1. Práce nadevše

340 10 9
                                    

Adam Hruška seděl ve své domácí kanceláři a uvědomil si, že by měl skončit s prací, protože bylo už skoro deset večer. Podíval se na fotografii na stole na které byl on se sestrou Lenkou a jejich strýcem Raulem. Jediná rodina kterou teď měl, protože rodiče před deseti lety zemřeli při letecké nehodě. Tehdy byl v armádě a chystal se na třetí misi, tam už nikdy neodjel. Musel se postarat o firmu a mladší sestru, která byla ještě na základní škole. Život se mu otočil o stoosmdesát stupňů a on musel nakonec začít dělat to co nikdy nechtěl. Rodinné sklárny nebyly jeho snem nikdy a tak se po smrti babičky vzepřel a v prvním ročníku vysoké, kde studoval ekonomii a podnikání, nastoupil do armády. Tam našel co hledal tak jako už předtím u aktivních záloh, něco o čem krom strejdy nikdo z rodiny nevěděl. Našel tam spoustu přátel a zároveň tam prožil jedno z nejhorších období jeho života. Přežil teroristický útok, ale vzpomínky na něj byly stále jeho součástí. Po smrti rodičů se musel okamžitě zorientovat ve smlouvách a chodu firmy, protože strejda se zajímal vždy spíš o výrobu než samotný chod firmy. Naštěstí vše zvládl a po roce držel otěže firmy pevně v rukou a sám se dálkově vrátil do školy. Nemusel by, ale chtěl kvůli odkazu co ve firmě rodiče nechali. Lenka v tu dobu nastoupila na obchodní akademi a on se mohl zase víc věnovat životu.

Tehdy pochopil, že život už nikdy nebude jako dřív. Našel si fajn přítelkyni o které byl přesvědčený, že je ta pravá. Pak zjistil, že jí jde jen o jeho peníze a postavení, klidně si k nim domů vodila milence. Tehdy ji vyhodil a už ani nemohl vydržet v rodinném domě. V té době pro něj byla práce nadevše a vlastně to tak bylo až do dnes. Přespával v kanceláři, nebo občas u strejdy v jeho srubu, který měl u svých milovaných rybníků. Byl vášnivý rybář a vybudoval skvělé rybářství, pro sportovní i volnočasový lov. Nakonec to vyřešila Lenka, když ho přemluvila, aby dům prodal a koupili něco co se bude líbit oběma. Konečně mu tehdy řekla, že tu hroznou secesní vilu nesnáší. Takže využil jeden z pozemků co rodina vlastnila na kraji města a nechal postavit nový pohodlný velký dům. Tahle kancelář byla to hlavní na čem trval, aby mohl pracovat i z domova. Teď z ní vyšel a zamířil do velkého prostorného obývacího pokoje s kuchyní. Na chvíli se zastavil u jednoho z velkých oken a díval se na zahradu jemně osvětlenou lampičkami. Zahradu s architektem domlouvala Lenka a on jí to milerád přenechal. Vzadu za obytným prostorem byla krom kanceláře taky velká knihovna. Stranou a spokojená chodbou byla část, kterou mohl používat strejda. Měl tam kompletní byt a rád tu trávil čas hlavně v zimě. To byl jeho domek u rybníků trochu nepohodlný na trvalé bydlení, zvlášť kvůli špatnému přístupu, když bylo špatné počasí.

Vyšel do patra a zamířil ke své vlastní části patra. Lenka měla tu napravo nad schody a on celou levou část. Taky tu byli tři menší pokoje pro hosty, protože občas tu zůstávali jeho bývalí kolegové z armády, když se sešli. Láďa pracoval v místní zoo na marketingu a chodil s asistentkou tamní ředitelky. Alena pro změnu pracovala pro něj, před pár lety se plácala v životě a on jí umluvil na to se přestěhovat sem. Pár měsíců tady v domě i bydlela a aktuálně žila s fajn holkou, která pracovala v baru nedaleko zoo. No a jako poslední Štefan, muž do kterého by nikdo neřekl co skrývá. On si chránil svoje soukromí a titul hraběte nedával na odiv, v začátcích mu on i jeho otec hodně pomohli. Byl jim vděčný a co Štefanův otec předloni zemřel převzal správu rodinného panství on. Lenka o nich říkala, že jsou to cvoci, ale alespoň je s nimi legrace. Dal si sprchu a ještě jednou se podíval na telefon jaké má na zítra schůzky. Poslední dobou toho měl hodně a to, že Lenka už od září studovala v Anglii mu nepomáhalo. Jenže to byl její sen a on ji v tom rád podpořil. Byla doma jen na vánoce a teď se sem chystala až na velikonoce.

Uvažoval, že by si ještě četl, ale dneska měl nějakou víc melancholickou náladu a tak jen zalezl do postele. Jaro už se hlásilo o slovo a on byl rád, protože jeho oblíbený koníček běhání bude mnohem příjemnější. Měl tady v domě i tělocvičnu stejně jako saunu a krytý bazén tvořili suterén domu, jenže běh v přírodě mu vyhovoval mnohem víc. Alena mu často říkala, že je velký hřích, že je tu skoro pořád sám. Jenže on už se jednou spálil a moc dobře věděl jak se po něm ženy dívají ve společnosti. Neměl moc rád akce spojené s podnikáním, ale holt tam musel. Místo kam vlastně chodil rád byla zoo. Byl tam klid a vzhledem k tomu, že byl největší sponzor měl i možnost se občas podívat na vzácné odchovy. Občas si tam dával v restauraci i pracovní schůzky a hlavně některé svoje zákazníky tím mátl, což ho moc bavilo. Teď mu ještě přišla zpráva od Lenky, která zjišťovala, jestli už nepracuje. Byla stovky kilometrů daleko a pořád se chovala stejně. Ona i Alena byly spiklenci a kontrolovaly, že nezůstává ve firmě dlouho. Proto byl tak vděčný za kancelář tady, kde ho neměl kdo kontrolovat. Odepsal jí i s fotkou, že už je v ložnici. V týdnu se chystal podepsat novou sponzorskou smlouvu v zoo a taky si domluvil oběd s Láďou. Nakonec to vzdal a doufal, že se mu podaří rychle usnout a nepřijdou noční můry.

Skleněný král Where stories live. Discover now