24 dní

Nákupní horečka

Ohoho! Paráda! Stihla jsem to - stihla jsem napsat novou kapitolu v časovém limitu, který jsem si stanovila. Teď můžu v klidu vletět do sprchy a začít se připravovat na párty. (Začínám se maličko těšit, tak snad bude vše ok a užiju si to. :))

Doufám, že vám tato kapitola vžene úsměv do tváří. Snad vás nezklamu, když zjistíte, že dneska máme omezený přísun Dramione, ale slibuji, že to zítra vynahradím. :)

Lora 

~ ~ * ~ ~

10. prosinec

Lucius a Narcissa tvořili dokonalý pár. Nešlo pouze o čistokrevný původ, plavé vlasy a vytříbené chování. Bezchybně se doplňovali a nejspíš díky jejich perfektní spolupráci se dostali skrze obě dvě války, aniž by je Voldemort připravil o život. Ne vždy byli v naprostém bezpečí a mnohokrát měli na mále, ale zvládli to.

Navíc mu jeho dech beroucí žena dala potomka; syna. Byla mu vždy oporou, stejně tak jako on jí. Nikdy by jí nezradil, nikdy by nedovolil, aby se jí něco stalo.

Bohužel, jakmile přišlo na Vánoční nákupy, měl velké nutkání sevřít její ladný bělostný krček ve svých dlaních a ukončit jejich utrpení.

Ani tento rok tomu nebylo jinak. Právě naopak. Měl pocit, že jeho milovaná ztratila veškerý rozum. Protáhla ho skrze celou Příčnou ulici, začarovala jeho kapsu, aby se do ní vešly všechny tašky a zastavovala se u každé výlohy.

„U Merlina, konec nákupů," poděkoval utrápený Lucius, když opustili poslední krámek a nebylo kam jinam jít.

„Co jsi říkal, drahý?" zeptala se Narcissa s lehkým ruměncem na tvářích. Nebyl to však stud, který zabarvil její líčka. Důvodem bylo její neustálé pobíhání mezi regály a nerozhodnost, co si nakonec vezme domů a co bude muset zůstat v obchůdku.

„Nic, miláčku," usmál se Lucius. „Jen že doufám, že sis nákupy užila."

Něžně ho políbila na rty a zamrkala řasami. „Ach, bylo to naprosto báječné. Máme všechno; zbytek ozdob do domu, dokonce si některé budeš moci vzít sebou do práce. Hromadu dárků. Nechce se mi věřit, že to doopravdy řeknu; zřejmě máme vystaráno po jednom nákupu."

„Opravdu?" rozzářil se Lucius, kterému v tom okamžiku spadl kámen ze srdce. Poznámku své manželky, že si vezme Vánoční dekoraci do práce, přešel s ignorací. I kdyby se o to pokusila, pravděpodobně to všechno věnuje první charitě, na kterou narazí. „To je... ehm, milé překvapení."

„Ano, ano," přitakala, ale poté se zastavila na místě a zamračila se. „Možná bychom měli ještě něco dalšího sehnat Hermioně."

„Ale Narcisso," povzdechl si Lucius. Vysloužil si od své manželky zamračený pohled, aneb se nestávalo často, aby používal její celé jméno a navíc s tak vážným podtónem. „Drahoušku, prošli jsme každý krámek v Příčné ulici. Každý. Máme pro tu šílenou holku snad deset knih, jedny společenské šaty a ostatní ty ženské blbosti, nad kterýma ječíte jak šílené."

„Vyprošuji si tvůj tón, Luciusi," řekla Narcissa mezitím, co k němu přikročila blíž, aby ostatní lidé kolem nezaslechli jejich rozhovor. „Očividně bys ale upřednostňoval ticho v domácnosti, že?"

Aristokrat se snažil zachovat chladnout masku. „Řekl jsem snad, že ty ječíš?"

Narcissa neodpověděla, otočila se na podpatku a vydala se k východu z Příčné ulice. Ani se nepodívala přes rameno, aby se ujistila, že jí Lucius následuje. „Cisso!" zvolal tlumeně, ve snaze svou manželku zastavit, ale ta i nadále pokračovala bez jediného zaváhání.

Nechtěl se s ní hádat, obzvláště ne na veřejnosti. Netoužil zkazit její Vánoční náladu, ale v Luciusově hlavě byly jasně vyznačené meze, kam byl schopný zajít při nakupování. Narcissa se nebezpečně přibližovala k těmto pomyslným hranicím, za kterými se skrýval zuřivý Malfoy. „Byla bys tak laskavá a počkala na mě?"

„Ne," odpověděla bez zaváhání a dlaní mávla přes rameno. Kdyby to gesto nebylo tak elegantní, pravděpodobně by ho přivedlo k šílenství. „Ani se neobtěžuj, já jdu pokračovat s nákupy. Ty se můžeš odebrat do tichosti našeho Manoru a rozjímat nad tím, jestli vůbec chceš, abych se vrátila."

V ten okamžik jí dohnal a než stihla cokoliv říct, vtáhl ji do stísněné uličky. Jejich tváře byly nebezpečně blízko. „Cos to řekla?" zavrčel nekontrolovatelně. „Jak bys mohla něco takového říct?"

Narcissa si odfrkla, odstrkujíc ho od sebe. „Nemám čas, Luciusi, musím jít nakupovat!"

Lucius pevně stiskl zuby k sobě, ve snaze kontrolovat svůj vztek. Nakonec se rozhodl, že bude Narcissu následovat. Přece ji nemůže nechat potulovat po kouzelnickém Londýně samotnou... i přesto, že věděl, jak rychlá byla v souboji s hůlkou.

Kráčeli vedle sebe v tichosti, každý ponořený do svých myšlenek, dokud si Lucius nevšiml náhlé změny v jejich oblečení. Ta tam byl jeho drahý společenský hábit, stejně tak jako Narcissin. Její hůlka zmizela ve vnitřní kapse kabátu s kožíškem. „Proč mám na sobě mudlovské oblečení?" vyprsknul mezitím, co popadl Cissu za předloktí a otočil jí k sobě.

Ani nemusela odpovídat na jeho otázku. Jemu samotnému to došlo, jakmile se trochu rozhlédl kolem sebe. „Ty ses rozhodla nakupovat v mudlovském Londýně?" zeptal se bez dechu, přitahujíc Narcissu blíže ke svému tělu, aby jí jeden nevychovaný budiž ničema, nesmetl na zem.

„Ano," odpověděla s jiskřičkami v očích. „Nikdy není pozdě."

„Nikdy není pozdě na zkoušení exotických věcí, má drahá," pronesl sarkasticky Lucius. „Ale tohle jsou mudlové... a zdá se, že všichni jsou venku, na lovu dárků. Naprosto šílené! Ani nemáme mudlovské libry..."

„Možná ty ne," usmála se Narcissa. „Ale já jsem přišla připravená."

Lucius nebyl schopen najít jediného slova. Plavovlasá divoženka vykročila do davu, aniž by se za ním ohlédla a on měl co dělat, aby se k ní prodral. Majetnicky si přitáhl Cissu k tělu a obezřetně si prohlížel kolemjdoucí. „Stojí ti ta otravná holka za celou tuhle šarádu, drahá?"

„Ta otravná holka je přítelkyně našeho jediného syna," odpověděla chladným tónem Narcissa, až Malfoye zamrazilo. „Pokud ti to ještě nedošlo, má lásko, je tu velká pravděpodobnost, že se brzy stane jeho manželkou. Matkou našich vnoučat. Takže ano, stojí mi za to."

Pouze si odfrknul, protože si nebyl schopen přiznat pravdivost jejích slov. Někde v hloubi duše to věděl, že se tomu tak může stát, ale dokud na to nepřišlo, nechtěl se s tím zatěžovat. „Mpph..." zabručel nezřetelně.

„Jen se kolem sebe rozhlídni a uvolni se," pobídla ho Narcissa. „Já se také necítím zrovna ve své kůži, ale nic se nám nestane."

Lucius se chystal odpovědět sarkastickou poznámkou, ale poté spatřil vše, co se nacházelo kolem něj. Zřejmě se během jeho nepozornosti dostali na nákupní třídu. Nad jejich hlavami se vznášel anděl, vytvořený ze světýlek jemného zlatého světla. Jeho křídla se rozpínala nad celou ulicí, od jednoho domu k tomu protějšímu. „Jak to, zatraceně, dokázali?" zeptal se sám sebe, ale než se stihl zamyslet nad otázkou, spatřil veškeré výlohy.

„Mudlové mají opravdu prazvláštní vkus," nakrčila nos Narcissa.

„Nepovídej," odvětil sarkasticky Lucius, ale když následoval její pohled a spatřil obrovský nadpis Ann Summers a ono provokativní prádélko ve výloze, na prázdno polknul. „No, ehm, nevím..."

„Luciusi!" zasmála se Narcissa a lehce ho udeřila do hrudi. „Ovládej se přece! Jdeme nakupovat dárky pro Hermionu!"

Její manžel však neposlouchal a razil si cestu k obchodu se spodním prádlem. „Máme ještě dost času do Vánoc."

Zdálo se, že ho ani neodradila ta obrovská fronta žen všeho věku a jejich protějšků. Narcissa se musela v duchu zasmát - přece jen existovalo místo, kam mohla jít s Luciusem na nákup, aniž by se bála, že zboří celou budovu.