Football with him(CZ)

14.Klička,kop,gól

,,Něco ti dlužím,'' řekl a dal mi pusu na líco. E?
Stála jsem tam trochu zaskočená a usmívala jsem se jako debilek. Neymar se poté ještě pousmál ,nasedl do auta a jel pryč, já jsem po chvilce zmizla taky.

Jak jsem přijela domů jsem se povalila v obýváku na gauč a povzdychla jsem si.
Chvíli jsem přemýšlela nad tou pusou, co mi Ney dal, to bylo něco....nečekaného.
Neymar je super kluk, který se nechová nějak důležitě jako ''jou bitches, jsem nejlepší fotbalista a nakopu vám řitě''a nemá takovou namyšlenou povahu....je to obyčejný kluk, se kterým je pořádná sranda a se kterým se nikdy nenudím. Doufám, že na zítřejší zápas příjde. Sice budu mít zase trému jako prase ale nadruhou stranu budu ráda, že se tam ukáže.

Natáhla jsem ruku pro ovladač a zapla jsem si televizi, ve které nic moc nebylo. Přepla jsem na Simpsonovi, protože nic normálnějšího jsem tam nenašla.
Šla jsem si ještě dát něco na večeři a šla si zpět sednout na gauč.
Po 20ti minutách dívání se na televizi jsem si šla do koupelny umýt zuby a šla jsem spát.

****************************

Ráno, jak jsem se probudila jsem odkopala peřinu stranou a protáhla se. Dneska finále, jou!! Bude masakr.
Vstala jsem z postele a šla si do koupelny vyčistit zuby, kde jsem se následně i přeslékla a upravila si trochu vlasy.
Šla jsem po schodech dolů do kuchyně, dala jsem si něco na snídani a začala se pomalu chystat.

Dojedla jsem snídani, nachystala jsem se, takžééé....můžu jít. Zamkla jsem dům, nastoupila do auta a jela na stadion.

Přijela jsem na stadion a začala jsem být trochu nervózní, ale jenom trochu...Šak ono to zachvíli příjde. Šla jsem do šatny, kde jsem se se všema pozdravila a začala jsem se přeslékat do tréninkového trička. Obula jsem kopky a šli jsme na rozcvičku před zápasem. Jak nás naši fanoušci viděli, začali tleskat.
Při protahování jsem hledala dotyčnou osobu....Neymara. Ale nikde jsem ho neviděla. Může ale být kdekoliv, vždyť stadion je velký jak něco. Nebo nepřišel...
Povzdychla jsem si a začala jsem si s Monicou přihrávat.
Dotréninkovali jsme a přemýstili jsme se do šaten, kde jsme se oblékli do dresů a řekli si co a jak.
,,Dávejte si na ně pozor, když budou mít míč,snažte se jim ho sebrat a nepouštějte je blízko k bráně. Hlavně si co nejpřesněji přihrávejte.'' řekl Luis. Řekl nám to jako kdyby jsme si nikdy nepřihrávali, jako dětem. ,,Moc nesólujte, tento zápas je důležitý,'' ještě dodal, popřál hodně štěstí a šel už na hřiště.Ale to nebudu já, když nebudu sólovat!
My jsme poté vyšli z šatny a začali jsme se na schodech řadit (pro ty, co neví, tak na stadioně Camp Nou jsou schody a z tama hráči přicházejí na hřiště:D)
Každá jsme k sobě měli nějaké děti, já jsem měla malou blonďatou holčičku, kterou jsem pozdravila a ona mě chytla za ruku. Při tom jsem si vzpoměla ,jak mě tenkrát před obchodem chytila za ruku Terez. Při pomyšlení na to jsem se usmála.

Začala hrát hudba a my jsme přicházeli na hřiště.

Postavili jsme se vedle sebe a děti se postavili před nás. Podívala jsem se do země a potom na nebe. Povzdychla a začala jsem se dívat před sebe. První na lidi máchající vlaječkama, potom na střídačky a když jsem se podívala, kdo sedí nad střídačkama jsem trochu vykulila oči a usmála se. Protože ten, kdo tam seděl byl Neymar. On přišel...
Usmíval se na mě a ukázal palec nahoru. Já jsem se pousmála ještě víc. Poté jsme se začali s protihráčkama Atletika zdravit a šli jsme se postavit každá na svá místa.
Fuuf...Nesmím nic posrat, nesmím.

Zaznělo písknutí a já s Monicou jsme rozehrávali. Přicházeli na mě přihrávky a udělala semtam triky, ale sólo jsem moc zatím nešla.

Přihrávali jsme si s Monicou a mířili si to k bráně. Přihrála mi a já šla konečně sólo, jak jinak. Dělala jsem kličky a triky, až na mě šli tři spoluhráčky najednou. Udělala jsem jednu kličku, druhou, třetí, kopla jsem míč před bránu, Monica ho tečla hlavičkou a....
GÓÓÓÓL!!!!!! Barca vede 1:0! Monica naproti mě utíkala a ukazovala na mě, že ten gól je díky mé asistence. Plácli jsme si a šli jsme zpět na svá místa.
Zápas pokračoval dál tak, že nikdo nezaskóroval, najednou skončil první poločas a odebrali jsme se do šaten. Enriqué nám tam cosi začal vykládat, že si vedeme dobře a že si to nemáme pokazit.
Potom jsme šli zpět odehrát druhý poločas.

Je 81.minuta a stále nic, pořád 1:0 pro nás.
Šli jsme tedy zase s Monicou na bránu. Přihrála jsem jí míč, ona udělala pár kliček a přihrála mi ho nazpět. Já jsem si míč stopla, běžela jsem s ním u pravačky a potom do míče kopla. Ale bránu jsem minula.
,,Sakra,'' řekla jsem si potichu pro sebe a šla pomalu zpět na naši stranu.
Uslyšela jsem pípnutí, rozhodčí ukázal na Monicu a potom na střídačku. Monica střídá, všichni ji začali tleskat a ona jim tleskala taky jako poděkování.
Počkat...to né, to si ze mě dělají prdel ne? Místo Monici nastupuje Nora....Ó máj gáš.
Nora přišla na hřiště a usmála se na mě jejím hnusným ksichtem. Protočila jsem očima a zápas pokračoval.

Šla jsem na bránu a kousek ode mě běžela Nora. Nechci jí přihrát, ale musím. Nechci slyšet nějaké řeči od Luise. Chtě nechtě jsem jí přihrála a ona šla s balónem sama. Dělala kolem protihráček kličky, až najednou zakopla a spadla, ale faul to nebyl. To můžu potvrdit i já. Protihráčka jí sebrala míč a přihrála své spoluhráčce, která šla na naši bránu a...
Gól? 1:1, do háje Noro!
Může za to, neměla padat.

89.minuta a je to stále 1:1. Bude ale prodloužení 3.minuty.
Co když prohrajeme? Fanoušci budou naštvaní a hlavně bude naštvaný náš trenér, který je právě nemocný. A když se dozví že jsme prohráli, nebude moc nadšený.
Najednou jsem dostala míč a běžela jsem s ním, ale zastavila jsem se a zůstala jsem tam stát jako idiot.
Nesmíme prohrát, kdyby to bylo 1:1, vyhrálo by Atletico za menší počet faulů( ty fauly jsem tam sice nepsala ale prostě tak:D) To se ale nesmí stát.
Tolik dřiny, tolik snahy, co jsme do trénováni dali a díky tomu jsme se dostali až sem. Slyším fanoušky výskající moje jméno, moje jméno....
Nedovolím aby, byli všichni zklamaní a hlavně abychom prohráli.
Pochvíli jsem se vzpamatovala a všimla si, jak ke mě běží protihráčka.
Pousmála jsem se a čekala. Když byla těsně u mě jsem kolem ní udělala kličku a běžela k bránce. Další klička, další a další....nikomu jsem nepřihrávala, jsem prostě sólistka.
Byla jsem skoro u brány a přede mnou byli 4 protihráčky, které mi bránili k tomu, abych se dostala blíž.
Teď nebo nikdy!
Otočila jsem se k nim zády, míč jsem si nakopla předemnou do výšky, vyskočila jsem a kopla jsem do balónu .
Letěl do levého rohu bràny a najednou...
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
,,GÓÓÓÓÓÓÓL'' zařvali lidé a mávali vlaječkama ostošest.
A teď mi to došlo.....já jsem dala nůžky!
Zaznělo pípnutí píšťalky jako konec zápasu. A vyhráli jsme!
Fanoušci začali strašně řvát a volat mé jméno.
Najednou jsem si všimla jak ke mě sprintují spoluhráčky, i ty co byli na střídačce. Všechny na mě skočili a všechny jsme se objímali. Najednou mě sebrali na ruky, začali semnou házet nahoru a dolů(snad víte co tím myslím).
,,Děkujem! Děkujem!'' řvali fanoušci a holky mě už pustili na zem.
,,Tys jim to natřela'' řekla mi Monica a objala mě. Když jsem jí objímala jsem si všimla že směrem ke mě jdou kluci.
,,Tak to jsem tu dlouho neviděl, byla jsi tak nezastavitelná'' řekl Leo a plácli jsme si spolu, jako s ostatníma klukama.

Teď jsem zase trochu vykulila oči, protože ke mě kráčel Neymar.Zastavil se u mě.
,,Ty nůžky se ti fakt povedly, byli výborné a hlavně tys byla výborná,'' usmál se na mě.
Já jsem se taky usmála, na nic jsem nečekala a objala ho. Neymar se zasmál a v objetí mě trochu nadzvedl.
,,To díky tobě!'' řekla jsem a pustili jsme se.
,,Díky mě? Né, naučila ses je sama, takže...''
,,Ale s tvou pomocí.'' skočila jsem mu do řeči.

,,Děkuju,'' řekla jsem ještě.
,,Ještě jednou mi poděkuješ a nepřej si mě,'' řekl Neymar a nadzvedl obočí.
Já jsem se jen uchechtla a opět jsem ho objala. Vůbec ho nechci pustit.
Ale musela jsem.

Najednou mi dali do ruky pohár, postavili jsme se všichni vedle sebe a fotografové nás fotili. Poté jsme začali odcházet a já jsem fanouškům začala tleskat jako poděkování.
Jsem ráda, že jsem všem lidem na tomto stadióně dnes vykouzlila úsměv na tváři.
Ale za všechno děkuju jen a jen Neymarovi.

Fuuuf takže konečně další část:D:) Myslím, že je dost dlouhá, na to že jsem ji psala necelé 3 hodiny:D
Takže budu ráda, když okomentujete a zanecháte hvězdičku, moc vám děkuju:))
Doufám že se část líbila :)))))