Ellie Potter [Harry Potter]

5. Kapitola

Seděla jsem ve společenské místnosti naší koleje a četla si. Potřebovala jsem myslet na něco jiného a vyčistit si hlavu. Někdo mě ale ze čtení vyrušil.
"Ahoj." Byl to Neville.
"Ahoj, jak ti je?"
"Jo, dobře. Víš, chtěl jsem ti poděkovat, že jsi se mě zastala."
"Nemáš vůbec za co, Moody je bezohledný, vůbec nemyslí na city ostatních."
"To asi jo. Jo a slyšel jsem váš rozhovor s Hermionou, Harrym a Ronem. Ale moji rodiče nejsou mrtví."
"A proč tedy žiješ s babičkou?"
"Kletbou cruciatus je mučili, skončili v nemocnici a.... Jejich stav už se nezlepšil, museli tam zůstat."
"Aha, to mě mrzí."
"A co ty? Jsi v pořádku?"
"Přežívám."
"Ptám se, protože jsi nevypadala v pohodě."
"Když ti před očima zabije nějaké zvíře a připomene smrt rodičů.... Promiň, nechci aby to vypadalo, jako bych říkala, že to mám těžší."
"Ne, nevypadá."
"Dobře."
"Já už půjdu, musím trénovat kroky na ples."
"Tak to přeji hodně štěstí."
"Díky."

"Ty jsi vůbec nebyla na hodině tance?"
"Ne, ty jo?" Zeptala jsem se Hermiony.
"Ano, protože na hodiny chodím."
"Prosimtě, vynechám jednu hodinu a už se boří svět. A navíc, nemám v plánu tancovat."
"Když myslíš."
"Nemyslím, vím, že nebudu tancovat." Ležela jsem na břiše na posteli a pozorovala Hermionu, která si zkoušela šaty na ples.
"Ples je už zítra a já nevím co si mám vzít na sebe."
"Tak proč jsi si nekoupila nějaké šaty se mnou?"
"Protože někde jedny, které si chci vzít mám!"
"Tak kde je problém?"
"Nevím kde jsou!" Hermiona prohrabávala svoje věci.
"Určitě tam někde budou, hlavně klid, máš čas."
"Mám je!" Vyndala růžové šaty. Byli moc krásné.
"No vidíš! Já ti říkala, že je najdeš. A navíc, jsou moc hezké."

Nastal den plesu. S Hermionou jsme byli skoro připravené.
"Na, tyhle náušnice se k těm tvým šatům hodí." Řekla Hermiona a podala mi vínově červené perličkové náušnice.
"Děkuju." Řekla jsem a usmála se na ni. Naposledy jsme se na sebe podívali do zrcadla.
"Tak mužem?" Zeptala se mě.
"Jdeme na to."

Kluci na nás čekali pod schodištěm. Netušila jsem však, že jde Hermiona s Victorem. Když jsme scházeli po schodech dolů, tak na nás zírali s otevřenou pusou.
"Zírání vám jde." Řekla jsem se smíchem.
"Já... Nemám slov." Řekl Cedric. Usmála jsem se.
"Můžeme?" Řekla jsem a Cedric mi nabídl rámě. Vyrazili jsme společně do sálu. Byla jsem ohromena. Vůbec jsem si nedokázala vysvětlit, kdy tohle všechno stihli připravit. Z mého myšlení mě však vyrušila McGonagallová.
"Pane Diggory, připravte se se slečnou na první tanec."
"Počkat cože?" Řekla jsem překvapeně.
"Soutěžící vždycky zahajují zimní ples prvním tancem. To jsem vám jistě říkala."
"Ehm.. ne? Neříkala." Odpověděla jsem jí na to.
"No, tak vám to říkám teď. Běžte se připravit."
Se Cedricem jsme vyrazili na parket.
"Jsi nějaká rozhozená."
"Ty to nechápeš, já... Nechodila jsem na ty hodiny tance, neumím tancovat!"
"To zvládneš. Povedu tě."
"Nechci ti to pokazit." Zastavili jsme se a stáli proti sobě.
"Prostě. Podej mi ruku a tu druhou mi dej na rameno." Řekl a jednou rukou mě chytl za tu mou, ja svou druhou ruku položila na tu jeho a on mě svou druhou rukou chytl kolem pasu.
"Věříš mi?" Zeptal se mě ještě.
"Asi ano." Odpověděla jsem a hned na to se spustila hudba. Začali jsme tančit. Radši jsem nepočítala kolikrát jsem mu šlápla na nohu. Jen jsem se modlila, aby už byl konec. A než jsem se nadala, tak tomu tak i bylo. Hudba skončila.
"Zvládla jsi to, nebylo to zas tak zlé."
"Ne? Jen jsem ti při každém kroku šlápla na nohu."
"Po asi pátém šlápnutí, jsem to už nevnímal."
"Haha." Řekla jsem a on se začal smát a já se k němu přidala.
"Chceš něco k pití?"
"Jo klidně. Díky." Zůstala jsem chvíli stát na místě, pak jsem si řekla, že půjdu najít Harryho a Rona, ale do cesty mi někdo vstoupil. Byl to Draco.
"Takže jsi šla s Diggorym.."
"Je v tom nějaký problém?"
"Nehodí se k tobě."
"Pozval mě jako první a navíc, jak můžeš vědět, kdo se ke mně hodí když mě pořádně neznáš?" Po těchto mích slovech se Cedric vrátil.
"Nějaký problém?"
"Jo, nezasloužíš si jí, Diggory."
"Já se narozdíl od tebe nevnucuju."
"Tohle nehodlám poslouchat, vyřešte si to mezi sebou."
Řekla jsem a šla jsem hledat Harryho a Rona.

Seděli sami u fontány. Když jsem uviděla Rona, neudržela jsem se nesmát.
"Co to máš na sobě?"
"Společenský hábit."
"Trošku staromódní ne?"
"Vidíš Harry? Já říkal, že je staromódní."
"Proč tu jinak sedíte tak osaměle?"
"Naše doprovody se šli bavit a mi nevíme co máme dělat." Řekl Harry. Sedla jsem si vedle něj.
"Je vidět, že se s Diggorym vůbec neznáte." Rýpl si do mě Ron.
"Haha. Ale popravdě, neznáme se zas tak dobře. Ale za poslední týden jsem se ním párkrát bavila." Zaslechla jsme rušno v davu. Zvedla jsem se a přešla k němu. Uviděla jsem, jak se Draco a Cedric perou.
"Hej! Dost! Nechte toho!" Řekla jsem a prorvala se davem k nim. Chytla jsem Cedrica za ruku a snažila se ho z Draca stáhnout. Slezl z něj, ale Draco se se rychle zvedl ze země a chtěl po Cedricovi skočit. Já si však před Cedrica stoupla a podívala jsem se Dracovi do očí.
"Dost!" Profesorka McGonagallová přešla k nám.
"Všichni tři do ředitelny."
"Ale paní peofesorko.." chtěla jsem jí to vysvětlit.
"Řekla jsem všichni tři."

Čekali jsme před ředitelnou.
"Můžete mi oba dva vysvětlit, co to do vás vjelo?!" Řekla jsem. Byla jsem naštvaná, ne, já přímo zuřila. Kvůli nim mám průšvih. Nejdříve jsem se podívala na Cedrica.
"Myslela jsem si, že máš větší rozum."
A pak jsem se podívala na Draca.
"A ty by jsi se měl držet na uzdě."
"Jo, takže je to moje chyba?" Odsekl Draco.
"Je to chyba vás obou!" Brumbál vyšel z pracovny.
"Ellie, pojď dovnitř."
"Dobře.."

Sedla jsem si na židli u Brumbálova stolu.
"Co se vlastně stalo?" Zeptal se mě.
"Kluci se poprali a já se je snažila zastavit."
"Poprali se jen tak?"
"Já nevím."
"Nevíš jaký měli důvod?"
"Ne."
"Já ti povím proč, ale je divné, že jsi si toho nevšimla. Láska dokáže zamotat hlavu."
"Chcete mi tím říct, že se oběma líbím?"
"Přesně tak. Ještě si promluvím s nimi, ale měla by jsi s nimi o tom promluvit."
"Popřemýšlím o tom."
"Dobře, nyní můžeš jít."
"Děkuji pane." Řekla jsem a odešla z jeho pracovny.