Football with him(CZ)

35. Musel jsem přijít - End of this story

,,To se semnou jako nebavíš nebo co jako!'' doslova jsem vykřikla po MOnice, která kráčela pomalu pryč z hřiště. Ta potvora mi ani neodpověděla. To už mi pukly nervy a snažila jsem se ji rychlým krokem dohnat.

,,Přestaň mě laskavě ignorovat!'' chytla jsem ji za obě ramena a prudce jsem s ní otočila, aby byla čelem ke mě.

,,V tom letadle jsi po mě vyjet nemusela,'' řekla Monica  vyšším hlasem a máchla rukama do stran. Já jsem nic neříkala, pouze jsem ji sledovala s nadzvednutým obočím.

,,Takhle jsi se nikdy nechovala, nikdy jsi po mě nevyjela,'' zakroutila hlavou. ,,Nevím co to s tebou je, ale nějaká vyrážka či nemoc to určitě bude,'' dopověděla, otočila se ke mě zády a šla pomalým krokem pryč.

Já jsem tam jen tak stála a dívala se na ní, jak odchází. Že bych ztratila svou nejlepší kámošku? Sakra, ale vážně jsem v tom letadle po ní vyjet nemusela. Bože...

,,Monico,'' zavolala jsem na ni a ona se zastavila, no je to možné.

,,Promiň...'' řekla jsem normálně a zadívala jsem se do země. Po té co jsem odvrátila svůj pohled od země na Monicu , byla ke mě už otočená čelem, bez emocí na obličeji.

,,Já vím, chovala jsem se jako kráva, nevím co to do mě vjelo. Nevím, jakým způsobem chceš, abych se ti omluvila, ale ....prostě promiň. Doufám že omluvu příjmeš, nechci ztratit mou nejlepší kámošku, která je pro mě jako moje vlastní rodina,'' povzdychla jsem si a viděla jsem Monicu, s obličejem opět bez emocí.

Co sakra chce? Abych se k ní doplazila, klekla před ní na kolena a ruku ji zasypávat polibkama? O máj gáš..

Najednou se Monici obličej bez emocí změnil tak, že se usmála a oči měla skleněné, asi začne brečet. Šla ke mě rychlým krokem a když byla u mě, tak mě silně objala. Já jsem jí objetí vrátila.

,,Pako,'' zamrmlala Monica v objetí, na což jsem se usmála. Teď už jsme asi v pohodě, alespoň že tak. Poté se oddemě odtáhla se zrakem upřený na mě, který následně odvrátila tak, že se podívala za mě. Usmála se a znovu se na mě podívala.

,,Tak já půjdu,'' mrkla na mě a já jsem vykulila oči nechápavostí.

,,Cože? Kam? Proč?'' zmatkovala jsem a Monica se na mě divně usmála. Takový šibalský úsměv.

,,Zbytečně moc otázek,'' opět na mě mrkla, otočila se na patě a šla pryč. Najednou se ale otočila zpět na mě. ,,Když jsi to neudělala ty, udělala jsem to já,'' usmála se.

Co? Co jsem neudělala? Co ona udělala?

Stála jsem tam jak socha, pořád s nechápavostí na obličeji. Teď totálně nevím, co mám dělat. Jsem tak trochu zmatená.

Najednou jsem ale zamnou uslyšela kroky, které se ke mě čím dál tím víc přibližují. Kroky utichly, tudíž se ta osoba zastavila. Ucítila jsem vůni, která je mi velmi známá, kterou bych poznala vždy.

Otočila jsem se pomalu na tu osobu a když jsem se jí podívala obličeje, usmívala se, na což jsem se trochu usmála taky, ale byla jsem i překvapená.

,,Já myslela, že tu dnes nebudeš,'' řekla jsem normálně a povytáhla jsem jedno ubočí.

,,Já jsem tu přijít musel,'' usmál se na mě Neymar a přiblížil se víc ke mě.

,,Nepřišel bych tu, kdyby mi dotyčná osoba něco neřekla,'' jemně uchopil mou ruku do té jeho a hned i druhou. Teď jsem povytáhla i to druhé obočí a najednou mě začalo bolet břicho. Proč? Bojím se? Jsem nervozní? Každopádně je to jedno. Ale ... proč....

,,Jaká dotyčná osoba?'' zeptala jsem se a on se s uchechtnutím podíval za mě. S nechápavým pohledem jsem se tím směrem podívala taky a neviděla jsem nic jiného než usmívajíc se Monicu, která se k nám otočila zády a šla pryč, poději zmizela z dohledu.

,,Byl jsem v tu dobu překvapený, co všechno mi řekla,'' uchechtl se a podíval se na mě.

,,V-všechno?'' začala jsem koktat, protože vážně netuším, co myslí tím všechno. Každopádně jsem začala být sakra nervozní. Neymar kývl na souhlas, že ano.

,,Říkala mi i o vaší hádce v letadle,'' pokrčil jeden koutek s úst ale potom zase nahodil úsměv.

,,Pamatuju si, kdy jsem ti před jedným zápasem řekl, že k tobě něco citím, což cítím i teď. A teď je to silnější, po tom, co mi tvoje nejlepší kamarádka řekla, že mě máš ráda, prý ráda trochu jak něco víc,'' usmál se tak sladce a já si v tu dobu myslela, že se mu vysmyknu z objetí a půjdu zabít Monicu.

Ale já jsem od něj s úsměvem odvrátila pohled, že jsem se dívala na jednu stranu a citíla jsem, jak se začínám červenat. Teď mám divný pocit.

,,Je to úplně normální. Víš, já jsem tě nikdy nepřestal mít rád. Už od té doby, co jsem do tebe narazil, jsem od tebe ani oči neodtrhl....Ehm, což myslím že už jsem ti jednou řekl,'' začal dělat, jakože přemýšlel a potom se uchechtl. Já jsem se musela uchechnout taky.

,,To je jedno, to není to hlavní,'' zadíval se tak hluboko do mých očí, ale potom pohled odtrhl kousek na stranu, takže se díval někdy do prčic. Z jeho pohledu šlo vyčíst, že začal přemýšlet.

Poté ale svůj pohled přemístil na mě a ruce mi stiskl o něco pevněji. Chystal se něco říct, ale vypadal trochu nervozně. Zadíval se mi hluboko do očí a já nevím proč, ale břicho mě začalo bolet, jak svině.

,,Miluju tě Nat,''

Lidičky, tohle je už konec celého příběhu:)) Blbý konec, já vím...Ale možná vám dojde proč jsem to ukončila takhle;) Doufám, že se příběh alespoň trochu líbil:) Mockrát vám chci poděkovat za vaše hvězdičky, za povzbudivé a pěkné komentáře od vás, všem fakt děkuju!!<3 Určitě budu psát ještě nějaké příběhy s Neymarem, docela se na to těším:))