50. Večírek se blíží

144 8 0
                                    

Raul seděl s Lenkou v obýváku a čekali na Sid a Adama, aby se vydali na rodinný oběd. "Jsem rád, že půjdeme všichni společně. Mimochodem už víš jak chceš naložit s prázdninami?" "Původně jsem myslela, že tu budu muset nutit Adama chodit ven a začít nějak normálně žít, protože to teď nemusím, tak chci tak na čtrnáct dní zmizet. Kamarádka ze školy mě pozvala k ní domů. Bydlí v Německu kousek od hranic. Mají hezký rodinný penzion, takže si tam udělám malou dovolenou a vyrazíme na pár výletů." "To je dobře, zasloužíš si pořádné prázdniny. O Adama už si teď nemusíme dělat starosti a navíc na jeho narozeniny budeš zpátky." "Přesně tak a vážně se na ně letos těším. Jediné co řeším je ten ples podnikatelů, protože jsem původně slíbila, že tam půjdu. Teď nevím jestli půjde se Sid, nebo jak to chtějí. Večírek se blíží a já jim nechci nějak komplikovat situaci. Lidé v zoo to sice už ví, to samé ve sklárně, kde se z toho šoku ještě nevzpamatovali. Teď se to postupně začne roznášet po městě a já nevím jak moc se chtějí stranit veřejnosti." "Adam možná bude chtít Sid chránit, ale promluvíme si odpoledne až přijedeme z oběda. Prostě budeme všechno řešit jako rodina." Lenka se usmála, měl pravdu, protože Sid teď byla taky rodina. To co jí udělala její takzvaná rodinna rozhodně nesmí zůstat bez trestu.

Adam si vzal černé džíny a světle modrou košili. Sid si nechala rozpuštěné vlasy a měla na sobě modré šaty. "Lásko moc ti to sluší a já se na dnešní oběd moc těším." "Já taky, jen jsem trochu nervózní." Adam vzal její tvář do dlaní a dal jí pusu. "Sid pokud nechceš jít tak nemusíme, Lenka i Raul by to pochopili. Já vím, že se pořád bojíš jak na náš vztah budou lidé reagovat, ale je to zbytečné. Díky těm článkům při otevření expozice tě lidé berou jako odbornici ve své profesi, mohli si přečíst jak úspěšná jsi. Ve sklárně jsou všichni nadšení z toho, že někoho mám a navíc už jsem slyšel i chválu na tebe. Spousta lidí do zoo chodí pravidelně a to jim pomáhá to chápat." Sid se usmála, Adam prostě věděl jak se cítí aniž mu to musela říct. "Chci na ten oběd jít, omlouvám se, že ti dělám starosti. Prostě některé věci z minulosti mi trochu ztěžují přítomnost. Miluju tě a to je nejdůležitější." Adam jí dal ještě pusu a pak se vydali dolů, aby mohli jet do restaurace. Místo v místní italské restauraci se neschánělo snadno, ale Adam byl pravidelný host a tak proto něj nikdy nebyl problém získat stůl.

Raul si užíval oběd v příjemné společnosti. Sid se mu ze začátku zdála trochu nervózní, ale rychle si to sedlo. Celkem to chápal v restauraci bylo dost lidí, oni naštěstí měli stůl v klidné části. Ovšem jak procházeli tak se všichni dívali na ni a Adama jak se drží za ruce. Po všech letech, kdy byl Adam nejžádanější místní svobodnou partií najednou bylo všechno jinak. Měli za sebou úžasný oběd a teď si ještě užívali dezert. "Jsem moc rád, že jsem tady. Vaří tu vážně výborně a zdejší tiramisu je božské." "Plánoval jsem sem Sid vzít hned jak to půjde, navíc ona dostala pozvánky na degustační menu, ale vzdala se jich ve prospěch kolegů." "Jasně to bylo ještě minulý týden, jinak nerada to říkám, ale vážně čím dál víc chápu proč jste to tak dlouho tajili." Sid se na Lenku usmála, měla totiž úplnou prarvdu. "No připadám si tak trochu jako zvířata u nás v zoo a jak jsme vcházeli tak pohledy zdejších žen nebyly zrovna příjemné." Adam se usmál a pohladil Sid po zádech a ruku tam chvilku nechal. "Tohle je přesně důvod, proč nerad chodím někam sám do společnosti. Je to neskonale otravné, ale teď mám tebe, navíc ony neměly šanci nikdy." "Což mi připomíná, že pak chci s tebou mluvit o tom večírku podnikatelů. Necháme to na doma, ale chci si naplánovat prázdniny a nechci to dělat sama." "Leni dělej co chceš, jeď kam chceš, jediné za co bych byl rád, tak se mi pravidelně ozývej. S tím večírkem si nedělej starosti, nehodlám tam jít vůbec, ale vysvětlím vám to doma."

Pozdní odpoledne si Sid užívala na terase s ostatními včetně Aleny, která před chvilkou přijela. "Jak víte tak svaz podnikatelů letos zve víc lidí. Třeba Zdeněk jde letos poprvé a zrovna moc se mu tam nechce. No a já mám svoje zdroje a mám možnost zjistit kdo pozván byl a jedni hosté jsou mi tak proti srsti, že nikam nepůjdu." Adam držel Sid za ruka a když domluvil tak ztuhla a z jejího pohledu viděl, že jí to došlo. Alena ho pozorně poslouchala a teď se k tomu taky vyjádřila. "Takže oni dostali letos pozvání? Boha jeho dost to teda upadá, poslední roky pozvánku nedostávali, protože ty zvěsti se o nich prostě nesli." "Stoprocentně v tom má prsty starosta, jsem rád, že se ho na podzim ve volbách už konečně zbavíme. Takže zatím je to jen informace pro nás, ale hodlám toho využít. Sid teď je poslední možnost říct ať toho necháme." "Ne, já to chci uzavřít jednou pro vždy a naprosto to nechám na tobě." Lenka se na Sid usmála, byla skvělá, odhodlaná skoncovat s minulostí a s tím co jí udělali. "Tak dobře lásko, zatím to necháme být den před večírkem bude seznam oficiální a já na základě něho veřejně oznámím, že se nehodlám účastnit, protože se mi nelíbí, že je pozvali." Alena se usmála, protože to bude znamenat pro hlavní pořadatele i starostu, který to zaštiťuje úplnou pohromu. Nejvlivnější podnikatel jim do toho hodí vidle a všichni se budou zajímat proč. Tím postupně vyplují na povrch jejich staré hříchy a bude to jejich začátek konce.

Skleněný král Dove le storie prendono vita. Scoprilo ora