Ellie Potter [Harry Potter]

16. Kapitola

Zavřela jsem se na pokoji. Nechtěla jsem s nikým mluvit, nikoho vidět ani slyšet. Tohle byla poslední kapka. Věřila jsem mu. Opravdu jsem chvíli uvěřila tomu, že je jiný než jeho rodina. Myslela jsem si, že to není takový sobecký idiot jak všichni tvrdí. Ale to jsem byla naivní. Jsem teď opravdu zmatená. Pořád se dostávám ze Cedricovi smrti a do toho se stalo tohle. Já vážně nevím co mám dělat.

Týden jsem se moc nevyskytovala na hodinách, ani nikde jinde. Byla jsem zavřená na pokoji. Občas jsem si zašla do velkého sálu pro jídlo, ale jinak jsem nikam nechodila. Seděla jsem na posteli opřená o zeď a dívala jsem se z okna. Zrovna v tu chvíli přišla do pokoje Hermiona.
"Nemůžeš tady pořád být zalezlá El.."
"Proč?"
"Přeci se tu nebudeš schovávat věčně.."
"Kdyby to jen šlo.."
Hermiona si ke mně přisedla.
"Jde i o školu... Hrozí ti, že pokud nebudeš docházet na hodiny a uděláš zkoušku z NKU, tak tě vyhodí.."
"Kdy je ta zkouška?"
"Příští týden."
Bylo načase skoncovat se schováváním. Zvedla jsem se z postele a šla si obléct uniformu. Trochu jsem se upravila a vzala si učebnice a společně s Hermionou jsem šla na hodinu. Schodou okolností to byla právě hodina NKU.

Když Umbridgeová přišla do třídy a všimla si mě, byla překvapená.
"Slečno Potterová, rozhodla jste se nás navštívit?"
"Něco v tom smyslu. Ujišťuji vás profesorko, že to není v mém zájmu." To Umbridgeovou trochu naštvalo. Hermiona se na mě podívala s výrazem "Co to sakra děláš?!" Jen jsem nad tím ale pokrčila rameny.
Podívala jsem se vedle sebe. Seděl tam člověk, kterého jsem tam opravdu chtěla vidět nejméně. Svůj zrak jsem zase odvrátila na tabuli. Za nedlouho mi ale na lavici přistál papírek se vzkazem. Byl od Draka. Stálo na něm: Promluvme si...
Jen jsem ten papírek zmuchlala a hodila mu ho zpátky.
"Pane Malfoyi. Nechcete se s nami podělit o to, co jste tak naléhavě musel sdělit slečně Potterové?"
"Ne, profesorko.." Umbridgeová se podívala na mě.
"To už je podruhé co jste narušila mojí hodinu, slečno Potterová. Nejdříve jste drzá a teď..... Jste oba po škole."
Skvělý. To jsem opravdu teď potřebovala.

Stáli jsme s Dracem před kanceláří Umbridgeové. Dívala jsem se do země, odmítala jsem s ním mluvit. On to ale tak nenechal.
"Ellie, můžeme si promluvit?"
"Není o čem mluvit."
"Proč jsi na mě naštvaná?"
"Ty se ptáš proč? Seš neuvěřitelnej... Zeptej se svých kamarádíčku..." Draco se zarazil.
"Co ti řekli?"
"Nic, jen si na chodbě povídali o vaší úžasné sázce.." Dracův výraz se změnil.
"Omlouvám se. Neměla jsi se to dozvědět takhle."
"Spíš jsem se to neměla dozvědět vůbec co?"
"Ellie, poslouchej mě. To bylo na začátku, teď je to jiné. Já..." Ale v tu chvíli se otevřeli dveře a vyšla z nich Umbridgeová.
"Pane Malfoyi. Jděte s panem Filchem, určí vám školní trest. Slečno Potterová, pojďte dovnitř."
Vstoupila jsem do její kanceláře.
"Doufám, že jste si vědoma svých činů. Posaďte se prosím." Posadila jsem se ke stolu.
"Nyní napíšete "Nebudu vyrušovat a budu mluvit jen, když budu tázána." "
Chtěla jsem si vzít své brko ale ona mě zastavila.
"Ne ne ne. Použijte můj speciální brk." Řekla a podala mi ho.
"Kolikrát to mám napsat?"
"Řekněme, dokud si to pořádně nezapamatujete."
"Nedala jste mi inkoust.."
"Nepotřebujete ho."
Začala jsem psát na pergamen. S každým tahem jsem ale na své levé ruce cítila pálení. Každé slovo té věty se mi vyrylo na ruku. Umbridgeová ke mně přistoupila.
"Copak? Bolí to?"
"Ne, profesorko."
"Přesně tak. Teď pokračujte."

Jakmile jsem za sebou zavřela dveře od kanceláře Umbridgeové, se mi do očí nahrnuly slzy. Po ruce mi stékaly kapky krve. Pokaždé když jsem tu větu napsala znovu, tak se mi na tom samém místě vryla do ruky ještě víc. Neskutečně to pálelo. Chtěla jsem se co nejdříve dostat na kolej. Cestou jsem ale narazila na Freda. Všiml mých slz.
"Ellie, co se stalo?"
"Ale nic, jen..." Fred si všiml mé ruky a došlo mu to. Objal mě. Zabořila jsem svou hlavu do jeho hrudi.
"Bude to dobrý. Za pár dní to neucítíš." Řekl Fred.
"Díky."

"To je strašné! Ubohé! Fyzické tresty jsou přeci zakázané!" Hermiona byla naštvaná, když zjistila co se stalo.
"Nic s tím neuděláme. Vyhodit jí nemohou. Poslalo jí samo ministerstvo." Řekla jsem. Ginny mi ošetřovala ruku. Pokaždé když se dotkla té rány jsem sykla bolestí.
"Promiň." Řekla Ginny.
"V pohodě, já to vydržím."
Obvázala mi ruku obvazem.
"Takhle to dál nejde. Musíme přeci něco udělat." Řekla Hermiona.
"Ale co?" Zeptal se jí Ron.
"Když nás nenaučí se bránit ona, budeme muset sami." Řekla jsem.
"A kdo nás bude učit?"
Podívala jsem se na Harryho.
"Cože?"
"Ellie má pravdu Harry, ty z nás všech máš nejvíce zkušeností."
"Kdo by se ode mně chtěl něco naučit? Mají mě za lháře!"
"Horší jak ona být nemůžeš." Řekl Ron.
"Díky Rone."

Šli jsme do Prasinek sejít se s ostatními studenty.
"Je to šílenost." Řekl Harry.
"Lepší nápad nemáme." Řekla Hermiona.
"Tobě momentálně budou věřit více jak mně. Ber to takhle." Řekla jsem.
Vešli jsme do malé komory ve staré hospodě v Prasinkách.
"Ahoj, víte proč tu jsme. Potřebujeme se umět bránit." Řekla Hermiona.
"A proč?" Zeptal se někdo z davu.
"Protože ty víš kdo se vrátil." Řekl Ron.
"To tvrdí oni."
"Brumbál si to taky myslí." Řekla Hermiona.
"Ten to tvrdí, protože to tvrdí oni."
"Nemá to smysl..." Řekl Harry. Začala jsem ztrácet naději stejně jako Harry.
"Ať řekne jak umřel Cedric.." řekl někdo z nich.
"Jestli jste přišli kvůli Cedricovi, tak můžete vypadnout." Řekl Harry a chtěl odejít.
"Je pravda, že umíš vykouzlit Patronovo zaklínadlo?" Zeptala se Harryho Lenka.
"Ano. Viděla jsem to." Řekla Hermiona.
"Zabil Baziliška, mečem co má Brumbál v pracovně." Řekl Neville.
"To je pravda." Řekla Ginny.
"Ve třeťáku porazil stovky mozkomorů." Řekl Ron.
"A loni si to rozdal osobně vy víte s kým."
"Hermiono... Hale, tohle všechno zní skvěle. Ale nebyl jsem na to sám, vždycky mi někdo pomohl."
"Mluví z něj skromnost."
"Ne Hermiono, nemluví... Nebylo to nikdy snadné. Nevíte jaké to je když vám jde o život, nebo když vidíte přímo před očima umírat kamaráda." Když začal mluvit o Cedricovi, tak se mi nahrnuly slzy do očí.
"Máš pravdu Harry, nevíme jaké to je. A proto potřebujeme aby jsi nás to naučil."