24 dní

"Nechceš radši pod stromeček peníze?"

Ehm... no... celá stránka zůstane nezveřejněná, protože se to opravdu nepovedlo. Eh, no místo srandy, nastala vážná situace, ze které nešlo jinak vybruslit, pouze s křikem... Snaha byla. 

Za tuhle kapitolu se z části stydím, vůbec mi to nešlo od ruky... nestihla jsem to pořádně promyslet. Nejsem si jistá, jestli je lepší zveřejnit alespoň něco... nebo radši nic. :D 

Huh, asi na mě padla temná nálada, protože já fakt nechci jít na zítřejší Vánoční párty od práce... opravdu ne. Radši bych zůstala doma v posteli, něco si přečetla, něco málo napsala... šla brzo spát a prostě pohodička. 

Nebudu vás nudit a "užijte" si novou kapitolu. :)

~ ~ * ~ ~

9. prosinec

Za celou její školní docházku nenastala jediná příležitost, kdy by neoněměla nad krásou zasněženého Bradavického hradu, přilehlých pozemků a Prasinek. I přes tu vlezlý mráz a vítr, šlehající nemilosrdně do tváří, stále zbožňovala zimu.

Anebo se domnívala; přece jen, školní roky byly již dávno pryč a nyní bylo jednoduché milovat sníh a mráz, když byla schovaná v teple Tří košťat.

Jako vždy, byla první. Co ale jiného by mohla očekávat od svých přátel? S drobným úsměvem začala pomalu jezdit po hraně své sklenice s máslovým ležákem a vzpomínala na ony hezké chvíle na škole, když v tom někdo drknul do stolu.

„Hermiono!" zvolal Harry, poskakující na jedné noze. Jeho tvář byla zkřivená v bolestné grimase a z nepříčetného mrmlání usoudila, že pěkně nadává.

Nemohla si pomoc. I přes jeho utrpení se musela rozesmát.

„Není vtipné!"

„Ale je," odporovala a začala se smát ještě víc, hlavně po jeho tvrzení. „Jak se ti to vůbec povedlo?" zeptala se nakonec se slzami v koutcích očí.

„Pfff..." odfrknul si a zhroutil se na protější židli. „Chtěl jsem tě jen trochu překvapit."

„Aha, takže vyděsit."

Harry se zakřenil a mezi ukazováčkem a palcem naznačil malou mezeru. „Jen malinko."

Neodpověděla, namísto toho vyskočila na nohy, oběhla stůl a sevřela ho v pevném objetí. „Už jsme se dlouho neviděli," řekla do jeho rozcuchaných vlasů.

„Jop," odpověděl zastřeným hlasem. „A asi to bude i naposled, protože mě brzo udusíš."

Hermiona se rychle odtáhla. „Promiň."

„V pořádku," pronesl mezitím, co si rovnal brýle. „Tak kde je Ron?"

Po jeho otázce trochu znervózněla a pokrčila rameny. Sice byla s Ronaldem i nadále v kontaktu, jejich vztah byl ale prazvláštní. „Myslela jsem, že přijde s tebou," přiznala po pravdě, sedajíc zpátky na židli. Byla neskonale vděčná, že Harry byl tím prvním, kdo dorazil. Nedokázala si představit to hrozivé ticho, které by mezi ní a Ronem nastalo.

Než stačil Harry odpovědět, dveře se rozrazily a dovnitř vklopýtal Ron. „U Merlina!" prskal mezitím, co se snažil zavřít vchod do hospůdky. Zdálo se však, že souboj s větrem prohrává.

„No, už je tady," pokrčil rameny Harry. „Jak se vlastně máš? Co Malfoy?"

Hermiona protočila oči. Snažila se potlačit nadávky, doléhající k nim od Rona, stejně tak jako nepříjemný podtón v Harryho otázce. „Draco se má dobře. Já taky," odpověděla milým tónem. „Máme se pořád stejně, přesně jako když ses mě zeptal před dvěma týdny. Pořád skvělé. A ty?"

Harry přikývl, ani trochu zaskočený Hermioninou odpovědí. Byla to vlastně jejich malá přestřelka; Vyvolený nemohl přenést přes srdce, že jeho nejlepší kamarádka se dala dohromady s princem Zmijozelu. I když ho dokázal tolerovat... protože viděl, že je po jeho boku Hermiona šťastnější než s Ronem. Nemohl si odpustit neustálé otázky; kdyby k tomu přišlo, nemeškal by ani vteřinu a už by se hnal za Malfoyem, aby mu vyprášil kožich.

Bohužel pro Harryho pomstychtivou náturu a bohudík pro Hermionu, se k ní Draco choval velmi dobře.

„Nebudu lhát, cítím se trochu nervózně," zakřenil se nakonec. „To víš, Vánoce za rohem a já nemám žádné dárky."

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ale Harry... už mnoho času nezbývá. Čím déle to budeš odkládat, tím víc lidí bude nahrnutých v krámcích a...--"

„Ahoj!" ozvalo se vedle nich. Vzápětí se Ron svalil na židli a začal si s námahou odmotávat šálu kolem krku. „Teda, venku se asi honí všichni třaskavý skvorejši..."

„Je to jen trochu sněhu a větru, Ronalde," poznamenala Hermiona s pozvednutým koutkem rtů. „Proč si nepomohl hůlkou?"

Ron na ni pohlédl a ztuhl v půlce pohybu. Jeho tváře se zalily červení. „No..." zoufale se podíval na Harryho v domnění, že ho zachrání. „Však to víš, ten vítr tak fouká... nějak jsem to nezvládl. Vytáhnout tu hůlku, víš..."

„Rone," povzdechl si Harry. „Přestaň. Kopeš si tu jámu ještě větší."

„Ale je to pravda!"

Hermiona zavrtěla hlavou. Snažila se nerozesmát, nakonec ale vyprskla a skryla tvář v dlaních.

„Já ti to říkal."

Zrzek pokrčil rameny a pomalu se zvedl ze židle. „Skočím si pro něco k pití," řekl tiše a vydal se k baru.

„Takže," otočil se k Hermioně Harry poté, co Ron odešel. „To je fuk, však já tu hromadu lidí zvládnu."

„Opravdu? Až se k tobě půlka seběhne a začne vykřikovat tvé jméno?" zeptala se s pozvednutým obočím. „Oh Vyvolený!"

„To se už dlouho nestalo." Bránil se červenající se Harry.

Stůl se znovu zatřást, když se Ron svalil do židle. Nohy si natáhl pod stolem, přičemž se mu podařilo kopnout do nohou svých kamarádů. Omluvně se usmál. „Tak co jsem prošvihl?"

„Normální výslech, nic zajímavého," usmála se Hermiona.

„Aha," přikývl Ron a zmateně pohlédl na Harryho.

Hermiona si v duchu povzdechla. Stalo se to jejich tradicí, druhý prosincový pátek u Tří košťat. Dokud se snažili s Ronem pracovat na jejich vztahu, nebyli od sebe tak oddělení, ale Trio se nakonec naprosto rozpadlo. Každý šel jiným směrem. Hermiona se vydala tím nejrazantnějším, neb nikdo neočekával, že by se dala dohromady s Malfoyem.

„Tak," řekl náhle Ron a vytrhl jí z myšlenek. „Co si přejete k Vánocům?"

Harry se rozesmál. „A je to tady zase," zavrtěl hlavou. „Copak nevíš?"

„Kniha pro tebe," ukázal prstem na Hermionu. „A... koště pro tebe."

„Originální," poznamenala jediná dívka ve skupince. „Až na to, že to samé jsme dostali minulý rok."

„A předminulý." Přidal se Harry, zděšený představou, kam dá další koště do sbírky. Ginny je pravděpodobně brzy všechny naláme na hromadu a podpálí.

„To ale nevadí, ne?" zasmál se Ron a mrknul na Hermionu.

Harry si všiml, jak náhle ztuhla. Trochu si odkašlal a rychle přemýšlel, jak zachránit konverzaci, která rychle padne k bodu mrazu. „Jo kamaráde, asi se budeš muset víc snažit, nemyslíš?" šťouchl do něj loktem, ale jen co vyslovil své slova, začal na sebe v duchu nadávat. „Eh, mluvím o těch dárcích. Měl bys být vynalézavější."

Ron si odfrknul. „Jako bys mě neznal... Nechcete radši tučnou obálku?"