Ellie Potter [Harry Potter]

3. Kapitola

"Přeci jsem nemohla mít vidinu Hermiono."
"A jak to chceš jinak vysvětlit."
"Jsem v kouzelnickém světě dva dny a hned mám vidinu? To je divné ne?"
"Není to divné, Spoustu kouzelníků je má. A vidiny jsou většinou varování."
"Takže Moody je špatný?"
"Neříkám, že je špatný, jen aby jsi si dávala pozor. Vidiny můžou být i nebezpečné."
Náš rozhovor přerušila Giny.
"Máme jít do haly."

"Prosím o pozornost. Letos již poněkolikáté se pořádá soutěž mezi školami. Tedy turnaj tří kouzelníků. Letos se pořádá u nás a tak vás prosím, aby jste přivítali studenty z ostatních škol s otevřenou náručí a byli na ně milý. Přivítejte studentky z Krásnohůlek." Do haly vešli dívky v modrých uniformách. Ladně se ukláněli. Jen jsem nad tím protočila oči. Doprovázela je ředitelka, která byla dokonce vyšší, než Hagrid.
"Vítejte madam Maxime."
"Děkuji Brumbále."
"Další jsou studenti z Kruvalu." A do haly vstoupili studenti s holemi, tentokrát, společně s ředitelem, působili tajemně, nebojácně. Opět se ředitel přivítal s Brumbálem.
"Soutěže se může zúčastnit každý student, který dovršil sedmnácti let. A soutěžící vybírá, ohnivý pohár."
Odhalil z pod plachty velký pohár, z kterého šlehaly modré plameny.
"Přeji vám hodně štěstí."

Navečeru jsme se procházeli halou. Spousta našich studentů uvažovala nad tím, jestli se účastní.
"Škoda že mám není sedmnáct." Řekl Ron.
"Ty hry jsou nebezpečné. Možná je dobře, že se neúčastníte." Řekla Hermiona. Sedli jsme si na lavičku u kousek od poháru. Když jsem se však dotkla lavičky, tak jsem zase něco viděla.
"Ellie jsi v pořádku?" Zeptala se mě Hermiona.
"Jo, jo jsem v pohodě." Podívala jsem se na Harryho.
"Nechceš házet svoje jméno do poháru, že ne?"
"Cože? Ne, ani o to nebudu nikoho prosit. Jak tě to napadlo?"
"Jen se ptám." Mezitím hodil do poháru své jméno Cedric. Podíval se na mě a usmál se. Taky jsem se pousmála.
"Kouká po tobě Diggory."
"Nepovídej." Odpověděla jsem Ronovi.
"Vždyť se ani neznají." Řekla Hermiona.
"Přesně tak." Potvrdila jsem její poznámku. Pak do haly přišel student z Kruvalu, Victor Krum. Hodil své jméno do poháru a zase odešel.
"Proč vždycky chodí tak vážně?" Řekla jsem.
"Je to Krum, má moc velký hřebínek na to, aby chodil normálně." Řekl Ron.
Najednou vběhli do haly Fred s Georgem.
"Prosím hleďte."
"Našli jsme způsob, jak se účastnit."
"Lektvar?" Zeptala jsem se jich nechápavě.
"To nebude fungovat." Řekla jim na to Hermiona.
"Že ne?"
"Proč ne Grangerová?"
"Vidíte ten kruh okolo poháru? Je to věková hranice, udělil ji sám Brumbál."
"No a?" Řekli a zatřepali s lahvičkami. Pak je vypili a skočili za hranici. Chvíli se nic nedělo, ale pak je ta hranice vyhodila. Lektvar měl vedlejší účinky, narostly jim šedé vlasy a vousy. Všichni se začali smát a oni utekly.

Nastal den vybraní studentů do turnaje. Brumbál už stál u poháru, ale měl předtím ještě proslov. Pak z poháru vypadl první lístek.
"Studentka z Krásnohůlek... Fleur Delacour!" Studenky z Krásnohůlek tleskali. Fleur došla k Brumbálovi, potřásla si s ním rukou.
Pak vyletěl další lístek.
"Student z Kruvalu... Victor Krum!" Kruval tleskal a volali jeho jméno. Victor udělal to samé jako Fleur, došel k Brumbálovi a potřásl si s ním rukou.
"A nakonec, Bradavický student.... Cedric Diggory!" Naši studenti jásaly, volali Cedricovo jméno.
"Všem soutěžícím přeji hodně štěstí." Pak se stalo, ale něco, čeho jsem se obávala. Pohár vyhodil ještě jeden lístek.
"To ne..." Řekla jsem potichu.
"Co se děje?" Zeptala se mě Hermiona. Brumbál se podíval na papírek a byl zaražený.
"Harry Potter..." Řekl a všichni se podívali na Harryho.
"Harry, jdi, musíš tam jít!" Řekla Hermiona. Harry šel za Brumbálem a všichni na něj křičeli.
"Podvodníku! Ještě ti ani nebylo sedmnáct!" Křičeli na něj.

"To není možný! Přeci to není náhoda!" Řekla Hermiona. Byli jsme v naší společenské místnosti a řešili, co se právě stalo.
"Mohl si mi říct, že se chceš účastnit." Řekl Ron.
"Rone, však jsem ještě předtím Ellie říkal, že nechci."
"Někdo ho tam musel hodit." Řekla jsem.
"Nejdřív jsi viděla Moodyho a teď Harryho jméno v poháru, to není náhoda." Dodala Hermiona.
"Viděla? Počkej ty jsi věděla, že se to stane?" Zeptal se mě Harry a všichni na mě koukali.
"Ne já... Měla jsem vidění, už druhé. Nevím co to znamená."
"Proč jsi nám to neřekla?"
"Já nevím. Nebylo to důležité, říkal jsi, že jsi své jméno do poháru nehodil. Tak kdo?" A na tuhle otázku jsme nedokázali nikdo odpovědět. Kdo hodil Harryho jméno do poháru?