21. Zákony života

143 7 0
                                    

Nedělní ranní videohovor od Lenky zastihl Adama ještě v ložnici. "Ahoj prcku jak se máš?" "Já super potřebuju jen pauzu od učení. Mimochodem zdá se, že to volno ti fakt prospělo. Jsem ráda, že máš lepší náladu a taky nevypadáš tak unaveně jako, když si tu byl za mnou na návštěvě." "Vážně jsem si odpočinul a dneska možná jen dojedu zkontrolovat Raula." "Tak dobře a možná by jsi z toho mohl udělat tradici a prostě si občas to volno vzít. Adame jen o tebe máme strach, prostě firma nesmí být to jediné čím trávíš čas." "Budu o tom uvažovat." Ještě si povídali asi půl hodiny a řešili všechno možné. Po konci videohovoru se Adam začal smát a vydal se do kuchyně. Kdyby Lenka tušila, že tu ve středu a v pátek byla Sid asi by ztratila řeč. On sám si ještě včera dopřál možnost si opravdu odpočinout a dokonce i oběd si objednal. Během dne mu Sid psala a ptala se jak mu je. Hrozně moc ho to potěšilo a uvědomil si, že by bylo fajn jí zase vidět. Zároveň, ale uvažoval jak to udělat, protože v zoo budou nápadní a nevěděl jestli by chtěla zase přijít sem. Potácel se v těchto pocitech už od pátku a zatím z nich nenašel cestu. Má zkusit zjistit jestli cítí to samé, nebo to radši nechat být. Měl tolik otázek a netušil jak získat odpovědi. Bylo to už moc dávno co randil a navíc Sid byla tak jiná než ženy co znal.

Rozhodl se, že potřebuje na vzduch a tak se vydal směrem k Raulovi. Ten se měl vracet během dne a tak na něj v jeho domě možná počká. Ke srubu výjimečně neběžel, ale jen se prošel. Užíval si čerstvý vzduch a uvažoval jak zvláštní bylo, se Sid svěřit s tím co se mu stalo v Afghánistánu. Nebyla šokovaná ani tím, že on zůstal a dosloužil turnus. Tahle skutečnost nedala spát tehdy nikomu z jeho rodiny, ale Sid hned logicky poznamenala, že by k němu nesedělo to vzdát. Za pár týdnů ho měla dokonale přečteného a hlavně nebrala na vědomí žádné drby. Věděl moc dobře kolik se jich o něm vypráví, tedy hlavně v zoo. Tam mnohokrát odmítl některou zaměstnankyni, která ho chtěla balit a jim to vadilo. Na základě odmítnutí pak roznášely drby jak je nesnesitelný, cinycký a doslova hrubý. V podstatě měly pravdu, ale zároveň to zveličily jen, aby ony vypadaly tak trochu jako oběti jeho chování. Naštěstí jemu to tak nějak bylo fuk a dokonce Láďa se nabízel, že proti tomu zakročí, což on nechtěl, díky těm řečem se od něj drželi lidi dál a další nové chovatelky v zoo to na něj ani nezkoušely. Jenže pak se objevila Sid a ta na řeči nedala vůbec a navíc s ním od začátku jednala úplně jinak.

Ve srubu si Adam sedl do pohodlného křesla a taky zatopil v krbu. Pozoroval jak oheň hoří a vzpomínal ještě na starou chatku co tu stávala. Jako děti si tu venku rádi rozdělali s Raulem oheň a opékali buřty. Vzpomínky na tohle místo pro něj vždycky budou speciální. Tolik jich měl sám a pak i společně s Lenkou. Ona byla vlastně ten hlavní důvod proč dokázal zvládnout dobu po smrti rodičů. Potřebovala ho a on si umínil, že musí mít pokud možno všechno co půjde. Nešlo o materiální věci, ale o čas který spolu trávili. To ona ho tehdy postrčila ke vztahu, že prý potřebuje mít i svůj život. Párkrát jí pak slyšel mluvit s Raulem, že to všechno je její vina. Nebyla to pravda, protože on byl zamilovaný a prostě tehdy nechápal jak ženy reagují na jeho majetek a postavení. Byla to bolestná zkušenost, která ho hodně ovlivnila, ale nikdo krom té mrchy za to nenesl odpovědnost. Roky se vyhýbal všem ženám a opravdu se mu to dařilo, jenže možná osud se rozhodl mu dát novou šanci na štěstí. Mohla by opravdu být Sid tou ženou, která všechno změní? Před pár dny to měl strach zkusit, ale teď to bylo jiné a on si uvědomil, že chce riskovat a zjistit kam by se to mezi nimi mohlo posunout. Zákony života a jeho koloběh jsou prostě nepředvídatelné. Z myšlenek ho vyrušil zvuk přijíždějícího auta a tak vyšel ven.

Raul se vracel z jižních Čech a rozhodně se těšil domů. Taky mu společnost jeho bývalého spolužáka s kterým byl v kontaktu celé roky pomohla v některých rozhodnutích. Musí se zkusit i přes svůj vnitřní boj zkusit víc zapojit do firmy, aby ulevil Adamovi a ten by si mohl brát častěji volno. Třeba by mohl teď pravidelně létat za Lenkou, nebo mizet na túry do hor. Než odjížděl mluvil s Lenkou i Alenou a obě už byly úplně zoufalé. Taky mu Lenka svěřila, že Adam zase špatně spí a možná má i noční můry. Jak ho znal tak Aleně ani Láďovi to neřekl, protože jim nechtěl připomínat to co se stalo. Jemu to Adam taky nikdy neřekl, ale nechal ho nahlédnout do zprávy o útoku, kterou měl. Sám pak skoro dvě noci nespal, když se to snažil zpracovat. Teď zastavil u srubu a už kouř linoucí se z komína mu prozradil, že je tu Adam. Přivítali se a on mu pomohl nanosit věci dovnitř. S čajem si sedli ke krbu. "Jsem rád, že tu jsi, navíc musím říct, že vypadáš líp než začátkem týdne." "Těch par dní mi prospělo, kdyby mě furt někdo neotravoval hovory bylo by to ještě lepší." Raul si všiml, že se sice naoko zlobí, ale měl až podezřele dobrou náladu. "Pokud ti tahle dobrá nálada vydrží tak minimálně Alena bude nadšená." "Pokud mi neudělala bordel v kanceláři tak mi ta nálada možná i pár dní zůstane." Raul po Adamově odchodu přemýšlel, že to volno a samota mu vážně prospěli.

Skleněný král Kde žijí příběhy. Začni objevovat