OSTNY MODRÉ RŮŽE

23-„Jsi jeden velký problém, Rafaele."

Ten pocit nezaplnitelné prázdnoty jej sužoval od chvíle, co ji nechal jít.
Svého rozhodnutí ale nelitoval.
Věděl, že to bylo to nejbezpečnější, co pro její budoucnost mohl udělat, protože byl přesvědčen, že kdyby neučinil tak, jak učinil, všechno by se provalilo.
Stačilo by pár špatných slov, možná jen jedno, aby policisté chytli stopu.
Měl sice silné, dokonce by si dovolil říct, že velmi silné kontakty, avšak ne nepřemožitelné.
Dle jeho názoru by musel být naprostý hlupák, aby svůj osud předal do rukou někoho jiného, byť by mu věřil.
Lidský život je příliš krátký na to, aby lidé páchali tak zásadní chyby.
Jeho život je příliš hazardní na to, aby se choval lehkomyslně.
Každý jeho krok musel být jistý.
Rozhodnutí, která dělal, byla natolik důležitá, že bylo nutností vždy mít v záloze plán B, C, D...
... všichni víme, jak abeceda pokračuje dál.
A pokud by se náhodou situace zvrhla, musel být připraven improvizovat, musel umět zachovat chladnou hlavu, protože jedině tak může improvizace vyjít - bez zbytečného zmatkování, jež sžírá drahocenné vteřiny, na nichž mnohdy tak záleží.
Protože právě v těchto okamžicích jsme nuceni učinit ta nejdůležitější rozhodnutí, na kterých závisí vše následující.
Někdo by to možná nazval teorií paralelních vesmírů - pokud by se rozhodl tak, situace by byla taková, pokud by se rozhodl jinak, situace by zkrátka byla jiná.
Jistě, tak to možná funguje v životě převážné většiny lidí, ovšem ne v tom jeho. Kdyby některá z jeho rozhodnutí byla jiná, v alespoň devadesáti procentech těchto paralelních vesmírů by již byl mrtev, v dalších sedmi za mřížemi a ve zbylých třech... O tom raději ani nepřemýšlel.
Zkrátka se vždy rozhodl správně.
Za to vděčil především své sebekontrole.
Nejde jen o jeho povahu, jde hlavně o kontrolu, jež má nad sebou samým.
Nepropadá, snaží se nepropadat, panice, což mu téměř vždy vychází, nebo mu to minimálně až do poslední doby vycházelo.
Jenomže pak začal poznávat Lindsay.
Jeho zájem o ni nepramenil pouze v její unikátnosti, možná by její tajemství nikdy neodhalil, nebýt Diega.
Nebýt Diega, pomyslel si Leander trpce.
Kdyby nebylo jeho, vše by bylo jinak, za to by Leander dal ruku do ohně.
Jenomže on se narodil.
On se stal tím důležitějším, tím vlastním.
Být odstaven na druhou kolej kvůli někomu jinému není příjemný pocit, avšak být kompletně marginalizován je mnohem nepříjemnější, především v brzkém věku.
Je vědecky prokázáno, že největší vliv na osobnost, povahové vlastnosti a především povědomé vzorce přemýšlení, chování a jednání, má prvních sedm let života dítěte.
To je to nejzásadnější období, kdy dítě nejvíce potřebuje pomoc, oporu, domov, důvěru, mít někoho, kdo jej podpoří v jeho nápadech.
Když je v této době v těchto oblastech deprivováno, je velká šance, že v dospělosti si to bude daný jedinec nějakým způsobem, který je mnohdy brán jako negativní, kompenzovat.
Pokud se tedy dítěti nedostává například dostatek fyzického kontaktu, může se u něj rozvinout tzv. Syndrom nedomazleného dítěte, nebo naopak v budoucnu nebude vůbec toužit po fyzickém kontaktu, bude se mu stranit a nebude schopen budovat plnohodnotné vztahy - ať už přátelské či partnerské.
Nebo se z takové bytosti může stát sériový vrah vyhledávající si své oběti na základě podobnosti těch, jež mu ublížili.
Lidská mysl je ten nejkomplikovanější stroj, a nikdo Leandera Dankwortha nedokázal přesvědčit o opaku. Žádná umělá inteligence, žádný počítač, nic není tak složitě, tak dlouze, tak spletitě programováno jako lidská mysl spolu se všemi svými zákoutími.
Leander se stal tím, kým nyní je na základě toho, čemu byl vystaven.
Naše budoucnost je tvořena naší přítomností. Naše přítomnost je tvořena naší minulostí.
Doposud se s tím, čím si musel projít, nevyrovnal.
Když vzal Lindsay na onu sešlost, kde ji spěšně seznámil se svým nejlepším přítelem Mateem Fernsbym, řekl jí, že se rodiče jich obou zřekli, oni dva se následně poznali díky pěstounské rodině, do níž se dostali a z níž byli nakonec umístěni do dětského domova, nato se octli v další rodině a víc jí neprozradil.
Dodal pouze: „Jednoduché to nebylo. Každá bolest ti dá lekci a každá lekce tě změní. Má minulost ze mě udělala to, kým jsem dnes."
Jenomže taková pravda to zase nebyla, krom toho dovětku.