24 dní

(Vánoční) vzpomínky na dětství

Uf!! Už jsem myslela, že to dneska nedopadne. Půlku dne jsem se plácala s kapitolou a pak nám přestala fungovat wifi... takže teďka spěchám, než to zase spadne... :)

Kapitolka je krátká, naprosto postrádá srandovní části a sarkasmus. Dramione se nám vrátilo. :) Snad se bude líbit. 

Pac a pusu a díky za to, že čtete... ♥ ♥ 

~ ~ * ~ ~

11. prosinec

Když toho večera Draco vstoupil do ložnice, Hermiona k němu vzhlédla nepřítomným pohledem a poté rychle zaklapla knihu, kterou měla položenou na klíně. Nepatrně se usmál na svou knihomolku. „Nemusíš přestat se čtením," řekl láskyplným tónem. „Ještě je brzo. Možná si něco taky otevřu."

Brunetka rychle zavrtěla hlavou. „Ne, to je dobré..." odpověděla mu se sotva viditelným úsměvem.

„Děje se něco?" zeptal se, jakmile si uvědomil, že se jedná o album a ne knihu. Nejistě si přisedl na její stranu postele a sevřel Hermioninu dlaň ve svých. „Přece víš, že se mnou můžeš mluvit."

„Jistě že," povzdechla si, jen aby se vzápětí schoulila k jeho boku. „Já jen... vzpomínala."

„Aha," přikývl neurčitě Draco, zmatený jejím chováním. „A to je špatně? Na co přesně jsi vzpomínala?"

Pokrčila rameny. „Na Vánoce, když jsem byla malá," řekla tichým, téměř plachým tónem. „Předtím, než jsme se dozvěděli o mém nadání."

Draco se s nepříjemným pocitem v hrudníku podíval na Hermionu, ale neviděl jí do tváře. Povedlo se jí schovat za závěsem hustých vlasů. „Můžeme se podívat na ty fotky společně."

Zavrtěla hlavou. „Ne," dodala po chvíli. „Jsou to jen hloupé vzpomínky. Byly to jen obyčejné mudlovské Vánoce, víš. Celá rodina se vždy sešla u babičky, která navařila pro všechny. Sice jsem jedináček, ale mám sestřenku a dva bratrance."

„To jsem nevěděl," vydechl zaskočený Draco, který si okamžitě připadal jako naprostý idiot. Jeho přítelkyně věděla snad každou zbytečnou hloupost o jeho rodu, ale on sotva poznal její rodiče. „Nikdy ses nezmínila..."

Znovu zavrtěla hlavou a vzhlédla k němu. V očích se jí třpytily slzy. „Víš, rodiče byli pyšní, když mě přijali do Bradavic. Jakmile to bylo možné, jela jsem domů, abych strávila prázdniny s rodinou, ale... svým způsobem jsme se sobě tolik vzdálili," odmlčela se a prstem přejela po hřbetu alba. „Alespoň co se týče mých bratranců a sestřenice."

„Možná bychom je měli jít navštívit," nadhodil Draco. Ani netušil, odkud jeho šílený nápad přišel. Přece jen, jít na návštěvu k příbuzenstvu přítelkyně bylo vždy pro každého muže strašákem, ale když šlo rovnou o mudlovskou rodinu... Možná toho bude litovat... možná ne. „Budou Vánoce a...-"

„Draco," povzdechla si Hermiona a políbila ho na tvář. „Něco takového bych po tobě nemohla žádat."

„Proč ne?"

„Jsou to mudlové," odpověděla k jeho překvapení. Zřejmě měla pravdu, pro někoho jako je on, kdo se nikdy doopravdy nezajímal o lidi, kteří neuměli kouzlit... Lucius by ho zřejmě poslal ke Svatému Mungovi. „Nemluvě o tom, že většina mé rodiny netuší o mém čarodějném umu. Vyptávali by se, nenechali by nás ani na chvíli na pokoji..."

„Dobře," řekl Draco a na prázdno polknul. „A co kdybychom šli navštívit jen tvoje rodiče?"

Pouze pokrčila rameny.

„Možná je načase, aby se navzájem poznali, nemyslíš?"

„Kdo?" zeptala se zmatená Hermiona.

„No," zasmál se trochu nervózně Draco. „Ehm, moji rodiče s tvými."

Hermiona se zprudka odtáhla od Draca a nevěřícně na něj hleděla. „Asi jsem se přeslechla," řekla po chvíli. „Můžeš to zopakovat?"

„Myslím, že jsi mě slyšela velmi dobře."

„Ale..." nadechla se a poté utichla. Nechtěla Dracovi lhát; přece jen to byla jedna z těch věcí, po kterých toužila, ale obávala se je vyslovit nahlas. Vlastně celý ten návrh, aby vyzkoušeli mudlovské zvyky z Evropy byl jeden z mnoha schůdků, na nichž chtěla vyzkoušet stabilitu.

Draco se ani neobtěžoval čekat, jestli Hermiona nalezne slova. Něžně jí vzal album z rukou a otevřel ho. „Můžeš mi vyprávět," řekl trochu nejistě, téměř stydlivě. „To víš, přece jen se ty obrázky nehýbají..."