úzkosti a duševní stres.
„Krom toho se léčí z drogové závislosti."
„Jsem ohromena tou dobrosrdečností, kterou jste jí poskytl." odfrkla Lindsay s jedovatým sarkasmem.
„Jistě. Dávám jí mnohem lepší materiál, než na jaký byla navyklá."
Lindsay nevěřila svým uším.
Došla jí slova.
Znovu přejela pohledem všech šest dívek, zděšená faktem, že to celé je realita.
Zda se cítila líp, když nebyla jediná psychicky narušená bytost v místnosti?
Ne.
Necítila se ani o píď líp.
To, čeho právě byla svědkem, představení těchto dívek...
Bylo toho na ni příliš.
Víc, než byla schopná v danou chvíli zpracovat.
Chiara a Julianna byly až příliš krásné na to, aby někdo uvěřil, že můžou být pro své okolí tak nebezpečné. Beth na tom byla stejně. Samantha a Nina však ošklivé nebyly, pouze nesplňovaly tolik standardů krásy jako jejich společnice.
„A teď nadešel čas na to nejlepší, co říkáš, Lindsay?" začal Leander. „Představíš se sama a objasníš nám svou poruchu, nebo to necháš na mně?"

- nahoře v médiích máte mou představu nových postav (Meghan popřípadě dodám), ale je to pouze moje představa, klidně si vytvořte vlastní! 😊

*****
Ahoj, omlouvám se, že jsem včera nevydala kapitolu, nenastavila jsem si upozornění a měla jsem namísto pondělí neděli🤦🏽‍♀️😅

Ale v pátek kapitola vyjde tak, jak je zvykem - už to mám v kalendáři XD