24 dní

Nohy v teple

Dobré ránko, moji drazí! Tak se mi to nakonec povedlo; nejen, dopsat kapitolu, ale také přeskočit jeden den. 

Moje jediná výmluva je následující: pracovala jsem na přesčasu a poté proběhlo pozdní Vánoční nakupování dárků a jídla na následující týden... 26. prosince letíme do Čech. Po 4 letech budu slavit Vánoce se svou rodinou, takže na mě padla trochu panika, že nemám DOST dárků...

Samozřejmě, že jsme nebyli celý den a noc z domu. Od 7 večer (tzn od 8 v ČR) jsem se snažila psát, kapitola byla téměř dopsaná okolo 11... ale to už stejně nemělo smysl a já se sotva soustředila na slova. :D Mohla jsem tu kapitolu skončit dřív, ale bože, jak dlouho mě trvalo, než jsem se k tomu dokopala...

Takže se moc omlouvám, dneska dostanete dvojitou dávku Malfoyů! :))) 

Lora.

~ ~ * ~ ~

17. prosinec

Ráno následujícího dne přišlo dříve, než se Hermioně zamlouvalo. I přes noční šok a vyšinuté chování Narcissy, se cítila odpočinutá. Zřejmě byla tak unavená, že zaspala vše; celý ranní ruch, Dracův i Luciusův odchod do práce. Tiše si povzdechla a netoužila po ničem jiném, než zůstat celý den v posteli, ale kručení v břiše jí donutilo vstát. Sice si mohla zavolat Greeny a nakázat si snídani do pokoje... musela se hodně přemáhat, aby této představě odolala.

A tak se, v pozdní dopolední hodinu, ocitla samotná v obrovském panství Malfoyů. Potichu sešla schody, téměř jako kdyby se bála, že hlasitým zvukem vzbudí duchy předků. Pomalu se vydala směrem ke kuchyni, ale v půlce cesty se zastavila a s nakrčeným obočím se ohlédla přes rameno.

Nedokázala určit, co přesně jí táhlo do jídelny, ale než se nad tím dokázala pořádně zamyslet, její nohy se samy rozhodly. Brzo se ocitla ve dveřích a překvapeně hleděla na spoušť v honosné místnosti.

Jediná památka po vysoké ženě s korunkou na hlavě, pečlivě vytesanou z ledu, byl jen zlatý podstavec, stojící osamocen uprostřed místnosti. Celý koberec byl naprosto promáčený, drahocenný starožitný stůl přeražený na třech různých místech. A nakonec, onen křišťálový lustr, o který se Narcissa tolik strachovala, ležel roztříštěný v koutě jídelny. Strop nyní zel prázdnotou; až na tu obrovskou díru, co po lustru zůstala.

Hermiona si překvapeně přiložila dlaň k ústům a ustoupila stranou.

„To je ale nadělení, že?" ozvalo se ze stínu u okna chraplavým hlasem.

Překvapená Nebelvírka vypískla a než si dokázala zařadit onen hlas, máchla hůlkou a vetřelcova jediná zbraň skončila v Hermionině dlani.

„Výborně, nyní mě budeš ještě odzbrojovat?" zeptala se pomalu Narcissa mezitím, co vystoupila zpoza závěsu, kde se opírala o zeď a přísně si přeměřila mladou ženu.

„Já... omlouvám se... zaskočila jste mne," řekla překotně Hermiona a rychle vrátila Narcisse její hůlku. A to i přes všechny otázky, honící se v její hlavě – bylo to vůbec moudré, aby měla Cissa u sebe svůj kouzelný proutek?

„A koho jiného jsi tady čekala?" otázala se o něco klidněji blondýna, jakmile měla hůlku v bezpečí svých šatů. „Vetřelce? Smrtijeda? Nebo snad Brumbálova ducha?"

Hermiona pozvedla obočí. Nebylo pochyb, že se paní domu nenacházela v příliš dobré náladě. Její otázky se jí nelíbily, ale rozhodla se je přejít v tichosti, pro své vlastní bezpečí. „Myslela jsem, že jsem sama doma," odpověděla příkrým tónem.

Narcissa na to neodpověděla. I přes své rozpoložení, rozcuchané vlasy a značnou únavu, odrážející se v kruzích pod očima, elegantně přistoupila k Hermioně a pohlédla na spoušť před sebou. „Vyzkoušela jsem všechna kouzla, která znám," začala tiše. „Ale nemohla jsem tu pitomou ruku vymotat z mého drahocenného křišťálu."

Brunetka se na ní mlčky koutkem oka podívala. Tušila, že bude chtít pokračovat.

„A potom mi ujela ruka. Přece jen, strávila jsem půlku noci ve snaze udržet ten led od rozpuštění a odsunout ho stranou. Musím poznamenat, samotná," vysvětlila se zlým úšklebkem. „Příliš silně jsem škubla hůlkou, strhla lustr stranou a socha dopadla na stůl. Poté jsem se nejspíše naštvala a vše lítalo z jedné strany na druhou."

Hermiona na prázdno polkla, když si pořádně prohlédla stěny a rozházené židle. Docela snadno si dokázala představit, jak se onen lustr dostal až na druhou stranu místnosti. „Mohla jste tu sochu nechat zmizet. Nebo roztéct," řekla, zhrozena celou tou spouští. „A jídelna by byla v pořádku, stejně tak jako lustr."

Narcissa po ní hodila vražedným pohledem. „Myslíš si, že jsem se s tou zatracenou ledovou královnou dřela tak dlouho, abych jí jen tak nechala roztavit?" zeptala se chladným tónem.

„Stejně to tak nakonec dopadlo."

Starší žena si odfrkla, jen aby se vzápětí rozkašlala. Podrážděně nakrčila obočí a přiložila dlaň k ústům.

„Narcisso, vy jste se nachladila!" otočila se k ní náhle Hermiona s podivným třpytem v očích. Než se stačila paní domu vzpamatovat, táhla ji brunetka do salónku. „Musíte si odpočinout, aby se vám co nejdřív udělalo lépe."

Nezdálo se, že by si Narcissa vážila Hermioniny starostlivosti. Sice jí dovolila, aby jí pomohla do křesla, ale hned vzápětí jí zpražila přísným pohledem. „Dokážu se o sebe postarat sama, drahá," pronesla ostrým, typicky Blackovským tónem. „Nejsem nemohoucí!"

Hermiona, jako kdyby jí ani neposlouchala, přičarovala teplou huňatou deku. Narcissa nestačila ani zaprotestovat a už měla nohy přikryté až k pasu.

„Jak milé," pronesla jízlivě Cissa.

„Pošlu vám Greeny s hrnečkem horkého čaje a dobrou polívkou, aby se vám ulevilo," řekla nesmlouvavě Hermiona.

„Už jsem ti jasně řekla, že se o sebe dokážu postarat sama."

Narcissa si těmito slovy vysloužila jen přísný pohled, ze kterého ji téměř zamrazilo. Až příliš se v Hermionině chování viděla, což jí jakýmsi zvláštním způsobem udělalo radost. Muži rodu Malfoyů potřebovaly ženy s ostrými lokty, protože mnohdy to byly právě ony, kdo činil ta nejtěžší rozhodnutí. Na okamžik se znovu ocitla uprostřed Zapovězeného lesa a lhala samotnému Pánu zla.

„Má drahá," řekla náhle Hermiona s přimhouřenýma očima. „Jestli si myslíte, že všude rozhlásíte o naší Vánoční oslavě a poté se z toho vyvléknete, tak jste se moc škaredě spletla. Nyní tady zůstanete sedět, s nohami v teple a vyléčíte se!"