24 dní

Cukroví pod pokličkou

Popravdě musím konstatovat, že jsem překvapená sama sebou - sice délky dílů jsou kratší a kratší, ALE!!!! Ani dneska jsem na vás nezapomněla a je tu další pokračování. 

Trošičku vážnějšího rázu, cukroví nikdo neschovává pod pokličkou - kdo by ho ale taky strkal do hrnce??... :D Ale i tak tam je! 

Díky díky, přeju pěknou sobotu... zítra zase tady, jo? :P

~ ~ * ~ ~ 

3. prosinec

Hermiona seděla v malém křesílku u okna a zamyšleně hleděla na pečlivě upravenou zahradu Malfoy Manor. Zimy v Anglii bývaly chladné, ale sníh se stával čirým překvapením. A když už se tak opravdu stalo a nachumelilo, do rána se na ulicích vytvořila břečka, která dokázala pokazit radost jak dětem, tak i dospělým.

Tmavovlasá čarodějka si představovala, jaké by to vypadalo, kdyby celé panství zasypala bílá pokrývka. Přinutila by Draca k procházce? Nebo by raději zůstal v pohodlí domova? To nemohla vědět. Povzdechla si, nadále zklamaná z událostí předešlého dne.

Luciusův dal jasně najevo, že ani zdaleka nestojí o účast v jejím nápadu. Ba naopak, nejlepší by bylo, kdyby na Vánoce zapomněli, protože všichni jsou už dospělí a nemá cenu si na něco hrát. Na to však Hermiona odmítala přistoupit. Zároveň se ale všechno odhodlání vytratilo, zanechávajíc jí tak v nejistotě a nerozhodnosti.

Téměř si připadala, že ona sama byla odmítnutá, nejen její nápad.

Na dveře se ozvalo lehké zaťukání. „Hermiono?"

Jmenovaná žena pouze zavřela oči a zoufale si oddechla.

„Můžu vstoupit?" nedala se odbýt tichem osoba na druhé straně.

„Zajisté," odpověděla nakonec. „Vždyť je to přece jen váš dům." Dodala sotva slyšitelně, ale k její smůle měla Narcissa dokonalý sluch.

„Ale drahá, ten fakt nemění nic na tom, že toto je tvá ložnice a bylo by to ode mě nadmíru nevychované, kdybych sem vtrhla bez upozornění či svolení," řekla paní domu a plavým krokem přešla vzdálenost mezi dveřmi a oknem. „Neviděla jsem tě celý den. Je vše v pořádku?"

Hermiona pomalu vzhlédla a nepatrně se usmála. Byla to jen otázka etikety, nebo o ní měla Narcissa opravdovou starost? Nemělo však cenu se na něco takového ptát, protože by se jí odpověď nikdy nedostala – alespoň ne ta pravdivá. „Poslal vás Draco, že ano?"

Cissa se pousmála, jako kdyby věděla nějaké tajemství. Beze slova si sedla do křesílka vedle Hermiony, s dlaněmi složenými v klíně. „Víš, těžce se o tom mluví, má drahá," začala pomalu a jako její mladší společnice, upřela svůj pohled k zahradě. „Ale je neuvěřitelně těžké zvyknout si na roli manželky Malfoye. Celá jejich rodina je prazvláštně složitá a uzavřená. Nechápej mě špatně, takhle to je u všech čistokrevných rodů, ale protože jsem se k Malfoyům provdala, vnímám to mnohem víc. A vím, jak se cítíš."

Hermiona k ní překvapeně vzhlédla. Nejen, že ani v těch nejdivočejších snech by neočekávala rozhovor na tohle téma, ale Narcissa přece nemohla přirovnávat jejich pozice. „Vy ale pocházíte z rodu Blacků," vysvětlila tiše s rozporuplnými pocity z minulosti. „Kdežto já..." polkla a ta tak se zastavila od pohledu ke svému levému předloktí.

„Časy se mění, má drahá," řekla Cissa tónem, kterému se nesmělo odporovat. „I přesto, že pocházíš z mudlovské rodiny, přijali jsme tě... Protože Dracovi na tobě záleží a tobě na něm. Všichni víme, že ty roky po válce nebyly snadné, ale nyní nastal mír a klid."

Nevěděla, co má odpovědět, pouze hleděla na krabici, stojící na stolku před oknem a tiše naslouchala Narcisse.

„Ani netušíš, jak dlouho jsem po tom toužila," dodala náhle neklidným tónem. „Tenkrát v Zapovězeném lese... jsem prosila Merlina, aby zachránil mého jediného syna. Aby ho ušetřil. Udělala bych pro to cokoliv. I kdyby se rozhodl zanevřít na celou kouzelnickou společnost a začal žít jako mudla... dokud bych věděla, že jeho srdce i nadále tluče, přijala bych to s pokorností."

Hermiona zprudka vzhlédla s očima dokořán rozevřenýma. „Tak... tak proto..."

Cissa se usmála. Na její tváři hrálo tolik citů, které se nedaly ani popsat, naopak vzbuzovaly naprostý zmatek. „Ano, proto jsem tě přijala a zmírnila Luciusovu reakci. I přesto, že se ti občas nezdá, že sem patříš... po té době, bych si pro Draca nedokázala přát lepší ženu a nadanou čarodějku, jako ty, Hermiono."

Nebelvírka se pousmála a uvědomila si, že je blízko k slzám. Rychle zamrkala, aby se jich zbavila a postavila se, následovaná nechápavým pohledem starší ženy. „Dáte si?" zeptala se namísto vysvětlení Hermiona mezitím, co otevřela krabici na stolku. „Určitě vám bude chutnat."

„Ach," vydechla Narcissa, když se sklonila nad bílým boxem, přeplněný cukrovím různých velikostí, tvarů a barev. „Má drahá, to vypadá tak lákavě!" řekla vzápětí nadšeným tónem.

Hermiona se potěšeně usmála. Jakmile spatřila chuť, se kterou Cissa ochutnávala sladké dobrůtky, rozhodla se nevzdat. Lucius a Draco nebudou mít jinou šanci, než se zapojit do Vánočních příprav. A pokud ne, byla si jistá, že jí Narcissa pomůže.