Ellie Potter [Harry Potter]

17. Kapitola

Všichni se zapisovali do "Brumbálovi armády". Také jsem se zapsala. Stálá jsem pak u okna a dívala jsem se ven. Sněžilo a všude bylo bílo. Utápěla jsem se ve vlastních myšlenkách. Pořád jsem se vracela do minulosti. Najednou jsem ale ztuhla. Měla jsem další vidění. Tentokrát ale nebylo tak jasné. Nic jsem z něj nepochytila. Netrvalo ani tak dlouho jako obvykle.
"Ellie?" Cukla jsem sebou. Stal za mnou Fred.
"Ano?" Řekla jsem.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, v pohodě."
"Jsi si jistá?" Podívala jsem se na Freda a pousmála jsem se.
"Všechno je v pořádku."
"Dobře, jen si vypadala zvláštně. Viděla jsi něco?" Myslím si, že mu to došlo, zná mě už dobře. Neřekl to přímo, protože nikdo, kromě mých nejbližších nevěděl o mých vidinách.
"Nebylo to tak zřetelné jako obvykle. Ani jsem z toho nic moc nečetla. Jakoby to bylo v mlze."
"Třeba to nic neznamenalo."
"Nevím. Když nevím, co to mělo znamenat, tak to nemám jak řešit."

Hledali jsme místo pro trénování kouzel. Nemohli jsme být ale na očích. Umbridgeová zakázala veškeré mimoškolní kluby a jiné aktivity. Brala si studenty k výslechu, aby zjistila, jestli jsou ještě nějaké spolky, které nezrušila. Hledali jsme to nejtajnější místo. Nakonec se tak i stalo. Tedy, Neville ho našel. Objevil komnatu nejvyšší potřeby. Objevuje se jen tehdy, když ji někdo opravdu potřebuje a vybavená vším, co dotyčný potřebuje. Ideální místo. Hlavně je skryté.

Nejdříve jsme trénovali kouzla jako Expelliarmus nebo Mdloby na tebe. To je základ. Nejprve jsme využívali dřevěných figurín, kterými byla komnata vybavena. Pak jsme přešli na duel mezi námi. Hermiona a Ron šli proti sobě. Stála jsem vedle Freda a George. Vsázeli se na to, kdo vyhraje.
"Budu tě šetřit." Řekl Ron.
"Díky Ronalde." Odpověděla s úsměvem Hermiona.
"Raz, dva, tři!" Harry to odpočítal.
Ihned na to Hermiona vyslala kouzlo.
"Mdloby na tebe!" Odrazila Rona. Musela jsem se zasmát. Kluci si předali výhru. Ron pak přišel k nám přišel.
"Nechal jsem ji vyhrát. To je slušný ne?" Řekl Fredovi s Georgem.
Šla jsem na řadu já a proti mně šel Fred.
Harry nám to zase odpočítal.
"Raz, dva, tři!"
"Expelliarmus!" Pouze jsem Freda odzbrojila. Pousmála jsem se. I on se usmál.

Trénovali jsme až do Vánoc. V mezi čase, pokud jsem zrovna nebyla na hodinách nebo zde, jsem trávila čas s Fredem. Byla jsem ráda. Konečně jsem byla s někým, komu jsem mohla věřit. Bavilo mě sledovat, jaké vtípky s Georgem vymýšleli. Když jsme šli společně do komnaty, tak nás zastavil Draco.
"Ellie, chce s tebou mluvit Umbridgeová."
"Jsi teď její poskok?" Řekla jsem. Draco a pár dalších studentů zmijozelu se přihlásilo do vyšetřovacího klubu Umbridgeové. Byl v něm i Filch. Pak jsem se podívala na kluky.
"Jděte napřed, já pak přijdu."
"Dobře." Řekli a odešli. Šla jsem s Dracem do kabinetu Umbridgeové. Celou cestu jsme mlčeli a ani jednou jsem se na něj nepodívala. Vešla jsem do kabinetu.
"Slečno Potterová, posaďte se." Řekla Umbridgeová.
"Proč jste pro mě zavolala, profesorko?"
"Chtěla jsem se vás slečno, zeptat na pár věcí."
"A na jaké?"
"Všimla jsem si, že se scházíte po škole v celkem velkém počtu společně s dalšími studenty. Nemáte náhodou nějakou mimoškolní aktivitu, o které nevím?"
"Ne, madam. Nemáme. Jen spolu probíráme NKU, připravujeme se na zkoušky." Řekla jsem.
"Opravdu? Doufám, že říkáte pravdu, jinak..... No dobrá, můžete jít."

Celou cestu do komnaty jsem se ohlížela, aby za mnou nikdo nešel. Teprve když jsem si byla opravdu jistá, že mě nikdo nesleduje, jsem vešla do komnaty. Trénovali jsme všechna obraná kouzla, která jsme se do teď naučili. Ke konci tréninku se Nevillovi povedlo, co nikdo ani on sám nečekal.
"Expelliarmus!" Odzbrojil jednu z dívek. Všichni jsme mu pogratulovali. Pak Harry k nám všem promluvil.
"Všichni jste skvělí! Přes Vánoce se ale scházet nebudeme. Můžete trénovat sami. A pak se sejdeme až po svátcích." Všichni Harrymu zatleskali. Odvedl skvělou práci. Všichni už odcházeli. Harry šel za Cho. O něčem si povídali. Pak se nad nimi objevilo jmelí a oni se políbili. Pousmála jsem se. Když jsem se na ně dívala, tak jsem myslela na někoho, na kom mi poslední měsíc záleželo ze všech nejvíce. Z mých myšlenek mě ale vyrušil Fred s Georgem.
"Ellie? Všechno v pořádku? Zdála si se nám nějaká zamýšlená."
"Cože? Jo, všechno v pohodě...jen... To je jedno. Jdeme?"
"Jasně."

Noc nebyla moc klidná. Měla jsem noční můru. Tedy nejdříve jsem si myslela, že šlo o noční můru, ale bylo to další vidění. Svíjela jsem se v posteli.
"Ellie! Ellie! Ellie vzbuď se!" Hermiona mě probudila. Dýchala jsem zrychleně.
"Klid. Byl to jen zlý sen."
"Ne. To nebyl jen sen." Řekla jsem.
"A co tedy?"
"Musíme za Harrym."
Vběhli jsme ke klukům do pokoje. Harry měl noční můru. Svíjel se na posteli stejně jako já.
"Harry! Harry probuď se!" Probudila jsem ho. Byl udýchaný.
"Co.. co se stalo?" Zeptala jsem se ho.
"Pan Weasley."

Oba nás odvedli k Brumbálovi. Harry jim řekl o svém snu. Viděl pana Wesleyho na odboru záhad. Napadl ho ale Voldemortův had, Nagini.
"Řekni, stál vedle oběti, nebo jsi to viděl shora?" Zeptal se ho Brumbál.
"Ani jedno, já... Může mi někdo říct o co jde?" Řekl Harry. Brumbál ale místo toho řekl živému obrazu, aby vyřídil vzkaz o panu Weasleym.
Nikdo Harryho neposlouchal. Harrymu se začala vařit krev v těle až vybouchl.
"Poslouchejte!" Všichni se na něj podívali."
"Co se to se mnou děje?" Po tom co to dořekl přišel Snape.
"Volal jste mne, pane?"
"Severusi. Už nemůžeme dál čekat." Řekl Brumbál. Snape chytl Harryho za ruku a odvedl ho.
"Pane já..." Chtěla jsem něco říct, jenže jsem nevěděla jak začít.
"Co jsi viděla Ellie?"
"To samé jako Harry, ale... Já viděla jak se to Harrymu zdá."
"Dobře. Dávej na sebe ale pozor. Kdyby se tvá vidění nějak změnila. Musíš nám o tom říct."
"Ano, pane."
"Jdi zase spát Ellie. A vy jděte. Čeká na vás odvoz za otcem." Řekl Brumbál.