Ellie Potter [Harry Potter]

10. Kapitola

Prázdniny byli jiné. Trávit je s Harrym  v mudlovském světě u strýce a tety bylo zvláštní. Možná by tomu tak nebylo, kdyby oni nebyli takový jací jsou. Sobečtí. Nechápu jak to Harry u nich zvládá. Seděli jsme na houpačkách na hřišti. Harry byl zahleděný.
"Co se děje?" Zeptala jsem se ho.
"Nic... Jen jsem přemýšlel."
"Nad čím."
"Nad loňským rokem."
"Aha... Myslel jsi na Cedrica, že jo?"
"Ano. Ale Ellie..."
"Já jsem v pohodě, Harry..." Všimli jsme si Dudleyho s jeho partou.
"Zase si zmlátil toho prcka?" Zeptal se ho Harry.
"Vždyť si o to koledoval."
"To je teda odvaha."
"Já se aspoň nebojím vlastního polštáře." Všichni jeho kamarádi se začali smát.
"Neee nezabíjej Cedrica. Oba tohle křičíte. Kdo je Cedric?"
"Sklapni Dudley!" Řekla jsem mu. Znovu se začali smát.
"Ty se do toho nepleť!" Řekl mi.
"Sklapni!" Řekl mu Harry.
" 'Pomoc, on mě chce zabít mami!' Kdepak máš mámu? Kde máš mámu Pottere?" Harry neodpovídal.
"Je mrtvá? Je mrtvá!" Viděla jsem jak Harry vytáhl hůlku.
"Harry ne!" Vytáhl ji proti Dudleymu a držel mu jí u krku. Najendou se začalo měnit počasí. Dudleyho kamarádi utekli.
"Co to děláš?" Zeptal se Harryho.
"Já nedělám vůbec nic!"

Utíkali jsme podchodem abychom se schovali před bouřkou. Najednou nám něco vstoupilo do cesty, velká zahalená postava v černém. Chytla Harryho pod krkem a přirazil ho ke zdi.
"Utečte!" Řekl a Dudley se dal na útěk, jenže mu cestu zkřížil další.
"Experiarmus!" Snažila jsem se jim nějak pomoc, jenže to nefungovalo a místo toho mě odhodili. Začali Harryho a Dudleyho jakoby vysávat. Harry však popadl svou hůlku.
"Expecto Patronum!" Vyslal jakýsi štít a ty tvory zahnal.
"Co byli zač?!"
"Mozkomorové."

Odvedli jsme Duleyho domů. Teta Petunie byla rozrušená když ho viděla.
"Kdo ti to udělal?" Zeptal se ho strýček. Dudley ukázal na nás.
"Tak už jsi spokojený?! Dohnal jsi ho k šílenství!" Řekl Harrymu a pak se podíval na mě.
"Od doby co jsi tady tak se dějou divný věci!" Najednou schránkou proletěl nějaký dopis a vznášel se před Harrym. Otevřel se a začal se sám číst.
"Vážený pane Pottere, dnes večer jste v přítomnosti jednoho z mudlů použil Patronovo zaklínadlo. Porušil jste tím zákon o kouzlení nezletilých kouzelníků a jste tímto okamžitě vyloučen, ze školy čar a kouzel v Bradavicích...." Strýček se jen zasmál.
"Spravedlnost!" Řekl a pak si vzali nějaké věci a odjeli z domu.

Seděla jsem na posteli a dívala se do zdi.
"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě Harry.
"Já... Nevím." Harry si sedl vedle mě.
"Myslela jsem si, že mě to přejde. Ale.. pořád to bolí Harry... Když Dudley začal mluvit o Cedricovi, vzpomněla jsem si na ten hřbitov. Na to, že jsem nic neudělala a on zemřel zbytečně.."
"Ellie, nemohla jsi dělat nic, nemohla jsi tušit, že ho zabije." Podívala jsem se na Harryho. Oči se mi zaplavily slzami. Harry mě objal. Uslyšeli jsme nějaké zvuky a oba jsme vytáhli hůlky. Někdo odemkl a klíč vypadl ze zámku. Dveře se najednou otevřely. Uslyšeli jsme nějaké hlasy a mezi dveřmi se objevili nějací lidé a jedna znich použila kouzlo Lumos, aby rozsvítila.
"Profesore Moody, co tu děláte?" Zeptal se ho Harry.
"Asi vás zachraňuju."
Vyšli jsme z domu.
Všem nám do rukou vletěla košťata. Podívala jsem se na Harryho, protože jsem nikdy na koštěti neletěla.
"Je to snadný, neboj se. Prostě mu věř."
"A nemůžu letět s tebou?"
"To zvládnete Potterová." Řekl mi Moody.
"Když z toho koštěte spadnu, bude to na vás." Řekla jsem.
"Na tři. Raz, dva, tři!" Řekl Moody a všichni jsme vzlétli.

Přistáli jsme před nějakými domy.
"Myslím si, že mi to jednou stačilo." Řekla jsem.
"Ale zvládla jsi to." Najednou se domy roztáhly a objevil se další. Vešli jsme dovnitř. Na konci chodby jsme spatřili v místnosti nějaké lidi, byl mezi nimi Sírius. Z místnosti vyšla paní Weasleyová.
"Harry!" Řekla nadšená a zavřela dveře od té místnosti. Pak přešla k nám aby nás přivítala.
"Moc ráda tě vidím."
"I já vás." Řekl jí a pak se podívala na mě.
"Ellie, jsem ráda že jsi tu."
"To i já." Řekla jsem s úsměvem.

Vyšli jsme po schodech a vešli do nějakého pokoje. Hned mezi dveřmi skočila po Harrym Hermiona a objala ho. Pak přešla ke mně a naopak Harryho objal Ron.
"Slyšeli jsme o tom útoku."
"Kde to vlastně jsme?"
"V domě Fénixova řádu."
"Fénixova řádu?"
"Vznikl po boji, ty víš s kým."
"Vy jste o tom věděli? A proč jste mi za celý léto nenapsali?"
"Chtěli jsme ti napsat."
"Brumbál ale nechtěl abychom ti psali. Ani jednomu z vás." Řekla Hermiona.
"Proč by něco takového Brumbál chtěl?"
Najednou nás přerušili Fred s Georgem.
"Jestli vás to zajímá, tak pro vás máme něco zajímavějšího."

Spustili jsme dolů ke dveřím ucho, abychom odposlouchávali.
"Jsou to ještě děti." Řekla paní Weasleyová.
"Ale ne tvoje, Molly." Řekl Sírius.
"Pokud vás mohu přerušit, tak pánu zla nejde tak úplně o oba." Řekl Snape.
"Snape je taky v řádu?" Zeptal se Harry.
"Co tím myslíš Severusi?"
"Tenkrát, když zabil Potterovi, stihl zaútočit pouze na Harryho. Proto má Potter na čele tu jizvu a Ellie ne."
"Jenže přišel s úmyslem zabít obě děti." Řekl Lupin.
"A Harry není jediný, kdo získal nějakou schopnost. Ellie má vidiny."
"Je to sice užitečná schopnost, ale doufejme, že se o tom, pán zla nedoví, jinak by si s její myslí mohl pohrát."
Najendou se však u ucha objevil kocour Hermiony.
"Křivonožko! Nech to!" Jenže on neposlechl a to ucho ukousl z provázku.
"Ošklivá kočička."

Když skočila jejich porada, sešli jsme za nimi dolů.
"Harry, rád tě vidím." Řekl Lupin.
"Ty budeš určitě Ellie, rád tě poznávám."
"I já vás."
"Harry Potter." Řekl Sírius. Harry se proti němu rozešel a objal ho.
"Siriusi!" Řekl. Byli si blízký.
Pak se podíval na mě.
"Ráda tě vidím Síriusi." Řekla jsem.
"I já tebe, Ellie." Nastavil ruce a čekal jestli ho obejmu. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem ho objala.
"Jsme rádi, že jste oba v pořádku." Dodal ještě. Všichni věděli o tom, co se stalo.
"Ale myslel jsem, že mě vyloučili." Řekl Harry.
"Ne, tedy zatím ne."