19. Hra s ohněm

154 8 0
                                    

Adam přemýšlel, že možná už by to všechno potřeboval někomu říct. Jenže má právo do téhle děsivé minulosti vtáhnout někoho jako Sid? Proč by ji měl děsit tím co zažili a jak to většinu z nich včetně jeho ovlivnilo. Z myšlenek ho vyrušil hlas Sid. "Víš to co člověk zažije se na něm podepíše, někdy jsou to hezké vzpomínky, ale ty špatné jsou s tebou mnohem déle. Vkradou se ti do snů a zároveň tě ani v bdělém stavu nenechají v klidu. Tak moc bych si přála nechat za sebou všechno kolem mojí rodiny, ale to nejde. V Londýně jsem si mohla namlouvat, že jsem daleko a nemají nademnou žádnou moc. Co jsem zpátky tady víc se bojím chodit ven, protože oni tady ve městě bývají často. Já sama teď nevím jak bych na setkání s nimi reagovala. Adame já tě nechci nutit mi to vyprávět, ale pokud chceš jsem tady. Možná ti pomůže se rozhodnout, když ti řeknu, že to chápu víc než si myslíš." Adam poslouchal Sid a stále víc si uvědomoval, že ona je opravdu úplně jiná než ženy co znal a i většina jejích vrstevnic. To co zažila za šikanu od rodiny jí hluboce ovlivnilo. Teď poslouchal jak chápe alespoň částečně čím prochází, protože manžel její kolegyně v Londýně byl bývalý voják. Potýkal se roky s následky toho co zažil a noční můry byly stále přítomné v jejich životech.

Ještě chvilku Sid poslouchal a pochopil, že teď možná je ten správný čas opravdu život někam posunout. Možná necítí to stejné co on v její přítomnosti, ale mohla by být kamarádka a i to by u něj byl pokrok. "Máš ve všem pravdu, ale já už o tom nemluvil tak dlouho, že je zvláštní to vlastně vůbec znovu vyprávět. Stalo se to při druhé misi na které se mnou byla Alena, Láďa, Štefan a pár dalších vojáků z mezinárodní jednotky. Oni všichni pak odjeli na léčení do Čech popřípadě ke svým jednotkám, ale já zůstal a doléčil se v Kandaháru. Odsloužil jsem zbylé tři měsíce a přesunul se na základnu v Německu. Tam jsem měl zůstat šest měsíců než vyrazím na třetí misi, ale tehdy se stala ta letecká nehoda." "Takže jsi měl nejlehčí zranění, nebo jsi se prostě vrátit nechtěl?" "Od obojího trochu, měl jsem průstřel ruky a nějaké střepiny v noze a boku." Adam se nakonec nadechl a začal jí vyprávět příběh starý mnoho let. Byli na hlídce se skupinou vojáků. Rutinní obhlídka města a základny se změnila v boj o holý život. Jejich konvoj byl zasažen raketami a ocitli se pod palbou povstalců. Nakonec se zranění dostali do bezpečí a podařilo se jim ubránit v rozvalinách nedalekého domu.

Sid poslouchala jak jí Adam vypráví co zažil při teroristickém útoku. Jak se jim podařilo schovat a že on sám se vracel i přes zranění a pomáhal odnést a odtáhnout kolegy. Dostal za to několik vznamení, nejen našich, ale i od francouzských a amerických jednotek jejichž vojáky zachránil. "Adame tak moc mě to mrzí, muselo to být strašné, ale přežili jste. Jenže to nestačí viď? Pořád se ti to vrací a nechce to zůstat v minulosti." Adam se na ni podíval a přemýšlel jak je úžasná a chápavá. Občas i Alena říkala, že se v tom moc hrabe a má to nechat být. "Je to tak Alena i ostatní se k tomu nevrací. Láďa byl skoro celou dobu v bezvědomí a tak si toho až tak moc nepamatuje. Alena sice všechno vnímala, ale myslím si, že to prostě vytlačila a to je něco co se mě nedaří." "Možná je to tím co se stalo potom, oni se vyléčili a žili dál svoje životy a je jedno jestli byli hned šťastní nebo se s návratem potýkali. Ty jsi neměl čas na normální návrat do civilu, protože jsi se kvůli smrti rodičů musel zaměřit na rodinu a firmu." "Asi v tom bude ten zakopaný pes, já si na sny a noční můry za ty roky zvykl, ale teď je to silnější než kdy dřív. Možná je to prostě tím, že bylo nedávno výročí, ale spíš je to já nevím..." "Já osobně bych si vsadila na to, že to souvisí s odjezdem Lenky. Jste si hodně blízcí a prostě ti teď chybí."

Později připravovala Sid oběd a jen občas zkontrolovala Adama, který usnul v obýváku. Hodně ještě mluvili o svojí minulosti a ona si uvědomila, že i jí samotné se strašně ulevilo. Naštěstí měl Adam dost zásobenou ledničku i spíž a tak pro ní nebyl problém připravit chutný oběd. Naporcovala půlku kuřete a dala ji péct s brambory a zeleninou. Zatím si nebyla jistá co přesně se mezi nimi dvěma stalo a jak se to projeví dál. Možná by jen mohli zůstat přáteli, nebo možná je to víc? Ona si byla jistá, že je to víc, ale z vyprávění Adama věděla jak moc se v minulosti spálil a možná opravdu nechce další vztah. Nakonec čas ukáže jak to mezi nimi bude dál. Teď se zrovna rozhodovala, že bude muset Adama vzbudit na jídlo, ale všimla si, že se akorát vzbudil a sedl si. "Akorát na čas, oběd už je hotový." Adam se probudil a cítil se líp než posledních pár měsíců. Mohla za to rozhodně přítomnost Sid a bylo to něco čím si byl už úplně jistý. Teď na něj promluvila a on se na ní otočil. "Krásně to voní." Nakonec si sedli k jídelnímu stolu a Adam si opravdu užíval její společnost. "Nejen, že to krásně voní, ale je to i strašně dobré. Děkuju Sid za všechno." Adam se díval jak se na něj zářivě usmála a věděl, že je tohle možná hra s ohněm, ale nechtělo se mu přestat.

Skleněný král Where stories live. Discover now