OSTNY MODRÉ RŮŽE

12-„Tebe bych jim nikdy nedal."

Poté, co se Lindsay spolu se všemi dívkami, včetně Meghan, avšak bez Leandra, naobědvala, chvíli si ještě povídala s Beth, Chiarou a Julií.
Rozuměla si s nimi mnohem lépe než s Ninou a Samanthou, s níž prohodila sotva pár slov, nato se černovláska sebrala a odešla si sednout zpátky na terasu.
„Neřeš ji. Je prostě taková. Nemá ráda lidi, kromě Niny.“ poznamenala Chiara.
„Mimochodem, vyslovuji tvé jméno dobře, že? Snažila jsem se napodobit ostatní, ale přece jenom, italsky umím možná pár vět.“
„Jo, ch se čte jako k a nad a je čárka. Kiára.“
„Říkala jsi, že jsi odsud, z Kanady, ale už ses nezmínila odkud přesně.“ nadhodila Julia.
„Alberta, Calgary.“
„Takže tam jsi plánovala strávit zbytek svého života se svým manželem...“
„Diegem,“ doplnila Lindsay. „Jmenuje se Diego.“
„Jasně,“ přitakala Julia. „Možná už jsi to říkala, ale jestli mám nějakou chybu, je to právě pamatování jmen.“
„To je v pohodě. Maličkost.“
Pak se ale zarazila.
Snad si to nevezme příliš osobně.
„Jo, maličkost v porovnání s faktem, že jsem psychopat.“
„Psychopat ne.“ nemohla ji Lindsay neopravit. „Trpíš psychózou, ne psychopatií.“
„Mohla bys nás léčit, doktorko.“ pousmála se Beth.
„Jo, no, nevím, jestli zrovna to je dobrý nápad, když nedokážu pomoct ani sama sobě.“
„Řekni nám něco o svém manželovi.“ pobídla ji Chiara se šibalským úsměvem na rtech.
Když jim Lindsay Diega popisovala, neubránila se začervenání, úsměvu ani dojetí ve chvíli, kdy jim vyprávěla o obřadu jejich svatby.
„Možná kdybychom zvolili jiné místo, užívala bych si právě teď s ním na Maledivách a neseděla tady a netrápila se tím, jestli vůbec žije nebo ne.“
Od Beth se jí dostalo objetí, Chiara a dokonce i Julia jí věnovaly soucitný pohled.

Dřív, než stihla vyzvědět o milostných životech těchto dívek, vyrušil je Damien, jenž Lindsay vzkázal, aby se šla připravit na sešlost, kam ji Leander hodlal vzít.
Lindsay neměla tušení, co za lidi tam potká, dobrý pocit z toho však neměla, především z důvodu, že nevěděla, kolik toho o ní tito lidé ví.
Její hlavní obavou ale stále byl Diego.
Její myslí neustále probleskávaly hrůzné představy a teorie, co asi se mu mohlo stát, co asi mu Leander způsobil.
Až příliš se zavrtal do jejího srdce, než aby si byť jen dokázala představit svůj život bez něj.
A proto byla ochotná udělat cokoli, aby zjistila, kde její manžel je a mohla mu pomoci - nehledě na překážky v cestě, nehledě na to, kolik lidí by přitom mohlo přijít k úhoně.

Žena jménem Amelia jí pomohla do dlouhých safírově modrých šatů s vysokým rozparkem. Boty tentokrát byly spirálové sandále s krystalky od značky René Caovilla.
Její krk ozdobil stříbrný náhrdelník s malými safírovými kamínky.
Při pohledu do zrcadla si neměla na co stěžovat, jen kdyby ji na večírek bral její Diego a ne ten zatracený Leander, kterého tak nesnášela.
Tehdy ještě netušila, že i za jeho společnost možná bude někdy, v situacích, o nichž se jí ani v tom nejhorším snu nezdálo, vděčná.

„Vypadáš,“ Leander uznale kývl hlavou na stranu, když Lindsay vyšla ze salónu: „dokonale, Lindsay.“
„Tvoje komplimenty jsou to poslední, o co stojím.“ odsekla otráveně.
Pořád se nic nezměnilo na tom, že jej nesnášela.
Byl to její únosce a nehledě na to, jak atraktivní jí připadal, nepřipadalo v úvahu, aby z nich byli přátelé ani aby jej Lindsay vůbec tolerovala a respektovala.
Ne, opakovala si dokola a dokola, to se nikdy nestane. Jakmile budu mít příležitost, zmizím odsud.
Zmizím odsud a najdu Diega.
Musím najít Diega.
On by udělal totéž.
O tom byla Lindsay přesvědčená, jestli to však byla pravda...
Je to pravda.
Hledal by mě, dokud by mě nenašel.
Miluje mě.
Já miluju jeho.
Řekli jsme si své ano.
V tom nejlepším a hlavně v tom nejhorším.
„Nepokoušej se mě naštvat ani urazit, nepodaří se ti to a když ano, říkej tomu konečná.“
Lindsay protočila očima.
„Možná bych byla milejší, kdybych věděla, kde je můj manžel.“
„Mimo provoz.“
„Nejsi vtipný.“
„Co jsem říkal o lásce, hm? Je toxická a tohle je toho jasným důkazem. Jsi podrážděná, jsi nervózní a plná vzteku, protože nevíš, kde je ten nekňuba.“
Lindsay se s ním chtěla začít hádat, dostat ze sebe všechny ty emoce, které celým jejím emočním tělem hířily, no kdyby se nechala svým vztekem unést, byla by mu stejně akorát k smíchu.
Namísto toho se na jeho vyzvání vydala za ním, následujíc jej do garáží, kde se posadila na zadní sedadla limuzíny černého Mercedesu.
Část řidiče a cestujících byla oddělena a okna v celé zadní části byla zatemněná tak, aby pasažéři neviděli ven.
„Kam jedeme?“ zeptala se jej Lindsay, když usedl vedle ní v perfektně padnoucím obleku.
„Do společnosti.“
Lindsay zlostně zavrčela.
Už se neobtěžovala mu pokládat další otázky. Pochopila, že by se jí stejně dostalo akorát takových odpovědí, jež by ji naštvaly ještě víc.
„Chci tě seznámit se svými přáteli.“ vypadlo z něj po asi patnácti minutách jízdy.
„A pak co? Jak to v takovém businessu, který provozuješ, chodí? Dáš mě na aukci a když mě nikdo nebude chtít, necháš si mě ve své stupidní sbírce?“
Leander se opět uchechtl.
„A to jsem se bál, že s tebou nebude zábava.“
Tím jejich dialog skončil. V autě bylo po dobu několika dalších minut větší ticho než v hrobě.
„Nepůjdeš na aukci. Nejsem mafián ani překupník bílého masa. Vlastně možná ano, ale ne tak, jak se o tom povídá ani tak, jak otcové straší své dcery, aby nenasedaly k cizím mužům a raději ani ženám do auta. To je hloupost. Lákání na lízátka a kočičky je poněkud staromódní. Když predátor chce, prostě zaútočí.“
„Máš ve své sbírce i nějaké muže nebo se soustředíš pouze na ženy?“
„Spíše preferuji ženy do svých sbírek. S muži je víc problémů a starostí a navíc, co je větší okrasou muže než výjimečná žena? A nyní nemám na mysli ani tak vzhled jako osobnost. Vzhled je něco, co tě k člověku přitáhne. Osobnost je to, co tě u něj udrží.“
„Takže proto si vybíráš psychicky i duševně narušené dívky? Protože jedete na stejné vlně?“
„Líbíš se mi, Lindsay.“
Dívka si pohrdavě odfrkla.
„Pár sériových vrahů však mám ve sbírce. Baví mě to, jak jejich mysl pracuje. Jistě víš, proč volím raději vrahy sériové než masové a záchvatové, že?“
Nutkání zabíjet u sériového vraha pramení v dětství, alespoň ve většině případů. Takový vrah vraždí několikrát, na různých místech a čase, při odlišných událostech.
Masový vrah vraždí proto, že už nedokáže ovládnout všechnu tu zlost a gradující odpor k lidem, jež se v něm roky hromadí. Zabíjí své oběti všechny - najednou, bez dlouhého časového odstupu a obvykle tento zločin spáchá během jedné události.
Třetí typ vraha řadí jen dočasně a stejně jako mořská vlna na břehu vyšumí, chuť záchvatového vraha vraždit nakonec ustane, v tom se liší od vraha sériového. Své oběti si obvykle vyhledá za krátkého intervalu, v určité lokalitě - ale jiných místech.
Příběh sériových vrahů bývá tedy mnohem pestřejší než těch masových a záchvatových.
„Pracují pro mě, nebo je předávám policii, kde mám mimochodem dobré přátele. Víš, jak moc může stoupnout pozice kriminalisty, když dopadne sériového vraha? A pak dalšího a dalšího?“ usmíval se. „Když jim sem tam někoho dohodím, nemají problém s tím, že si nějakou zakomplexovanou člověčinu nechám.“
Nechtěla tomu věřit.
Nechtěla věřit, že svět je tak šílené místo, kde ti, kteří by měli společnost chránit, ji pro peníze či vyšší pozici nechají v ohrožení.
„A co děti? Unášíš i děti?“
„Nikdy bych neublížil dítěti.“ hájil se ostentativně.
„To není odpověď na mou otázku, Leandre.“
„Nejsem tak špatný, Lindsay. Copak jsem ti ublížil? Copak si dívky stěžovaly, že bych jim ubližoval? Podívej se na to i z jiného hlediska. Jak dlouho si myslíš, že by bylo tvé vraždění tolerováno? Jednou by nadešel den, kdy by se to profláklo. Vždycky to tak je, zlato. Vždycky. Šla bys k soudu, jistě. Byla bys uznána za psychicky nemocnou osobu, jistě. Bylo by ti prominuto to, co jsi spáchala, jistě že ne. V žádném případě. Ty bys snad někomu, kdo by vykuchal tvého otce, odpustila jenom proto, že to způsobila jeho jiná osobnost? Ne. Ne, neodpustila. Všechny tvé činy by byly odhaleny. I ty sama, přestože tvrdíš, že si chvilky svého alter ega nepamatuješ, dokážeš říct, co je tvoje práce a co ne. Máš určitou typologii ve svých obětech. Kriminalisté a patologové už to dokáží říct taky. Proč jinak by ti říkali Démon noci, Noční můra, Ďáblova ruka nebo samotný Ďábel? Těch tvých lumpáren už bylo tolik, že snad i obyčejný smrtelník by v nich viděl alespoň nějakou spojitost, vzorec, modus operandi se tomu říká, viď?“
Lindsay nasucho polkla.
Nechtěla si to přiznat.
Za žádnou cenu si nechtěla připustit, že všechno, co řekl, je pravda.
Ne kvůli svému egu.
Kvůli tomu, že ta pravda ji činila ještě větší zrůdou.
„Netrvalo by dlouho a nakonec by se na tebe přišlo, Lindsay. A věř mi, nikdo z tvých blízkých už by na tebe nikdy nepohlédl stejně. I ty by ses tak zachovala, kdyby jsi byla na jejich místě, nemám pravdu? Odpověz sama sobě, mně to říkat nemusíš.“
Jo. Máš pravdu.
„Zavřeli by tě a přesně, jak jsi řekla. V dokumentaci by nikdo rozhodně nezmínil ty zázračně uzdravující středověké techniky, při kterých prosíš o smrt, abys už nemusela dál trpět. To je realita. To je temná pravda o podsvětí života.
Já tě chráním.
Právě teď jsi ubohá pohřešovaná nevěsta, jejíž zmizení si někteří možná spojí s Ďáblovou rukou, avšak nikdo se neodváží byť jen zvážit fakt, že právě ty, nádherná vysoká štíhlá studentka psychologie s velkými životními plány jsi původce všech těch ohavností, které se za poslední roky nejen v Americe děly.
A jistě, tvé dovádění na nějakou chvíli ustane, ale zastoupí tě další. Celý svět je plný unikátů, i když opravdu opravdu málo je jich takových jako ty.
Nemusíš se bát, u mě tě nikdo hledat nebude. A i kdyby ano, nikdo tě nebude z ničeho podezřívat.“
„Řekl jsi, že některé sériové vrahy předáváš kriminalistům.“ pronesla rozklepaným hlasem.
„Ale ty přece nejsi jen tak nějaký sériový vrah, že?“
„Ne.“ povzdechla si, sklánějíc hlavu.
Vířilo se v ní tolik pocitů, tolik emocí, jež si nedokázala vysvětlit ani je zastavit.
Na chvíli, snad jen na pár vteřin, ji dokonce přepadla otázka, zda Leander opravdu nedělá to, co dělá, aby lidi chránil - ty, kteří jsou pro něj unikátem, ne veřejnost.
Nebo možná i veřejnost?
Bože, jsem z něj tak zmatená...
„Tebe bych jim nikdy nedal.“
Dotykem svých prstů její brady a něžným posunkem ji přiměl, aby mu pohlédla do očí.
„Nikdy bych nedovolil, aby s tebou bylo zacházeno tak krutě jako kdysi ti, kvůli kterým ses stala tím, kým ses stala.“
Ta slova měla na Lindsay stejný účinek, jako by se napila horkého čaje - ne kávy, takový zážitek by považovala za nechutný.
Celým tělem jí projelo teplo.
Cítila, že jí lehce rudnou tváře.
Sakra, nadala si, proč nemůže vypadat víc jako Damien, nesnášet ho by pak bylo určitě snazší.
Ne že by Lindsay byla jedna z těch, která by ostatní soudila na základě jejich vzhledu, no každý, kdo měl tu čest strávit pár chvil ve společnosti Damiena Burkea, nemohl považovat jeho odměřený nasupený výraz za atraktivní.
Na sympatiích mu rozhodně nepřidával jeho přístup a hrubé chování, a tak bylo velice snadné jej považovat za nepřítele nebo minimálně ne za přítele.
A Leander...
Leander je sexy.
Leander splňuje všechny její ideály.
Leander je perfektní balíček s nadstandardem.
Ale taky to je její únosce.
... který tvrdí, že mě chrání.
„Tvrdil jsi mi, že nevíš,“
„Nevím.“ přerušil ji. „Nejsem si jistý. Do novin a zpráv se nikdy nedostává celá pravda. Přestože se hlásá, že cenzura je již dávno pryč, není. Na povrch se dostává jen to, co mocnosti dovolí, aby se tam dostalo.“
Lindsay se od něj odtáhla.
Nemohla s chladnou hlavou přemýšlet, když u něj byla tak blízko.
Ani tak ale nevěděla, co říct.
Zase nevěděla, co by bylo vhodné říct.
Srát na to, usoudila nakonec.
„Pořád ale nerozumím tomu, jak je možné, že mě přijímáš. Říkáš, že jsem unikát, ale oba moc dobře víme, že ten správný termín je zrůda.“
„Moje minulost taky nebyla zrovna jednoduchá, vlastně jsem si prožil utrpení, která si většina lidí nedokáže ani představit a když ano, jsou to jejich noční můry, kvůli nimž trpí ustavičnou insomnií, až je to nakonec zničí.
To ti povím jindy, Lindsay.
Máme toho totiž společného mnohem víc, než si myslíš.
Ale teď vystupujeme.“

******
Informace o typech vrahů čerpány z knihy Psychologie sériových vrahů od Andreje Drbohlava.
- pro všechny, které toto téma zajímá (jako třeba mě :D), knihu vřele doporučuji + je určená hlavně studentům psychologických oborů, kriminalistům a odborníkům na tato témata

Užívejte prázdniny!🌠