76. Život jde dál

122 7 5
                                    

Brzké ráno po svatbě byl dům opravdu tichý a Lenka si to ticho a klid užívala. Seděla teď ve svém pokoji a dívala se do zahrad. Taky se moc těšila jak od zítra už konečně nastoupí na stálo do skláren. Život teď byl v rovnováze a ona si to užívala plnými doušky. Pobyt na Šumavě jí taky prospěl a společnost Aleny s Jitkou jakbysmet. Některé dny odjely na kola a ona si užívala klid tamní samoty, čím častěji tam jezdila tak si uvědomila jak se jí to místo líbí. Nakonec se rozhodla sejít do kuchyně a poprosila o snídani. V jídelně zjistila, že Sid a Adamem už jsou vzhůru a taky snídaji. "Teda vás dva bych tady tak brzo nečekala." Adam se musel usmát tónu jakým to řekla. "No život je plný překvapení, navíc já jsem chtěl ještě mluvit s Petrem než musel odjet." Tahle informace Lenku nepotěšila, on už byl pryč? Tohle jí teď opravdu zamrzelo a svoje zklamání maskovala za hrnkem kávy. Nakonec se zvládla uklidnit. "Jak ho znám tak spěchal do práce, fakt je úplně stejný jako ty." "Mají otevřený případ a tak musel jet, ale nakonec jsem ho včera ještě přemluvil na dovolenou na Šumavě, protože on si fakt potřebuje odpočinout." "Tak to říká ten pravý, ale máš pravdu, že asi potřebuje, protože Alena to taky zmiňovala."

Sid poslouchala povídání sourozenců, ale i když se Lenka snažila nedokázala úplně skrýt zklamání z Petrova odjezdu. Bylo to zvláštní a možná jednou se jí na to zeptá. Teď se do jídelny začali trousit i ostatní hosté včetně novomanželů. Bylo to ráno naplněné smíchem a dobrou náladou, Kristýna vyprávěla jak moc se na Šumavu těší. Taky všichni přijali s povděkem, že tam pak pojede Petr, prostě si o něj dělali všichni starosti. "Jsem rád, že jsi ho přemluvil, protože s Adélkou už jsme o tom, že potřebuje oraz mluvili. Prostě je to ideální místo, škoda jen, že nebývá častěji dostupné." Adam se usmál a podíval se na Sid, která se začala smát. "Hele co je vám dvěma k smíchu, prostě by bylo fajn mít i v zimě možnost tam jezdit častěji. Škoda, že to majitel nechce prodat a že jsem to letos na jaře zkoušel." "Tak v tom případě jsi Štefane nebyl dost přesvědčivý a mám v tom před tebou náskok. Tímto vám všem oznamuji, že hájovnu jsem koupil a teď je naše a každý tam může jet kdy se mu zlíbí." Sid si užívala nadšení všech kolem stolu. Adam to začal zařizovat už před měsícem a teď už byl hrdý majitel hájenky. "Pořád tam budeme mít o všechno postaráno a navíc se už teď v týdnu začalo pracovat na úpravách, takže vás dva tam, už čeká nahoře hotové nové apartmá. Zbytek se upraví a předělá až odjedete."

V pozdním odpoledni už si Raul užíval klid a pohodlí vily. Přijeli asi před hodinou a on byl rád zase tady. Taky ho strašně překvapil Adam a novinky o hájovně. Využil toho, že Sid už přišla dolů a zeptal se jí na to. "Víš Adam o tom uvažoval už loni, ale pak to nechal být. Co jsme tam byli spolu o tom začal mluvit a nakonec se s majitel dohodl. Jeho stejně už provoz unavoval a po některých hostech tam býval strašný bordel a zničené věci. Teď se upravil jen velký pokoj nahoře, ale postupně se upraví i všechny ostatní." "Předpokládám, že spodní velkou ložnici si necháte vy dva s Adamem." "Jo necháme, ale pořád bude nahoře dost místa a tři velké ložnice k tomu. Bývalý majitel bude o místo dál pečovat, ale už bez starostí a nervů. Všichni tam rádi jezdí a teď tam budeme moct jezdit mnohem víc." Adam stál u vstupu do obýváku a poslouchal Sid s Raulem. Byl neskonale vděčný, že se mu podařilo hájovnu koupit a všichni si jí budou moct celoročně užívat. Došel teď k nim a políbil Sid do vlasů. "Taky tam můžeš kdykoliv jet, na ryby to tam máš kousek. Bude to takové naše únikové místo." Raul se usmál a pak se omluvil, že se jde na chvilku natáhnout. Byl rád jak se všechno upravilo, život jde dál a naštěstí teď už jeho rodina zažívá jen šťastné chvilky.

Večeři si objednali a užívali si možnosti nové terasy. "Fakt jsem rád, že jsi to koupil. Jak jsem tam byla s holkama opravdu jsem si tam odpočinula." "Na všechny má to místo stejný vliv a to je dobře. Jak se těšíš zítra do práce?" "Strašně moc se těším a nemůžu se dočkat nových výzev." Sid poslouchala Lenčino nadšení a byla ráda, že to tak vnímá. Ona sama se připravovala jen na návštěvu koordinátora krokodýlů, ale to bude až za čtrnáct dní. Celkem se teď těšila na běžný provoz zoo a její normální chod. Během letních měsíců, prostě měli mnohem víc práce hlavně většinou kvůli neukázněným návštěvníkům. Nakonec s Adamem na terase osaměli a užívali si to. "Miláčku jsem rád, že jsi si víkend užila. Chápu moc dobře, že ten večírek tady ve městě tě zrovna moc netěšil." "Byl taky nakonec fajn, protože ty pohledy toho obrovského zástupu zhrzených žen, byly celkem sranda." "No alespoň víš, proč na takové akce nerad chodím. Naštěstí teď mám tebe a ty mě ochráníš." Adam sledoval jak se Sid začala smát a sedla si mu na klín a pak ho políbila. "Neboj se, vždycky tě budu bránit tak jako ty chráníš a pečuješ o mě. Miluju tě." "Miluju tě Sid, opravdu strašně moc." Nakonec Adam i se Sid v náručí vstal a odnesl ji nahoru do jejich ložnice.

Skleněný král Kde žijí příběhy. Začni objevovat