Skleněný král

41. Jak se vyplížit

Sid si objednala večeři a teď s a skleničkou vína seděla v obýváku. Adam jí alespoň pravidelně psal a taky jí poslal fotky výzdoby. Musela uznat, že se to vážně povedlo. Koneckonců obývák byl veliký a tak se to tam všechno krásné vešlo a barový pult bude sloužit na servírování jídla. Všechno bylo připravené na zítřejší oslavu a ona začala být trochu nervózní. Taky si poctivě musela přiznat, že jí Adam prostě chybí. Tak moc si na jeho přítomnost ve svém životě zvykla. Nebyli od doby co jsou spolu od sebe ani jednu noc a ona si užívala každou vteřinu s ním. Klidně jen ty dny kdy mu usínala v náručí, nebo pro změnu ty kdy se milovali. Každý den a každá noc s ním byla tak úžasná. Byla rád, že je Lenka zpátky, protože Adamovi sestra prostě opravdu chyběla. Ona sama vždy toužila po takovém krásném sourozeneckém vztahu, ale nebylo jí to dopřáno. O to víc si užívala vyprávění o Lence a o době, kdy byla menší a co všechno vyváděla a jak jí Adam často kryl. Po té nehodě byl nejen bratr, ale zároveň se jí snažil nahradit rodiče. Oba to s pomocí Raula zvládli a překonali to nejhorší období. Nakonec se zvedla a uklidila po večeři. Zkontrolovala naposledy věci co měla připravené na zítra. Koupila si nové šifonové šaty ve fialové barvě, která začínala na ramenou ve světle šeříkové a končila nad koleny v tmavě fialové. Připravila si lodičky a menší kabelku. Pak si šla dát sprchu a vlezla si do postele.

Adam si užil večeři s rodinou, ale už teď věděl, že mu tu chybí Sid. Momentálně začal přemýšlet jak se vyplížit už během noci. Byl z návratu Lenky opravdu nadšený a užíval si, že je doma. Jenže věděl, že mu to teď nestačí. Lenka s Raulem zrovna probírali ještě detaily na zítra. "Jsem rád, že Adam myslel i na mě a budou řízky." "Co vlastně všechno bude? Vím jen, že budou nějaké obložené mísy a co ještě." "Pochutnáte si všichni, protože bude ještě trhané maso do burgrů, nebo tacos a oblohy k tomu. Kluci nám udělají obložené mísy z uzenin, sýrů a budou i nějaké pomazánky. Radši jsem to chtěl takhle než chlebíčky. Ty se na tvých posledních narozeninách moc neosvědčili." Lenka se zasmála, protože to byla pravda. "No jo, to je fakt, když vy jste všichni spíš na to maso. Tak to bude super a koukala jsem, že víno, sekt a pivo už se chladí." "Jo je to pravda, vážně už jen sladké co zítra přivezu a je hotovo." Raul se na ty dva usmál byl tak rád, že jsou zase všichni takhle spolu. Tahle rodinná pohoda mu prostě chyběla. Ještě něco udělat s tím jak teď Adam žije a bude všechno v nejlepším pořádku. "No mládeži já vás nechám a jdu si lehnout." Adam sledoval jak se Lenka usmála a počkala až Raul odejde. Rozhodně mu nechtěla mluvit do duše, ale na srdci něco měla.

Lenka se dívala na bratra a uvažovala jak začít. "Podívej já se nechci hádat a taky nemám chuť řešit to co si strejdovi řekl, ale mám o tebe strach. Připadáš mi nesoustředěný, nechodíš běhat, zavíráš se sám doma nebo v kanceláři. Takhle to být nemá, chci být ve firmě a pomoct, protože ty děláš všechno sám a já to tak nechci. Pak konečně třeba můžeš jet na dovolenou, pro mě za mě sám na Šumavu, ale musíš vypnout. Adame ty máš zase noční můry viď?" Adam sledoval Lenku a poslouchal ji. Nakonec ji objal a dal jí pusus na tvář. "Slibuju ti, že si upravím pracovní dobu. Můžeš dělat na nových projektech, vždycky jsi na to měla cit a bavilo tě to. Jinak já jsem teď opravdu v pohodě a chci po tobě jen, aby jsi mi v tom věřila. Měl jsem noční můry, neříkám, že ne, ale už je to pár týdnů. Od té doby se nevrátily a možná už ani nevrátí." Lenka se dívala na bratra a přemýšlela o všem co říká. Něco jí tu unikalo a ona nevěděla co. Pořád se o něj bála a chtěla, aby konečně začal žít. Musí na to ovšem postupně a začne s prací a pak může zkusit s pomocí Aleny a ostatních změnit jeho postoj k životu. "Tak dobře, je mi líto, že jsem tu nebyla a nemohla se o tebe postarat." Adama napadla hříšna myšlenka, že tím by jen všechno zkazila a oni by se Sid možná nebyli ještě spolu.

Nakoc Adam kolem jedenácté sledoval jak Lenka zmizela ve svém pokoji, protože byla unavená. On sám si šel dát sprchu a pak došel potichu k jejímu pokoji. Jak předpokládal tvrdě spala a on se rozhodl toho využít. Rychle se došel obléknout a potichu prošel domem do garáže. Výhoda Raulova bytu byla, že ložnici měl na opačnou stranu domu a tak neuslyší otvírání vrat garáže, ani brány. Ulicí projel až na křižovatku bez světel a pak už zamířil k Sid domů. Pokud mu bude přát štěstí tak Lenka ani Raul nezjistí, že nespal doma, ale u Sid. Za patnáct minut už opatrně otevíral dveře jejího bytu. Opatrně došel do ložnice a chvilku si užíval pohled na to jak spí. Zřejmě vycítila jeho přítomnost a vzbudila se, následně ho obdařila nádherným úsměvem. Okamžitě si šel sednout k ní na postel a políbil jí. "Myslela jsem, že se objevíš až ráno, ale jsem ráda, že jsi přijel. Chyběl jsi mi." "Ty mě taky a tak jsem počkal než Lenka usnula a vytratil jsem se." Sid nemohla být šťastnější, protože ona toužila po jeho společnosti a Adam to měl úplně stejně. Sundal si oblečení a pak si jí v posteli přitáhl do náručí. Adam si pohodlně lehl se Sid v náručí a oba za chvilku usnuli.