Lava | Ninjago

🜃 | Klidné chvíle do klína nepadají, samy tam lezou

[sorry folks, this one is in czech! because i feel like i don't write in it enough :(]

✰

Cole nepotřeboval žít s ostatními příliš dlouho, aby se naučil, že ticho a klid znamená pravý opak. Zejména, pokud se jednalo o jisté členy jejich rodinky, o Kaiovi nemluvě.

Jako by se po něm slehla zem, Cole ho neviděl od té doby, co se sám zavřel do posilovny. Vlastně o něm ani neslyšel. I ostatní byli podezřele tišší, oddaní svým oblíbeným aktivitám. Možná to přeháněl, možná to byl prostě lenivý den a on se strachoval úplně zbytečně. Ale bez ohledu na to, co si říkal, ten nepříjemný pocit ho ne a ne opustit.

Ne. Prostě ne. Kai měl určitě něco za lubem, to bylo ono, a Cole vůbec nebyl paranoidní, to on by nikdy.

„Cole?"

Aha. Vlk za dveřmi. Za dveřmi od obýváku a vzhůru nohama.

Cole si ho všiml jen koutkem oka, ale jakmile ho zaslechl, zacouval zpět a stoje nehnutě ve dveřích, zíral dolů na Kaie.

Ten se na něj zazubil a pobídl: „Pojď sem."

„Proč?" Sice existovala možnost, že to s tou opatrností poněkud přeháněl, ale na druhou stranu, jeden nikdy neví. Mohl prostě chvíli počkat než se jeho tvář zbarví do odstínu jeho oblečení, to ho přiměje přestat si s ním zahrávat.

„Prostě sem pojď." Kai přešlápl? Zavrtěl se na rukou. Už teď na něm bylo vidět, že moc dlouho nestrvá. Tím lépe pro Colea. „Prosím, Cole, buď té dobroty a lásky." Sladce na něj zamrkal, načež Cole protočil oči a postoupil dál do místnosti.

„Co máš zase za lubem?" zeptal se dávaje ruce v bok. „Překrví se ti mozek, to ti fakt nepomůže."

„Nech si ty urážky, mrzoute. To musím mít furt nějaký vedlejší úmysly?"

„Možná ne ty..."

„Jay ani Lloyd s tímhle nemaj nic společnýho, nic se neboj."

„Mhm."

„Jen jsem si chtěl poklábosit." Znovu se zazubil. „Copak mi nevěříš?"

„Rozhodně se chováš podivně," poznamenal Cole. Došel až k němu, takže musel sklonit hlavu, aby si stále mohli vidět do očí. I když mu byla dopřána chvíle klidu, sám se o ní připravil, přesto si ji pokaždé zase přál, stejně jako nyní. „No tak, nech toho, už seš fakt červenej jako tvoje hadry."

Kai se hbitě postavil zpět na nohy a s rukama v bok napodobil Coleův postoj. Nemohl si pomoct, s tím rudým obličejem a hravou jiskrou v očích na něm pořád bylo něco podmanivého.

„Podívej se nahoru," pravil Kai a Coleovo podezření akorát zintenzivnělo. Přimhouřil na něj oči než se pomalu podíval nad sebe. Chvíli se opravdu bál, do čeho se namočil (nebo spíše do čeho namočen bude), ale nad nimi se téměř nezřetelně pohupovala snítka suchá jako Wuův čaj. Bodejť by ne, to jmelí tam viselo téměř půl roku. Zřejmě si toho nikdo, kromě Kaie nevšiml. Nebo všiml, ale v naději, že se o to postará někdo jiný, ho tam nechali viset nadále.

Cole si povzdechl. „Romance je asi fakt mrtvá," poznamenal stejně suše, jako bylo to jmelí nad jejich hlavami. Ani si nestačil všimnout, že už byl polapen v Kaiových rukou.

Věnoval mu jeden z těch svůdných a neodolatelných úsměvů, pak navrhl: „To bysme ji asi měli resuscitovat, co ty na to?"

„Ty fakt víš, jak na to, hm?"

„To máš tak, někdo se přece musí postarat, aby ten plamen lásky zůstal hořet."

Cole musel uznat, že jestli Kai něco uměl, bylo to přesně tohle. Nedokázal to dál protahovat, obzvlášť tehdy, když si ho Kai přitáhl ještě blíže, až se jejich nosy dotýkaly. Také okolo něj ovinul své ruce a na poslední chvilku si užíval, jak si Kaiovy prsty pohrávaly s jeho vlasy než ho konečně políbil.

Upřímně, nepotřeboval tajemné hry, aby ho nikdy neomrzelo opětovat Kaiovy polibky. Bylo tomu již dávno, když Kai poslal Colea do kolen a on se nikdy neměl k tomu se zkusit znovu postavit. A poté, co si poprvé vyznali ty dlouho utajované pocity, už to vlastně bylo celé zpečetěno.

Kai byl tou nejsladší slabinou, kterou mohl mít.

Kéž by i ostatní měli respekt pro ty omamné chvíle, ale na to už si po všech letech nějakým způsobem navykl.

„Cole a Kai, každý už to ví, jsou do sebe zamilovaný!" Jayův pronikavý hlas se nechal znát. Tak už to prostě bylo, když se neobtěžovali zavřít dveře. Ne že by to bylo k něčemu.

Ucítil, jak se z jejich klubka vymotala jedna z Kaiových rukou, ani nepotřeboval vnímat tu náhlou změnu v jeho tělesné teplotě, aby mu došlo, co jejich narušitele mohlo očekávat. Ale na to měl Cole moc dobrou náladu po všem tom posilování a laškování.

Aniž by otevřel oči, chytil Kaiovu nachystanou ruku a přitáhl ji zase blíže.

„Nech ho, však má stejně pravdu."

Kai něco mrzutě zamručel, ale nakonec Cole znovu ucítil, jak se mu rty roztáhly do úsměvu.

„Když to říkáš ty... Máme důležitější věci na práci."