Football with him(CZ)

21.Jsi to vážně ty?

Omlouvám se, že dlouho nebyl další díl, byla jsem totiž na 3 dny pryč a neměla jsem vůbec čas:( Ale teď už mám čas, takže je tu další díl, doufám že se bude líbit:) Ještě jednou se omlouvám:D

Je mi divně.
Nic nevidím, nic neslyším.
Všude je tma a já jsem v ní.
Jsem mrtvá? Nebo jenom spím?

Dívám se kolem a chodím ve tmě, ale nic tu není. Do očí mi najednou narazilo prudké světlo a já si dala ruku před obličej. Světlo zesláblo a já si dala ruku z obličeje, abych něco viděla.

Zaostřila jsem a viděla jsem před sebou stát asi 5m oddemě nějakou vyšší osobu, která se ke mě pomalu přibližovala. Dle krátkých vlasů je to nějaký pán, ale nevidím mu moc do obličeje.

,,Natally''' řekl známý mužský hlas. Konečně jsem mu mohla vidět do obličeje, takže jsem viděla jeho úsměv. Udělal ještě jeden krok ke mě a natáhl před sebe ruku.

Já jsem otevřela pusu do tvaru 'O' a vykulila jsem oči, které mi ze štěstí začali slzet.
Nemůžu tomu uvěřit, to není možné.
Vážně ho vidím?

,,Tati?'' řekla jsem tiše. On na mě kývnul, já jsem se s obrovským úsměvem k němu rozběhla, skočila jsem mu do náruče a vyzvedl mě kousek od země.
Vážně je tady můj taťka??

,,Ty jsi ale vyrostla,'' řekl když mě postavil na zem.
,,Jsi to vážně ty?'' podívala jsem se na něho a on přikývl.
,,Jak jsi se sem dostal? Jaktože jsi tu? Vždyť...ta-ta autonehoda....ty jsi přece...'' vykoktala jsem ze sebe. Jsem teď strašně zmatená. Vždyť ta autonehoda, on je přece mrtvý. Nebo ne?

,,Vždycky jsem byl s tebou Nat, vždycky,'' podíval se na mě s úsměvem.

,,Kde to jsme? Jsem mrtvá?'' zeptala jsem se taťky.
,,Nejsi mrtvá,'' řekl pobaveně a pohladil mě po tváři.
,,Jsi omráčená, stala se ti během zápasu nehoda,'' řekl.
,,A musím říct, že jsi se vůbec nezměnila. Fotbal ti jde pořád stejně, jsi velký talent,'' řekl a chytl mě za rameno.
,,To proto, že jsem měla výborného učitele a trenéra,'' usmála jsem se a on se usmál taky.

Najednou mě něco silného štíplo do hlavy.
,,Au,'' sykla jsem a chytla se za hlavu.

,,Vypadá to, že už budu muset jít,'' řekl a udělal dva kroky dozadu.
,,Měj se, moje velká fotbalistko.'' zamával mi, otočil se a šel pomalým krokem pryč.
,,Cože? Počkat!'' zakřičela jsem a rozběhla jsem se za ním, ale on se vzdaloval čím dál tím víc.
Najednou mě někdo chytil za ruku a tím mě zastavil.
Když jsem se ale otočila, abych viděla, kdo to je mi do tváře blesklo obrovské světlo, jako kdybych omdlela.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Otevřela jsem oči a viděla jsem čistě bílou zeď.
Byl to sen....Fuuf
,,Au!'' sykla jsem a chytla jsem se za hlavu. Rukou jsem ucítila, že mám obvaz. Proč mě bolí hlava a proč mám obvaz? Au, ale bolí to.
Začala jsem se kolem sebe ohlížet. A co dělám tady? V tu dobu jsem sebou trochu cukla, protože někdo vešel do místnosti.

,,Dobrý den, slečno Grossen,'' pozdravila mě paní v modrobílém oblečením a bílém plášti, takže doktorka. Co dělám v nemocnici?

,,Jmenuji se Loren Dabblyová a jsem ošetřovatelka všech fotbalistů,'' představila se.

,,Co.....co se stalo?'' zeptala jsem se trochu chráplavě, moc si toho totiž nepamatuju a potřebuju si to všechno vybavit.

,,Během vašeho včerejšího zápasu, který jste odehrála, se vám stala nehoda,'' řekla a stoupla si k mé posteli.

,,Co? Jaká?'' nechápala jsem a trochu jsem se nadzvedla, abych si mohla pohodlněji sednout.

Ona si povzdychla, posadila se vedle postele na židli a podívala se na nějaké papíry.

,,Dle popisu jste byla zasažena kopačkou do hlavy, když jste se pokoušela o tečnutí míče hlavičkou'' podívala se na mě a mě to došlo.
,,Bohužel vaše protihráčka chtěla tečnout míč nohou, ale místo míče zasáhla vás,'' skončila.
Tak proto ta bolest, vzpomínám si úplně na vše.

,,Necháme si vás tu 2 týdny, kdyby vás náhodou hlava začala bolet nebo by nastaly nějaké vážné komplikace,'' dopověděla, vstala ze židle a chtěla odéjít, ale zastavila se ve dveřích.
,,Málem bych zapoměla, máte tu návštěvu.'' řekla a odešla.

Když do místnosti vstoupila osoba, jsem vykulila oči, které mi začali slzet a usmála jsem se.

,,Natally!'' vykřikla, rychlým krokem ke mě přiběhla a objala mě.
,,Monico, udusíš mě,'' poklepala jsem Monice na záda, aby mě pustila, protože mě v tom objetí vážně moc drtila.
,,Jsem ráda, že jsi v pohodě,'' odtáhla se a sedla si na židličku vedle mé postele.
Já jsem se uchechtla a zakroutila hlavou.
,,Ani nevíš jaký jsem o tebe měla strach!'' řekla a rozhodila při tom rukama.
,,Už jsem přece v pohodě,'' usmála jsem se na ni.
,,Bolí tě ta hlava moc?''
,,Chvilkami jo,'' sykla jsem a chytla jsem se za hlavu.

FLASHBACK(Z POHLEDU MONICI):

Domluvila jsem se s Natally, že penaltu kopnu já. Nemám žádný stres a ani nejsem nervózní, což je dobře. Položila jsem si míč na dané místo a popošla několik kroků dozadu. Zaznělo písknutí, já se rozběhla a kopla do míče. Letěl krásně, ale bohužel jsem neuspěla, protože se míč odrazil od břevna. Najednou se všichni zastavili a bylo ticho.
Dívali se všichni na jedno místo a když jsem se na to místo podívala taky, tak jsem vykulila oči a otevřela pusu, protože tam Nat leží na zemi a vůbec se nehýbá. Začala jsem panykařit, takže jsem se za ní rozběhla. Když už jsem ale u ní byla mě chytila záchranka a táhla od ní někam pryč. Panebože co když jí něco vážného je?
KONEC FLASHBACKU.

Z POHLEDU NATALLY:

Sledovala jsem Monicu, která byla zahleděná do země.
,,Hej,'' bouchla jsem ji do ramene.
,,Co? Jo...,'' vzpamatovala se a namířila pohled do svého mobilu.
,,Eh, už musím jít, zachvíli je trénink,'' falešně se usmála a stoupla si ze židle.
,,Aha, tak...ahoj,'' povzdychla jsem si, protože tu budu 2 týdny a nebudu moc chodit na tréninky.
,,Neboj, uběhne to jako voda,'' mrkla na mě.
,,Čau,'' zamávala mi a odešla.

Co tu budu ty 2 týdny dělat? Když si pomyslím, že ty 2 týdny nebudu trénovat a ani nebudu na zápase...chce se mi brečet.

Tak....pokračování příště:)
Doufám, že se díl líbil, psala jsem ho totiž ráno:D
Hvězdičky a komentáře potěší;))