82. Radostná novinka

102 6 2
                                    

Adélka si v pondělí ráno zašla za Sid do pavilonu. Využila toho, že Bob měl dneska přijít až odpoledne a ona potřebovala s někým mluvit. Našla jí jak jinak než u mláďat želv obrovských. Došly si pak sednout do zázemí a ona přesně nevěděla jak začít. "Sid mám na tebe prosbu, ale vlastně nevím jestli mi budeš moct pomoc. Víš jde o Láďu a já úplně nevím jak to řešit." "Adél co se děje? Myslela jsem, že je u vás všechno v naprostém pořádku, nebo není?" Sid si všimla, jak Adélka svěsila hlavu a pak se na ni znovu podívala. "Já nevím poslední týden se chová divně, nebyl tam kde říkal, že byl a včera odpoledne taky zmizel a neřekl kam." "Tak jestli tě uklidní ten včerejšek tak byl s Adamem, měli sraz." "Tak dobře, já nevím jestli to nesouvisí s naším rozhodnutím a on se mi teď bojí říct, že si to rozmyslel." "Podívej já nevím o co jde, ale pokud by to tak bylo, určitě by ti to řekl narovinu. Nevím jestli mi chceš říct o co se jedná, ale vidím, že se trápíš. Co kdybychom si dali kávu a ty by jsi mi to řekla." Než stihla Sid říct něco dalšího Adélka vyběhla do jejich zázemí. Doběhla do koupelny za ní a už vlastně ani nemusela přemýšlet o co se jedná.

O půl hodiny později Sid uvařila mátový čaj a postavila ho před trochu pobledlou Délku. "Promiň mi to, přidělávám ti starosti." "No tak tohle neříkej a už to máš potvrzené?" "Jen testem, začali jsme se snažit v říjnu a teď už mám přes čtrnáct dní zpoždění. Chtěla jsem mu to už říct, ale on se prostě chová divně." "Tak první věc, dojdeš si k doktorovi. Druhá určitě pro jeho chování existuje jednoduché vysvětlení." "Nechce se mi ani večer k vám na tu večeři. Co když si to opravdu rozmyslel?" "Jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že tě miluje a tahle radostná novinka ho určitě potěší. Víš co, až přijde Bob vezmu tě k doktorovi a večer zkusím něco zjistit." Adélka se usmála a Sid objala, byla tak šťastná, že se má komu svěřit. "Tak jo, víš on se takhle nikdy nechová a tak jsem zmatená." "To chápu a neboj určitě to bude v pořádku a vy se budete společně těšit na miminko." Sid počkala než Adélka odejde a sedla si k počítači. Měla strašnou radost a zároveň nevěděla co si o chování Láďi má myslet. No večer mají všichni přijít k nim na večeři a dokonce přijede i Petr. Toho dostat z Prahy byl vážně oříšek, ale Adam na tom trval, prý si potřebuje odpočinout. Počkala než přišel Bob a pak ho poprosila o pomoc. Bez problémů jí řekl ať už klidně pak jede domů, že to zvládne a kdyby cokoliv zavolá.

Adam byl doma ve své kanceláři a dokončoval nějakou práci. Na večer tu budou mít takový malý večírek. Dnešek byl skoro jediný den kdy se do vánoc stihnou sejít, hlavně slíbil svou účast i Petr. Ten mu teď dělal starosti, protože šel z jednoho případu do druhého a nesvědčilo mu to. Zaklapl počítač a vydal se do kuchyně. V chodbě se zastavil a díval se na výzdobu, kterou tu Lenka nechala dnes ráno dodělat. Moc se mu to líbilo a chodba byla doslova jak z pohádkové říše. Udělal si kávu a při tom zahlédl, že přijela Sid domů a to bylo nezvyklé. Čekal tedy až přijde a vypadala trochu rozrušeně. Došla ho obejmout a chvilku jen tak stála a mlčela. "Miláčku je všechno v pořádku?" Sid se na Adama podívala. "Vlastně ano dokonce v tom nejlepším, ale mám otázku. Nevíš co se děje s Láďou. Adélka si o něj dělá starosti a po tom co mi dneska říkala taky klidná nejsem." Sid si všimla jak se Adam ztvářil, přesně jako malý kluk kterého chytili při nepleše. "Asi vím o co jde, ale nemůžu ti to říct, moc se omlouvám. Podotýkám rovnou, že to není nic špatného a není potřeba si dělat starosti." Sid o tom chvilku přemýšlela a pak dala Adamovi pusu. "Takhle mi to stačí, ale podotýkám, že Adélka se vážně trápí." "Slibuju, že to bude dobré." Sid se usmála a šla nahoru do ložnice.

Adam si sedl na barvou stoličku a vážně ho netěšilo, že musel Sid lhát. Respektive jí zatím nesměl říct pravdu, naštěstí večer se všechno vysvětlí. Teď vzal jen telefon a zavolal Láďu. "Ahoj, co potřebuješ." "Já celkem nic, ale vážně jsem rád, že to dneska skončí. Sid teď přijela domů a dělá si starosti." Adam vylíčil kamarádovi co se stalo a Láďa ho pečlivě poslouchal. "Adame to mě mrzí, neboj večer se to vyřeší. Prostě jsem jí chtěl překvapit. U Aleny by to tajemství nebylo v bezpečí ani náhodou." "Já to přeci chápu, ale vážně jsem rád, že jsi se takto rozhodl. Moc vám to oběma přeju." "Díky a uvidíme se večer." Adam zavěsil a cestou nahoru do ložnice přemýšlel o minulém týdnu. Láďa ho požádal o pomoc a on mu moc rád vyhověl. Vlastně byl naprosto nadšený z tohohle překvapení. V ložnici našel Sid jak se chystá do sprchy a tak využil situace se k ní připojit. Sid se nechala od Adama svést v koupelně a pak si dopřáli ještě druhé kolo, po kterém odpočívali v posteli. K večeru byla Sid v kuchyni a připravovala večeři. Už tu byli skoro všichni a konečně dorazil i Petr. Saláty už měla hotové a kuře a brambory se pekli v troubě. Všechno bude za půl hodinky hotové. Adélka se jí už zdála mnohem klidnější a to bylo moc důležité. Snad to nakonec bude moc fajn večer.

Skleněný král Kde žijí příběhy. Začni objevovat