24 dní

Kámen úrazu

Ahoj! K překvapení všech, máme tu další díl! Aneb zatím se držím, zatím to zvládám, vše je ok! :D Sice je to kratší kapitolka, ale snad se i nadále bude líbit. :)

2. prosinec 

Večeře následujícího dne byla nepříjemná a to převážně pro Hermionu. V krku měla vyschlo a nezáleželo, kolik vody vypila. V hlavě si připravovala dech beroucí proslovy, ale když se nadechla a chtěla začít, nemohla vydat jedinou hlásku. Zdálo se, že si jejího neklidu nikdo nevšiml. Tedy, kromě Draca. Sotva se dotkla jídla, neustále se kousala do tváře a jaksi vzdáleně se hádala, jestli její nervózní žaludek zvládne ještě jedno sousto, nebo vše vyzvrátí na talíř.

Věděla, že Narcissa by něco takového nesnesla. Stůl byl dokonale prostřen a Hermiona by vsadila svůj univerzitní diplom, že ubrus na stole byl Cissin nejoblíbenější.

Lucius na okamžik vzhlédl od jídla a nic neříkajícím pohledem si přeměřil každého člena rodiny. Nad Hermionou se ani zdaleka nepozastavil, vždy mu připadala zvláštní. Aby taky ne, když sedm let strávila v Nebelvíru.

Narcissa oproti mladé brunetce seděla rovná jako pravítko, elegantně uždibovala kousky pečeně. Jako kdyby tušila, že k ní její manžel upírá zrak, vzhlédla a nepatrně zamrkala. „Ano, drahý?"

Pouze se usmál, neodpověděl.

„Ehm," ozvalo se z protější strany. Osoba, natolik odvážná přerušit onu křehkou interakci mezi manželi, si vysloužila vražedný pohled. „Hermiona by vám chtěla něco oznámit." Vysvětlil rychle Draco.

„Ano, a copak?" opáčil se Lucius. Vzápětí se však z jeho tváře vytratila veškerá barva. Narcissa spěšně odložila příbor stranou a dotkla se aristokratova líčka.

„Jsi v pořádku, Luciusi?"

Na druhé straně stolu Hermiona kopla Draca do holeně. Ublíženě se na ní podíval. „Co! Chtělas pomoc!" vyprsknul sotva slyšitelně, aby mu vzápětí přistál na tváři ubrousek, který po něm hodila.

„Ale ne takhle!" odsekla mu a začala se modlit. Samozřejmě, že od Draca očekávala pomoc, přece jen to byli jeho rodiče. On je znal nejlíp a věděl, jaký přístup bude správný. Ono totiž donutit Malfoyovi, aby se zapojili do mudlovských vánočních tradic nebylo nic lehkého.

„Co si to tam vy dva šuškáte!"

Tmavovláska naprázdno polkla. „Ehm, nic?"

„Z toho už nejsi schopná vycouvat, mladá dámo," vyprsknul Lucius mezitím, co na Hermionu namířil ukazováčkem. „Nezachrání tě ani to, že jsi nejchytřejší čarodějkou své doby. Chci odpovědi. A chci je hned teď!"

„Luciusi," napomenula ho Narcissa a elegantním pohybem stáhla ruku, kterou zabodával Hermioniným směrem, dolů. „Uklidni se, není důvod se chovat tímto způsobem."

„Ne?" vyštěknul Lucius. „Připadám ti starý na to, aby mě někdo mohl nazývat dědečkem?"

V jídelně zavládlo hrobové ticho. Hermiona vyvalila oči a neuvěřitelně zbledla, když se veškeré pohledy otočily k ní. „Cože?" vydechla šokovaně a otočila se k Dracovi. „Ale... ale... jak jste na něco takového přišli?"

„Nikdo ti neříká dědečku," vložila se do toho náhle Narcissa s naprostým klidem mezitím, co popadla Luciusovu bradu a donutila ho, aby na ní pohlédl. „Nevím, jak si na to přišel, ale bylo by velmi milé, kdybys nejdřív vyslechl Hermionu, než tu začneš vykřikovat nějaká obvinění. Mohlo by to způsobit zmatek. A taky někomu ublížit." Řekla přísným tónem a poslední slovo doslova zasyčela.

Hermiona se koutkem oka podívala na Draca. Připadala si hloupě i přesto, že se do tohoto problému nedostala schválně. Nikdo tomu nemohl zabránit. Očividně tohle byla Luciusova největší noční můra. Trochu se cítila raněná, ale rychle se od těchto myšlenek odvrátila stranou a postavila se čelem k výzvě, kterou si vzala do hlavy. „Dobře, tak já tedy přistoupím k jádru dřív, než tady začnou lítat jiné domněnky," řekla rychle pevným tónem. „Chtěla jsem pouze pronést návrh, nad kterým jsem přemýšlela, ale Draco tak neurvale započal konverzaci..."

„Jistě, házej to na nevinného pěšáka..." zamumlal tiše Draco mezitím, co přehodil paži přes židli a opřel se.

„Tak o co tedy jde, drahoušku?" zeptala se Narcissa, ale v jejím tónu nebylo mnoho vřelosti.

„Já... tedy, je to trochu trapné," pousmála se Hermiona nervózně. Nikdo její smích ale nesdílel, pouze k ní upíraly tvrdé pohledy. Samozřejmě až na Draca, který zvědavě přihlížel a čekal, co se stane. „Jak všichni víte, velmi ráda studuji nové věci a nedávno jsem narazila na starou známou. Trocha nostalgie a Vánoční nálada mě dovedli k takovému malému nápadu..."

„Ano?"

„Chtěla bych vyzkoušet Vánoční tradice z jiných zemí."

V jídelně bylo hrobové ticho. Hermiona se obávala, že to přehnala. Pravděpodobně měla začít zlehka, pomalu jim to naservírovat... a ne to na oba takhle vyklopit. Téměř se chystala k útěku, když se Narcissina tvář projasnila.

„Tedy," nadechla se a přiložila si dlaň na hrudník. „Už jsem myslela, že to bude něco horšího."

„Vánoční tradice," vyplivnul Lucius. Popadl sklenku vody a s hlasitým polknutím se napil. „Ta holka ví, jak nás vyděsit."

Draco se nepatrně začal uculovat. Hermiona věděla, že jí v tom nechá samotnou. I přesto, že spolu měli báječný vztah, občas se projevil jako nepopiratelný Zmijozelský princ.

„Inu, kdepak, Vánoční zvyky nejsou nic strašidelného," pousmála se Hermiona. „Um, tedy... myslela jsem, že bychom se do tohoto nápadu zapojili všichni."

Lucius se rozesmál a praštil s křišťálem o stůl. Vzápětí rychle zvážněl. Na tváři se mu objevil úšklebek. „Leda přes mou mrtvolu."