Football with him(CZ)

34.Trp dál...

,,Notak pohni nebo nám ujedou,'' řekla jsem Monice, která se ještě různě líčila, navoňala se nějakou voňavkou a  ještě se upravovala. S balím věcí sice začala dřív než já, ale já to mám sbalené hned a poté netrávím čas u líčení.

,,Prosím tě....ti by bez nás ani neodjeli, na to nás mají až moc rádi,'' našpulila pusu do zrcadla a začala si rty malovat rtěnkou. Já jsem zavrčela, popadla jsem svoji tašku a vyšla jsem z pokoje na chodbu.

,,Tak počkej přece! Snad na mě počkáš ne?'' zazmatkovala Monica a taky konečně vyšla z pokoje, který následně zamčela.

,,Bože, proč nad tím vůbec ztrácíš čas? Dyť jsou to jen hnusy...'' nadzvedla jsem obočí a trochu jsem se zašklebila. 

,,Jsou to hnusy, které zakryjí tvé kruhy pod očima, beďary, pihy....'' začala mi tam vykládat všechno možné, já jsem jen pokroutila očima. 

,,Dobře, ale tunu toho hnusu sis na sebe dávat nemusela,'' řekla jsem normálně, když jsme už scházeli schody.

,,Jsi normální? Přece nepůjdu přede všemi bez make-upu,'' podívala se na mě pohledem, který říkal 'no to snad nemyslíš vážně' a zakývala hlavou. Povzdechla jsem si a šla jsem na recepci vrátit klíče od pokoje. Poté jsem šla s Monicou před hotel, kde na nás čekal náš autobus.

,,No konečně! Kde se flákáte!'' řekla nám trenér když jsme nastoupili do autobusu.

,,Taky paní se musela ještě upravit,'' ukázala jsem na Monicu, pochodující autobusem za mnou. Ona do mě trochu drcla a já jsem se zasmála. Stejně jako se semnou zásmáli ostatní v autobusu.

,,Pořád lepší se spozdit, než vypadat hnusně,'' zavrčela a já si sedla na volné dvě místa v autobusu, sedla jsem si samožřejmě k oknu. Už jsem radši nic neříkala, vím, že kdybych se sní tady začala hádat, neměla bych poslední slovo.

Autobus se začal rozjíždět a já si z tašky vytáhla sluchátka, jako vždy jsem se celou cestu dívala z okna a poslouchala jsem písničky.

Když už jsme byli na letišti, jsme všichni vystoupili z busu a já si všimla, že přede mnou, daleko oddemě asi 4 metry, šel s Leem a Gerardem Neymar. Můj obličej v normálním úsměvu trochu posmutěl. Nevím proč.

Jakmile jsme nastoupili do letadla jsem si sedla na nějaké volné místo a vedle mě si sedla Monica. Než abych se dívala na ni, jsem se radši dívala z okna, protože vím, že by se mě vyptávala na tunu otázek. Hmmm...ale beztak jsem se toho dožila.

,,Nat, copak je?'' zeptala se mě a já si povzdychla. Ignorovala jsem ji. Nevím proč jsem tak protivná, prostě jsem!

,,Kdy mu to už konečně řekneš? Podívej se, co to s tebou dělá,'' řekla najednou a já jsem svůj zrak z okna přemístila na ni.

,,Nic to semnou nedělá,'' odfrkla jsem a zpět jsem se dívala z okna. Nechci být tak nepříjemná, ale ono to samo.

,,Jak myslíš, trp dál...'' povzdychla si Monica a já jsem byla donucena se na ni zas podívat. Tentokrát jsem se na ni ale podívala vražedným pohledema měla jsem chuť vraždit.

,,Já sakra netrpím!'' zařvala jsem přes celé letadlo a všechny pohledy směřovali na mě, včetně Neymara. Až poté jsem si uvědomila, co mi to zas hráblo. Monica se na mě dívala vyplašeně. Na všechny, co se na mě dívali, jsem se podívala, ale hned jsem od nich zrak odvrátila(v médiích)

,,Víš co já...já si radši přesednu jinam,'' falešně se usmála, vstala ze sedadla a šla si sednou o několik sedadel dopředu. Proč jsem po ní tak vyjela?

,,Sakra!'' zasyčela jsem si potichu pro sebe a dala jsem si hlavu do dlaní. To mě alespoň nachvíli uklidnilo. Když jsem byla už trochu klidná jsem se uvelebila na sedadle, tak, že jsem jakoby ležela, ale neležela jsem(nevím jak to vysvětlit:DD). Dívala jsem se z letadla ven a poslouchala jsem písničky. Poté, co jsem se zadívala na mraky v okně jsem usnula.

,,Vstávej ty spáči,'' trkla do mě .... a já se hned probrala. Podívala jsem se z okna a všimla jsem si, že letadlo už dávno přistálo. Proto jsem se rychle protáhla, popadla jsem tašku a pomalým krokem jsem vycházela z letadla rovnou do autobusu. Podívala jsem se kolem sebe, můj zrak padl na Monicu sedící zamnou. Vypadala smutně a zároveň naštvaně. Tohle jsem ale vůbec nechtěla!

Náš autobus nás zavezl až ke stadionu, protože ještě dnes máme trénink. Vyšla jsem z autobusu a šla jsem směr šatny. Jakmile jsem si sedla na mou sedačku v šatně jsem se začala oblékat do sportovního, obula jsem si kopačky a vyšla jsem na hřiště. Všichni už tam dávno byli, ani jsem si nevšimla, že bych byla poslední. No neřešila jsem to.

Celý trénink byl na nic. Dělali jsme to, co děláme pořád...né že by mě to nebavilo, ale když se u toho nebavím s mou nejlepší kamarádkou je to na nic. Ani s Neymarem jsem se nebavila, protože se věnoval svým parťákům a....Monica mě jakoby ignorovala. Štve mě to, že jsme se, asi pohádali kvůli takové kravině.

Když byl konec tréninku jsme si všichni oddechli, protože už jsme dnes měli trénování dost. Ostatní šli poté do šatny, krom mě. I když jsem byla úplně vyřízená tu zůstanu, ale něco ještě vyřeším, protože mě to štve....vážně mě to štve. Proto to vyřeším hned teď a tady!

Konec tohoto dílu:DD Doufám že se líbil, i když z něho moc radost nemám. Je takový....měkký:DD Každopádně komentíky a hvězdičky potěší:3 Děkujííí moooooc:o)