Skleněný král

53. Přátelská výpomoc

Adam seděl v kanceláři a pokoušel se soustředit a práci, ale moc se mu to dařilo. Měl teď dost práce a zároveň by si vlastně přál být tak měsíc mimo firmu a jen si užívat čas se Sid. Uvědomoval si jak opravdu poslední roky přežíval, měl vlastně jen Lenku a Raula. Taky přátele, ale hlavně práci, pak přišla Sid a on teď věděl jak moc živořil. Nejhorší to bylo po odjezdu Lenky do Londýna. Ta se teď zdála být víc a víc šťastná díky tomu, že Sid patřila do jeho života. Včera večer taky ty dvě chvilku poslouchal. Byl telefonovat v pracovně a pak se vracel. Lenka si nebyla jistá jestli chce opravdu ve škole pokračovat. Měla teď bakalářský titul a měla dál pokračovat na inženýrský v oboru ekonomie. Bylo znát, že se teď v tom dost pláca a sama moc neví jak dál. Nechal si pro sebe, že hovor slyšel. Sám si dodělal titul až když pracoval a krom oficiálních smluv ho nikde ani neuváděl. Zkusí jí dát čas, aby si to srovnala až bude na prázdninách a pak si o tom promluví. Jemu by nevadilo, kdyby začala pracovat ve firmě na stálo, ale zároveň se musí rozhodnout sama. Občas byla až moc dospělá, což bylo dáno tím co si zažili, ale občas byla pořád nejistotu mladou dívkou. Měl touhu ji chránit a pomáhat jí, ale tohle musí nechat na ní.

Posledních pár dní ho přimělo přemýšlet co dál s firmou a jak lépe rozložit práci. Lenka si vezme na starost nové projekty a on předá víc pravomoci Jirkovi. Jeho finanční ředitel tu byl ještě z doby jeho otce, ze začátku mu byl velkou oporou. Pracoval tu tehdy pět let a tak mohl vidět jak moc se firma pod jeho vedením posunula a taky mu to často připomínal. Mohl už mu dávno dát víc pravomocí, ale to by bylo zároveň i víc práce. To bylo něco co mu nechtěl udělat, měli totiž se ženou malé děti. Teď už měli doma dva puberťáky a tak to bylo jiné. Jakoby ho přivolal vešel zrovna do kanceláře. "Ahoj Adame neruším tě doufám?" "Ahoj, vůbec ne. Potřebuješ něco konkrétního, nebo si se jen stavil." Jirka si sedl před Adamův stůl a pořád přemýšlel jak moc jeho šéfa změnila láska. Tolik let byl sám a on byl jedním z mála, který věděl jak ošklivý byl jeho dávný rozchod. "Od obojího trochu, hlavně jsem ti přinesl ty podklady pro Švédsko, aby jsi si to prošel. Taky ti mám vyřídit od ženy, že jsi pěkný tajnůstkář." Adam se zasmál, bylo mu jasné, že si to Věrka vezme trochu osobně. "No tak, pořád u ní květiny kupuju, jen u těch dvou prvních jsem se pojistil přes anonymní profil."

Jirka se usmál, protože jeho žena vlastnila květinářství a jakmile řekl doma o nové Adamově partnerce došla jí souvislost. "Jako uznávám došlo jí to rychle, přeci jen do zoo skoro vůbec nedoručují." "Tehdy jsem si chtěl chvíli nechat to tajemství pro sebe, ale teď u té poslední už jsem jí šel objednat osobně. Víš jsem rád, že tu jsi, chtěl bych s tebou mluvit o možnosti, že by jsi řekněme od září převzal některé moje pravomoci." Adam si všiml jak se Jirka usmál. "Trochu jsem s tím počítal od doby, kdybmi pak Alena řekla jak se věci mají. Ty jsi mi už toho taky dost řekl. Je fajn, že Lenka si vezme nové projekty. Předpokládám, že chceš na mě nechat prvotní jednání u nových smluv." "Trefil jsi to úplně přesně, samozřejmě ti zvednu plat. Prostě jen chci..." "Adame, dělal bych to i bez zvednutí platu. Koneckonců kdysi jsem to dělal, ještě za života tvého otce. Zasloužíš si mít čas na svůj soukromý život. Nastavíš si pracovní dobu jak ti to bude vyhovovat." "Děkuju ti vážím si toho." Adam se po jeho odchodu zadíval z okna. Za ty roky si vybudoval skvělý tým lidí. Někteří ještě pamatovali jeho rodiče, některé přivedl už on. Tak jako Alenu a všechny na marketingu, prostě jak rostla firma rostl i počet zaměstnanců. Teď se podíval na telefon a zprávu od Petra, měl už nějaké informace a v pátek by se tu stavil. On sám se teď vydal směrem domů, aby si zabalil věci a připravil se na cestu do Německa.

K večeru už měl věci v autě a jen si ještě vychutnával večeři se Sid. Lenka zmizela do výru velkoměsta, šla na koncert. "Jsem rád, že šla Lenka ven. Měla by si užívat dokud to jde a hlavně třeba najde i nějakého fajn chlapa." Sid se začala smát. "Tak hlavně, aby byl fajn, protože vy všichni si ho nejdřív pořádně proklepnete." "To máš pravdu, ta její známost v Londýně se mi moc nezamlouvala, ale byla šťastná a tak jsem to nechal být. Nakonec se rozešli, protože on se vracel domů už po zimním semestru. Psal mi Petr, ten kamarád od policie, že má v pátek cestu sem tak se za mnou staví." "Myslíš si, že něco zjistil?" "Možné ano, možná ne, nijak to nemá vliv na to jak budeme postupovat. Tohle je od něj taková přátelská výpomoc a já ho zase i rád uvidím." Sid se usmála, Adam jí o Petrovi vyprávěl a podle popisu to byl fajn chlap. Taky to neměl v životě jednoduché, nějak jí přišlo, že v armádě a teď u policie hledal náplň života. "Jestli chceš tak se domluv s ostatními a jděte do baru, nebo ho vezmi sem na večeři." "Zkusím se ho zeptat, nevím jak moc bude pospíchat, je teď ponořený v nějakém dlouhodobém případu." Nakonec byl čas jet a tak došla Sid Adama vyprovodit k autu a ještě se chvilku líbali. "Miluju tě a prosím tě, jeď opatrně." "Neboj se lásko pojedu a budu se pravidelně hlásit." Adam dal ještě Sid pusu a pak už se vydal na cestu.