Ellie Potter [Harry Potter]

11. Kapitola

"Zatím?"
"Brumbál mluvil s Popletalem a počkají do řízení. Budou tě vyslýchat Harry."
"Ale Harry hůlku vytáhl právem."
"To vysvětlete jim."
"Zítra tam s tebou půjdu Harry." Řekl pan Weasley.
"Půjdu taky, jsem svědek, můžu mu to potvrdit."
"Dobře. Běžte si lehnout, dneska jste toho měli dost."

Všichni už spali, jen já nemohla zavřít oko. Rozhodla jsem se tedy jít na čerství vzduch. Opřela jsem se o zábradlí na balkoně a dívala se na měsíc. Cítila jsem, že se něco blíží. Taky blíží, Voldemort tam někde je. Z mých myšlenek jsem však byla vytrhnuta.
"Nemůžeš spát?" Řekl Sirius, který stál ve dveřích.
"A ty?" Zeptala jsem se ho nazpět.
"Co se děje, Ellie?"
"Jen nemůžu moc spát. Vše je v pořádku."
"Nemusíš lhát. Co se děje?" Řekl a opřel se o zábradlí vedle mě.
"Teď jsem toho za prázdniny, vůbec moc nenaspala. Kdykoliv zavřu oči, tak ho vidím. Vidím ho jak zabíjí Cedrica, znovu a znovu."
"Mluvíš o tom s Harrym?"
"Ne, on má svých starostí dost."
"Nenechávej si to pro sebe, El. Mluv s ostatními, uvidíš, že ti bude líp."
"Díky Síriusi." Řekla jsem a objala ho.

Šli jsme vchodem pro veřejnost na ministerstvo.
"Mluvte jen, když budete tázáni."
"A co když mě nenechají mluvit." Řekla jsem.
"Nechají."
Pana Weasleyho zastavil nějaký muž a něco mu řekl.
"Přesunuli čas tvého řízení."
"A kdy začíná?"
"Za deset minut." Nastoupili jsme do výtahu. Vystoupili jsme o pár pater níže. A vydali jsme se temnou chodbou až do místnosti řízení. V boční uličce jsme zahlédla Luciuse s Popletalem. Lucius mu něco našeptával.
"Odpovídej jen když se tě budou ptát, Harry. A řekni vše, nic špatného jsi neudělal. Já tam bohužel nesmím." Řekl pan Weasley a dál jsme šli sami.

Harry seděl na židli před "soudem".
"Harry Potter?"
"Ano."
"Dnes jste byl obviněný z použití Patronova zaklínadla v přítomnosti jednoho z mudlů." Řekl Popletal.
"Ano, ale..."
"Obžalovaný si je vědom svého činu."
Do řízení vešel Brumbál. Byl zde aby hájil Harryho.
"Jestli dovolíte, Harry měl jistě důvod, proč to udělal." Řekl Brumbál.
"Ano, udělal jsem to kvůli těm mozkomorům."
"Mozkomorům? V Kvikálkově."
"Nevím kde se tam vzali, ale zaútočili na nás."
"To je nemožné, co by tam dělali?"
"Možné je teď vše." Řekl Brumbál a řekl ještě šeptem něco Popletalovi.
Najednou se ozvala nějaká žena v růžovém.
"Promiňte Brumbále, ale znělo mi to, jakoby jste vinil ministerstvo."
"To bych si nedovolil, jen říkám, že tam nebyli náhodou."
"Kdo všechno s tebou při tom útoku byl?" Zeptala se Harryho jiná žena.
"Moje sestra a bratranec." Řekl a podíval se při tom na mě.
"Opravdu tam byli mozkomoři, slečno? Popište jak to probíhalo."
"Ano, byli tam. Začalo to změnou počasí, ochladilo se. Cítila jsem, že se něco blíží a pak na nás zaútočili. Začali Harryho a Dudleyho vysávat. Nikdy předtím jsem je neviděla. Byli velcí, zahalení v kápích. Cítila jsem, jako by se vytrácelo štěstí."
Začali si tam mezi sebou něco šeptat.
"Kdo je pro odsouzení obžalovaného?" Zeptala se ta žena. Ruku zvedlo jen málo lidí, Popletal, ta dáma v růžovém a ještě pár rukou se objevilo.
"A kdo je pro zproštění viny obžalovaného v plném rozsahu?" To se zvedli ruce skoro celého sálu.
"Zproštěn všech obvinění." Řekl Popletal a ukončil tak řízení.
"Profesore, počkejte!" Harry s ním chtěl mluvit, Brumbál ho však z cela ignoroval a odešel.

Nastoupili jsme do vlaku. Všichni se spolu bavili. Já jen stála u nich a přikyvovala. Snažila jsem se usmívat, ikdyž mi zrovna do smíchu moc nebylo. Když jsem pak někoho zahlédla, už vůbec jsem se nemohla usmívat. Harry si toho všiml.
"El, co se děje?" Podíval se směrem, kam jsem de dívala já. Stál tam Draco a díval se na nás.
"Pojď, půjdeme do kupé." Řekl a všichni souhlasili. Sedla jsem si k oknu a dívala se z něj.
"Stalo se něco? Nebo proč jste se tak dívali na Malfoye?" Zeptal se Ron.
"Udělal ti něco Ellie?" Zeptala se mě Hermiona.
"Ne on mi nic neudělal, ale..."
"Ale?"
"Na tom hřbitově byl jeho otec. Je s Voldemortem a pokusil se mě a Harryho zabít."
"Jejich rodině je lepší se vyhýbat. Všichni jsou tak trochu na jeho straně." Řekl Ron.
"Půjdu se trochu projít po vlaku. Nemůžu sedět na místě, mám pocit, že pokud nebudu v pohybu tak zešílím."
Řekla jsem a zvedla jsem se.
"Dobře, ale přijď si pro věci, než vlak zastaví."
"Jasně, přijdu."

Když se procházím, tak přicházím na jiné myšlenky. Nevím proč to takhle mám, ale je to tak. Na konci uličky jsem však opět zahlédla někoho, koho bych nejradši neviděla a svojí procházku po vlaku jsem si rozmyslela.
"Ellie, počkej!" Zavolal za mnou, ale já nedpovídala a šla jsem opačným směrem. Prostě jsem se chtěla co nejrychleji vrátit, on mě ale doběhl.
"Počkej." Dal mi ruku na rameno a já sebou cukla. Ihned jí dal pryč.
"Proč mě ignoruješ."
"Nemám náladu na lidi, Draco."
"A to máš teď každodenně a na všechny? Nebo jenom na mě?" Neodpověděla jsem.
"Hale, já...." Za mnou se objevil Ron.
"Dej jí pokoj, Malfoyi! Slyšel jsi ji, že s tebou nechce mluvit."
"Nechtěl jsem tě otravovat. Uvidíme se pak." Řekl Draco a odešel. Otočila jsem se na Rona.
"Díky." Řekla jsem a trochu se usmála.

Seděla jsem na posteli a četla si. Přišla za mnou Giny a Hermiona.
"Proč jsi pořád zalezlá? Už byli první hodiny, ale nikde jsme tě neviděli." Řekla Hermiona.
"Zapsala jsi se vůbec na nějaké hodiny?" Zeptala se naopak Giny.
Zavřela jsem knížku.
"Abych byla upřímná, tak ne." Řekla jsem.
"Ale to musíš. Jinak tě vyhodí."
"Nevyhodí. Hned se půjdu zapsat."
"Opravdu?"
"Slibuju."
"Tak mi na tebe dohlédneme." Řekla Hermiona a chytla mě za ruku.
"Pojď!"

"Hotovo, spokojené?" Řekla jsem.
"Ani to nebolelo viď?" Řekla Giny se smíchem.
"To tedy ne." Zasmála jsem se.
"No nene, ty se směješ?" Řekla Hermiona.
"Asi už to tak bude." Je fakt, že jsem se dlouho nesmála. Od té doby co se stalo na tom hřbitově, jsem se hodně změnila. Uzavřela jsem se více do sebe. Ale musím se přes to přenést. Musím jít dál.