Ellie Potter [Harry Potter]

18. Kapitola

O Vánoce jsme trávili s Weasleyovými. Ale nebyli jsme u nich doma. Byli jsme u Siriuse. Připravovali jsme stůl, když v tom přivezli pana Wesleyho. Po večeři jsme si rozdali dárky. Poté pan Weasley zvedl sklenici.
"Na pana Harryho Pottera, bez kterého bych tu už nebyl."
"Na Harryho!" Řekli jsme všichni.
"Na Harryho." Řekl Sirius ve dveřích.
"Samozřejmě, děkuju i tobe Ellie."
"To je v pořádku. Nemusíte děkovat." Řekla jsem a pousmála jsem se. Harry mezitím odešel se Siriusem. Trošku jsem mu záviděla. Se Siriusem má skvělý vztah. Já neměla čas na to si ho vybudovat. Usmívala jsem se ale nad úsměvy ostatních, když otvírali dárky. Pak jsem šla nahoru. Slyšela jsem Siriuse a Harry.
"Když by jsi chtěl, můžeš se pak nastěhovat sem. Oba můžete. Ale pochopím, když se budete chtít vrátit k tetě se strýčkem."
"Siriusi, to by bylo skvělé." Řekl Harry. Pak šel zpět dolů za ostatními.
"Ellie." Řekl Sirius, když vyšel z pokoje.
"Slyšela jsem vás. Moc ráda budu žít tady s vámi." Řekla jsem a usmála se.
"To jsem rád." Řekl Sirius a taky se usmál.
"Chtěla jsem ti poděkovat."
"A za co?"
"Za to, že jsi mě dostal z toho sirotčince. Za to, že tu můžu být s vámi." Řekla jsem.
"Nemáš vůbec za co. Já jsem rád, že jsi tu, Lily." Řekl s úsměvem. Objala jsem ho. Šli jsme pak společně dolu za ostatními. Stáli jsme ve dveřích a dívali se na ostatní. Dívala jsem se na Freda a usmívala jsem se.
"Už si mu to řekla?" Zeptal se Sirius.
"Co? Komu?"
"Vidím, jak se na něj díváš."
"Ne, neřekla. Nevím jak mu to mám říct."
"Přijde ta pravá chvíle, až budeš připravená."
"Díky, Siriusi." Řekla jsem a objala ho. Byl mi oporou, ikdyž jsme se neznali tak dlouho.

Seděla jsem na posteli a dívala se jen tak do zdi. Přemýšlela jsem nad sebou. Nad tím, jestli se svými city nespěchám. Ta věc s Dracem se sice stala před 2 měsíci, ale i tak.  Někdo by si mohl myslet, že střídám kluky jak ponožky. Ale to není pravda. Já Dracovi naletěla, jestli během té sázky změnil nebo nezměnil názor, mi je jedno. Udělal to a tím zradil mojí důvěru. Na druhou stranu, proč by mi mělo záležet na tom, co si myslí ostatní? Už teď si i mně myslí bůh ví co. Proč se zabývat zbytečně něčím, co nezměním? Z mého přemýšlení mě ale vyrušil ten, o kterém jsem přemýšlela.
"Nejspíš?" Zeptal se mě Fred.
"Ne, nemůžu spát. A ty?"
"Taky ne." Řekl a sedl si vedle mě. Promnula jsem si ruku a Fred si toho všiml.
"Co ta rána?" Poukázal na misto, kde jsem měla vyrytou tu větu.
"Už je to dobré." Řekla jsem a pousmála se.
"Chtěla bych ti něco říct."
"Ano? A co?" Zeptal se mě Fred. Porozhlédla jsem se po pokoji.
"Ale ne tady."
"Tak pojď. Znám jedno místo." Řekl a já šla za ním.
Vylezli jsme na střechu. Nebe bylo krásné, čisté, nebyl na něm ani jeden mrak.
"Tak co jsi mi chtěla říct?"
"Já... Chtěla jsem ti poděkovat, za to, že jsi tu pro mě poslední dva měsíce byl." Dobře, tak jsem neřekla přesně to, co jsem chtěla. Ale nevěděla jsem jak mu to říct.
"Nemáš za co. Ale to není to, co jsi mi chtěla říct, že?" Prokoukl mě! Zná mě až moc dobře.
"Samozřejmě, že jsem ti tohle chtěla říct. Ale máš pravdu, chtěla jsem ti říct ještě něco..."
"A co jsi mi tedy chtěla říct?"
"Já..." Nemohla jsem to ze sebe vysoukat.
"Tak já ti to ulehčím." Řekl a přistoupil ke mně blíž. Pak mě políbil. Tohle jsem opravdu nečekala. Pak se ode mě odtáhl. Nevěděla jsem co na to říct.
"Já..."
"Taky tě miluju, El. Už dlouho. Jen jsem ti to nemohl říct, protože jsi to samé necítila."
"Znáš mě až moc dobře." Řekla jsem a pousmála se.
"Je tomu tak." Řekl a taky se usmál. Objala jsem ho. Byla jsem ráda, že to vyšlo.

Po Vánocích nás čekalo další trénování. Tentokrát jsme zkoušeli Patronovo zaklínadlo. Ron i Hermiona to zvládli. I Lenka. Bylo to kouzelné, všude po komnatě lítala modrá světélkující zvířátka. Pak jsme ale ucítili jakési zadunění. Harry šel s Nigelem se podívat do škvíry, která se na zdi objevila. K naší smůle za ní stála Umbridgeová.
"To chce pár úprav. Bombarda Maxima!" Řekla, Harry chytl Nigela s odskočil s ním od zdi. Zeď se zbořila. Draco držel pevně ve svých rukou Cho.
"Chyťte je!" Řekla Umbridgeová.

Mně a Harryho odvedli do Brumbálovi pracovny. Umbridgeová přivedla i ministra kouzel.
"Vidíte? Já vám říkala, že se tu něco děje!" Řekla Umbridgeová a dala Popletalovi seznam lidí Brumbálovi armády.
"Brumbálova armáda. Chcete nám k tomu něco říct?" Řekl Popletal.
"On za nic nemůže! To všechno já!" Řekl Harry.
"Je ušlechtilé, že mě chceš bránit Harry, ale stojí tam Brumbálova armáda ne Potterova. Nařídil jsem Harrymu, aby ji vytvořil." Řekl Brumbál.
"Ale pane..." Chtěla jsem něco říct, ale nenechali mě.
"Takže se přiznáváte?" Řekl Popletal.
"Ano." Odpověďel Brumbál.
"Nuže dobrá. Odveďte ho do Azkabanu." Přikázal Popletal.
"Promiňte. Asi očekáváte, že se nechám, jak se říká, v klidu odvést. Ale ujišťuji vás, že do Azkabanu jít nehodlám."
"Seberte ho!" Zakřičela Umbridgeová.
Nad Brumbála ale slétl fénix a když se ho Brumbál dotkl, tak se přemístil.

Všichni jsme se museli odskákat školní trest. Což znamenalo další jizvu. Všichni byli na Cho naštvání, protože prozradila nás plán. I já byla naštvaná, ale něco mi na tom nesedělo. Jen jsem nevěděla co.
Druhý den nás čekali zkoušky z NKU. Abych byla upřímná, tak na mě dopadla ta nepřítomnost na hodinách. Ona ty otázky podala hrozně nesrozumitelně. Najednou jsme zaslechli divné zvuky. Ani Fred ani George nebyli na zkouškách. Něco mi říkalo, že v tom mají prsty zrovna oni dva. Umbridgeová se šla podívám, co se venku děje. Jakmile ale otevřela dveře, tak do místnosti prolítla světla ohňostroje a za nimi Fred s Georgem. Rozházeli všude papíry.
"Co to.. co si to dovolujete?!" Zakřičela na ně Umbridgeová. Z ohňostrojů se stal ale velký drak, který letěl přímo na ní. Umbridgeová začala utíkat pryč. Všichni jsme s radostí vyběhli ze třídy. Fred se na mě z výšky usmál. Jsem jsem zakroutila hlavou a zasmála se  tohle je jim podobné. Najednou jsem se ale chytila za hlavu. Slyšela jsem hlasy. Podívala jsem se na Harryho. On spadl na zem. Měl vidění.  Nemohla jsem jít k němu. Třeštila mi hlava. Jediné čemu jsem rozuměla bylo "Nezachráníš ho..."
"Ellie? Co se děje?" Řekl Fred.
"Já nevím. Hrozně mi třeští hlava. On se mi dostal do hlavy." Řekla jsem. Najednou to přestalo. Přešli jsme k Harrymu.
"Co se děje?" Zeptala jsem se ho. Harry se na mě podíval.
"Sírius."