24 dní

Sen o Štědrém večeru

Zase přidávám pozdě... :( stydím se! 

Opožděně vám tedy přeji Šťastné a Veselé Vánoce, doufám, že jste měli štědrého Ježíška... :)

My jsme si dneska rozbalili první dva dárky, zbytek čeká na zítřejší ráno. Dokoupili jsme ještě nějaké blbosti, které jsem zabalila a v pondělí tadááá máme třetí Vánoce u našich! :D 

Pěkné svátky, pozor na kostičky a nepřepapejte se cukrovím.

Díky za čtení!

~ ~ * ~ ~

24. prosinec

Malfoy Manor byl toho večera doslova přeplněný. Hermiona měla pocit, že zná sotva každého pátého člověka, kdežto všichni ostatní poznávali ji. Tolik Vánočních blahopřání, poklon a radosti ze setkání, už dlouho neslyšela. Přece jen, byla to válečná hrdinka, pomyslela si sarkasticky. Vsadila by všechny své knihy, že minimálně půlka návštěvníků se kdysi přikláněla na stranu Temného pána. Ale ani to je nepřimělo k tomu, aby ji nechali na pokoji.

Hermiona si povzdechla a trochu nejistě se zavrtěla v levandulových šatech. Sice jimi byla naprosto uhranutá a musela uznat, že má Narcissa dokonalý vkus, i přesto si připadal nejistě a nervózně.

„Vypadáš kouzelně," ozvalo se za ní. Draco se trochu pousmál, když překvapeně nadskočila a otočila se k němu.

„Proč se za mnou takhle plížíš?" zeptala se, ale v jejím hlase nebyla ani špetka hněvu. Naopak byla vděčná, že ji konečně našel. Pousmála se na čarodějku, procházející kolem a poté urychleně přitančila k Dracovu boku. „Kdy už to skončí?"

Plavovlasý muž se rozesmál mezitím, co nabídl své přítelkyni rámě. „Hosté teprve přicházejí, miláčku," řekl tiše. „Čeká nás ještě pár hodin naplněných nesmyslným tlacháním."

„Báječné," protočila očima Hermiona. Vzápětí nasadila na tvář masku dokonalé hostitelky, jakmile spatřila blížící se Narcissu. Doufala, že je vše v pořádku.

Paní domu se zastavila před svým synem a kriticky si ho prohlédla. Nakonec se otočila přes rameno a ujistila se, že je nikdo nesleduje, jen aby mu vzápětí upravila lem hábitu. „Neumíš se ani obléknout?" procedila skrze zuby. „Tolik důležitých lidí tady je..."

„Je to jen Vánoční oslava," snažila se bránit Draca Nebelvírka, jen aby si vysloužila přísný pohled. „Měli bychom tyto svátky strávit společně, jako rodina a neobklopovat se snoby."

Narcissa se otočila kolem sebe, aby se ujistila, že Hermionu nikdo nezaslechl. Poté na ni pohlédla se zklamaným výrazem. „Už jsem si začínala myslet, že nás chápeš a jsi jednou z nás, ale zřejmě máš ještě dlouhou cestu před sebou."

Hermiona nejistě zamrkala a přistihla se, jak pevně svírá Dracovu paži. Ten si toho všiml. „Nemusíš být tak kousavá, matko," pronesl náhle. Nepočkal na to, co by Narcissa mohla mít na srdci a s hrdě vztyčenou hlavou se vydal do sálu, kde se celá oslava konala.

Narcissa se je nesnažila zastavit, protože zahlédla nově příchozí – zřejmě to musel být člen důležitého a starodávného čistokrevného rodu, kdo se nerad ukazoval na veřejnosti, protože je Hermiona nepoznala. Trochu si povzdechla, ale i nadále rozdávala úsměvy kolem sebe.

„Nečekala jsem, že se sejdeme kolem stolu a povečeříme spolu," řekla potichu svému příteli. „Ale tohle je... trochu moc."

„Nejsi na to zvyklá," usmál se chápavě Draco. „Ale to je v pořádku. Já to chápu. Navíc s tebou každý jistě bude chtít prohodit slovíčko, obzvláště poté, co jsi ta slavná hrdinka."