Ellie Potter [Harry Potter]

8. Kapitola

Seděla jsem mlčky v posteli opřená a rám postele. Jen jsem si něco čmárala na papír, dělám to vždycky, když chci vytěsnit nějaké myšlenky anebo prostě chci být sama ve svém světě. Z toho jsem však byla vyrušena nezvanými hosty. Tedy, bydlí tu se mnou, ale myslím tím, že mi narušili můj bezmyšlenkový relax.
"Prý jsi byla u Brumbála." Řekla jako první Hermiona.
"O čem s tebou mluvil?" Zeptal se mě Harry.
"O vidinách."
"Vědí to?"
"Snape mě asi při jedné viděl."
"Aha, při jaké? Při všech jsi byla s námi a Snape s námi nebyl."
"Měla jsem jí ráno, se Cedricem."
"Cedric o nich ví?"
"Ne, řekla jsem mu, že jsem jen omdlela."
"Neměla by jsi mu lhát."
"Dokud to nejsou důležité vidiny, tak o nich vědět nemusí."
"O čem byla ta poslední?" Zeptal se Harry. Zavřela jsem sešit a položila ho vedle sebe na postel.
"Viděla jsem tu noc, kdy umřeli rodiče. Byl i Snape a Brumbál."
"Proč?"
"Snape tam přišel jako první, našel nás. Brumbál nás odnesl pryč."
"Ale prý tě nenašli."
"Lhali. Dali mě k naší jiné tetě. Ti mě však dali do sirotčince, ale Brumbál ani nikdo jiný nevěděl, kam jsem zmizela."
"Vlastní rodina tě dala k adopci? To je strašné." Řekla Hermiona.
"Proč nás nedali oba na stejné místo?"
"Mysleli si, že to takhle bude jednoduší, ale jak vidíš, tak nebylo."
"Brumbál to myslel dobře." Řekla Hermiona.
"Já vím. Jen mě mrzí jakou máme sobeckou rodinu." Řekla jsem.

Třetí úkol byl už téměř za dveřmi, tedy zítra. Byla jsem se Cedricem, poslední dny jsem trávila jen s ním.
"Co s tebou chtěl vlastně Brumbál se Snapem řešit?" Zeptal se mě Cedric. Nechtěla jsem mu říkat pravdu o vidinách a tak jsem tak trochu zalhala.
"Víš jak se teďka sama učím kouzlům a tak. No tak jsem Snapovi tak trochu ukradla nějaké přísady do lektvaru."
"Máš průšvih?"
"Ne. Jen mi domluvili a dozvěděla jsem se ještě něco..." Nechtěla jsem lhát úplně.
"A co?"
"Pravdu, o mé minulosti. Proč jsem byla v tom sirotčinci."
"A proč jsi tam tedy byla?"
"Moje rodina mě tam dala. Byli jsme s Harrym rozdělení. Jenomže to nevyšlo tak, jak si Brumbál představoval."
"To mě mrzí."
"Co se dá dělat." Řekla jsem. Nedělalo mi dobře lhát, ale věděla jsem, že je to tak lepší.

Třetí úkol byl tady. Seděli jsme na tribuně před bludištěm a vítali všechny soutěžící.
"Dnes ráno, umístil profesor Moody pohár tři kouzelníků do prostřed bludiště a jen on ví, kde se nachází. A protože pan Diggory a pan Potter, se dělí o první místo, půjdou jako první. Když bude někdo ze soutěžích chtít odstoupit stačí vyslat svou hůlkou červené světlo. Soutěžící pojďte ke mně." Brumbál jim něco řekl.
"Poslední úkol může začít." Filch vystřelil z děla na znamení začátku. Cedric s Harrym už vešli do Bludiště a to se za nimi zavřelo. Pak i Fleur a Victor. Najednou jsem však, když do mě někdo narazil, dostala další vidění. Viděla jsem pohár a nějaký hřbitov a.... Voldemorta. Hned mi došlo co to znamená.
"Je to past!" Řekla jsem a vyběhla z davu.
"Ellie ne!" Zavolala za mnou Hermiona. Protáhla jsem se skrz lidi a na poslední chvíli, než se bludiště úplně zavřelo jsem vběhla dovnitř.
"Slečno Potterová, vraťte se!" Zavolal za mnou Brumbál. Stěny už mě svírali a já jsem vypadla uvnitř bludiště. Byla tam tma. Už jsem ani neslyšela lidi z tribuny.
"Tak jo, teď je jenom musím najít."
Procházela jsem jím snad celou věčnost. Najednou se zvedl vítr a stěny z jedné strany se začali zavírat. Utíkala jsem pryč jak jsem jen mohla. Na chvíli to přestalo. Bylo ticho a to mě děsilo. Z poza rohu najednou vyběhl Harry a Cedric.
"Ellie?!" Řekl Harry.
"Co tady děláš?!" Řekl naopak Cedric.
"Ja.." než jsem stihla cokoliv říct, tak se stěny znovu začali zavírat. Na konci chodby jsme uviděli pohár.
"Běžte!" Řekl Cedric. Všichni jsme utíkali k poháru.
"Vem si ho Harry!" Řekl Cedric.
"Společně! Raz, dva, tři!" Všichni jsme se najednou poháru dotkli.

Objevili jsme se na opuštěném hřibově.
"Kde to jsme?" Zeptal se Cedric.
"Už jsem tu byl, ve snu." Řekl Harry a začal zkoumat nějaký hrob.
"Ten pohár je přenášedlo!" Řekl Cedric nadšeně.
"Ale ne." Řekla jsem, protože jsem věděla co nastane.
"Co tím myslíš?" Zeptal se mě Harry.
"Proč jsi vůbec vběhla dovnitř?" Zeptal se i Cedric.
"Měla jsem vidění a musíme okamžitě pryč!" Řekla jsem.
"Vidění? O čem to mluvíš?" Cedric nechápal.
"Mívám vidění, je to varování. Předtím jsem lhala, neomdlela jsem a právě kvůli těm viděním jsem byla v ředitelně."
"Proč jsi mi nic neřekla?"
"Nebylo to důležité."
"Tobě nepřijdou důležitá vidění?"
"Teď to neřešme! Musíme od tud vypadnout!" Najednou se však pod kotlem, který na hřbitově byl, zapálil oheň. Z budovy vyšel nějaký muž. Harry se chytl bolestí za hlavu.
"Harry co se děje?!" Zeptal se ho Cedric.
"Běžte zpátky k poháru!" Zakřičel Harry. Cedric se otočil na toho může.
"Co jste zač?! Co chcete?!" Zeptal se ho.
"Cedricu ne!" Řekla jsem mu.
Ten muž v ruce něco držel, nebo někoho. A to promluvilo.
"Zabij zbytečného!"
"Avada Kedavra!" Zabil Cedrica.
"Ne!" Zakřičel Harry. Cedric padl mrtvý k zemi.
"Ne! Ne!" Zakřičela jsem a padla na kolena vedle Cedrica.
"Ne, ne ! Cedricu!" Viděla jsem tomu muži do tváře, byl to Červíček. Hůlkou mě a Harryho přemístil k soše na hrobě, která nás svou kosou uvěznila. Hodil to co měl v ruce do kotle. Pak začal něco připravovat.
"Kost otcova, darovaná nevědomky. Maso služebníka, darované dobrovolně." Uřízl si ruku a vykřikl bolestí. Pak přešel k nám. Vzal díku a oba nás řízl, oba jsem křičeli bolestí.
"Krev nepřítele, darovaná násilím." Dal několik kapek naší krve do kotle.
"A pán zla může znovu povstát!" Kotel vsplanul. Harry křičel bolestí, jizva kterou měl na celé ho nesmírně bolela. Mě zas jen ta řezná rána.
Najendou se před námi objevil člověk, tedy myslela jsem si to. Nevypadal však tak. Byl to Voldemort. Znovu povstal.