6. Plán na večer

116 10 0
                                    

Adam byl dneska na několika jednáních a měl tohoto dost jenže Alena byla neodbytná a počkala si na něj až skončí. "Máš plán na večer? Jasně, že nemáš, takže jdeme do baru." "Jsem utahanej nejdu nikam." "Adame to nebyla otázka to bylo oznámení a můžu tě tam klidně odvléct, takže mě moc neser." "Proč sakra nebereš ne jako odpověď a ty nemáš sama šanci, tak máš holt smůlu." Jenže jakmile to dořekl tak se ve dveřích objevil Láďa. "No jak myslíš, může to jít po dobrém nebo po zlém, vyber si." "Fajn převléknu se a půjdu, bože co jsem komu udělal." "Máš nás rád, takže pohni čekáme venku." Adam věděl, že nemá šanci uniknout a tak si nakonec vzal džíny, tričko a koženou bundu. Chodil tak oblékáný pravidelně mimo jednání a to i tady ve firmě, po počátečním šoku si na to brzo zvyklí i zaměstnanci. Vážně uvažoval, že by to vzal přes výrobní halu a zdrhnul jim, ale to by měla Alena zase zítra tunu keců. Měl je rád, ale prostě nechtěl chodit tak často mezi lidi. Naštěstí v baru u zoo nebývalo tolik lidí, protože to byl menší podnik. Alenina přítelkyně tam pracovala a bar vlastnili synové ředitelky Roklové. Pokud měli sraz s lidmi z jednotky scházeli se tam a on byl rád, že dělají tržbu fajn majitelům. Venku už na něj ti dva spiklenci čekali a tak se vydali do baru. Vzali si auto Aleny, která tam kousek bydlela a on a Láďa si pak domů vezmou taxi.

Alena nechala chvilku Láďu a Adama u stolu a sedla si na bar, k přítelkyni, která za barem pracovala. Byla s Janou moc šťastná a strašně jí trápilo jak je Adam pořád sám. "Už jsem myslela, že nepřijdete." "Víš jak, vytáhnout toho morouse ven je nadlidský úkol. Mě to tak strašně štve no vážně." "Lásko klid, třeba se jednou najde ta pravá." Adam sledoval Alenu s Janou a byl rád, jak jsou spolu šťastné. Láďa taky byl ve vztahu s Adélkou spokojený a dneska tu nebyla jen, protože měla sraz se spolužáky ze školy. "Hele ten pátek platí? Pokud by se to Roklové nehodilo tak to můžeme přeložit." "Počítá s tím, jen musí ráno na radnici tak s tím musíš nějak kalkulovat. Prostě doraz kolem desáté, to už by měla být zpátky." "Co jinak ta nová expozice? Říkal jsi, že máte nějaké novinky." "Jo budou tam dva nové druhy, naše hlavní chovatelka se o to zasadila a dneska taky zajistila nový pár hadů." Adam si vzpomněl, že pavilon teď povede žena, která pracovala do teď v Anglii. "No tak to se ti musí líbit, rád si s tím na propagaci pohraješ." Láďa musel uznat že má Adam pravdu. Poseděli pak ještě asi dvě hodiny a vydali se domů.

Adam přijel akorát, když se mu ozval videohovor od Lenky. Sedl si tedy do kuchyně na barovou stoličku. "Ahoj prcku jak se máš?" "Já se mám skvěle a koukám žádný oblek, tak to teda zírám." "Byl jsem v baru s Alenou a Láďou." "Aha a to jsi šel dobrovolně, nebo tě museli svázat, hodit do kufru a odvézt proti tvojí vůli?" Adam se začal smát, znala ho tak dobře. "No nakonec dobrovolně, protože s Alenou bych pak nevydržel. Mimochodem už víš, kdy přiletíš na velikonoce domů?" "Ještě nemám přesnější datum, ale určitě ti dám vědět včas. Moc se těším, mám to tady ráda, ale doma je doma." "Raul si taky stěžoval, že jsi tu byla naposledy na vánoce a chybíš mu. Pak si taky naplánuj léto, jak už víš musím na pár cest, tak buď můžeš se mnou, nebo si udělat vlastní program." "Budu o tom přemýšlet, teď už je pozdě. Tak pa já jdu spát mám přednášky od brzo." "Ahoj a opatruj se mi." Adam uvažoval, že mu tu vážně chybí. Po smrti rodičů se o ní najednou musel postarat sám jen s občasnou pomocí Raula. Bylo to náročné období, ale snad proto je to tak sblížilo. Vydal se pomalu nahoru do ložnice a vlastně tak nějak neměl ani chuť spát. Tenhle život si, ale vybral sám a tak nebylo cesty zpět.

Ještě si vzal nějaké dokomunty na které se chtěl podívat. Na konci prázdnin bude muset vybrat novou tiskárnu na jejich propagační katalogy na příští rok. S tou aktuální spolupracují dlouho, ale smlouva končí a bude potřeba se poohlédnout i jinde. Nabídka a poptávka tak to v tomhle byznysu chodilo. U jedné z firem z okolí, ale už dopředu věděl, že je rozhodně nevybere. Taky chtěl ještě vidět nové návrhy na skleněná zvířátka co vyráběli pro zoo. Dělali mnoho druhů a dvě velikosti. Teď budou nabídku rozšiřovat, byla to skvělá možnost jak pro ně tak pro zoo. Uvažoval, že v pátek si hodí volno z kanceláře a ráno si pojede vyčistit hlavu k Raulovi a pak pojede do zoo. Na začátku července ho taky čekal ples podnikatelů a to se netěšil vůbec. Jeho účast se brala jako samozřejmost, ale on na takových akcích trpěl. Občas přemluvil Alenu, že šla s ním, ale i tak nebyl před svobodnými ženami v bezpečí. Každá ho chtěla ulovit jako trofej, věděl až moc dobře, že hlavně jdou po jeho penězích. Jako by on sám nic neznamenal, vídal to pravidelně, jen s lidmi se kterými sloužil to bylo jiné. Ti ho brali jako sobě rovného a bylo jim jedno kolik má peněz, stejně tak brali i Štefana. Ten teď měl svých starostí dost s plánováním svatby, kterou bude mít na podzim a tak se viděli mnohem méně. Další událost, kde se stane jen lovnou zvěří. Někdy se přistihl, že by rád tohle všechno hodil za hlavu a zase byl jen obyčejný armádní kapitán.

Skleněný král Where stories live. Discover now