24 dní

Mlha za oknem

Abych byla upřímná, už jsem myslela, že dnešní kapitola nebude. Protože jsem ani zaboha neměla tušení, o čem budu psát. Nejdřív jsem nevěděla, jestli se ztratí Draco nebo Lucius, ale přece jen, oni jsou alespoň trochu zdatní kouzelníci. Ne?... 

Ale pak jsem si vzpomněla na to, kdy Narcissa poprvé spatřila čerty a vyptávala se, co to je za zmutovanou odrůdu a bylo to na světě!! :))

Snad se u této kapitoly trochu pobavíte :)

Lorka

~ ~ * ~ ~

15. prosinec

Hermiona se rozespale protáhla v půlce schodů, s pažemi nad hlavou a dokořán otevřenými ústy. V poslední době byla neustále unavená a jediné, po čem toužila, byl dlouhý a ničím nerušený spánek. Bohužel se zdálo, že jí takovou maličkost ani jeden z Malfoyů nechtěl dopřát.

Narcissa proběhla pod schody a Hermioně věnovala pouze krátký pohled. Vždy dokonale upravená aristokratka měla lehce rozcuchané vlasy a divoký výraz. „Luciusi!" zaslechla Cissu, zbytek slov se slil v jedno, díky jejímu šeptání.

Potichu sešla dolů a nakoukla do salónku, ve kterém Narcissa postávala. S dlaní na hrudníku vyhlížela z okna. Lucius postával za ní a cosi jí šeptal do ucha.

„Je vše v pořádku?" zeptala se Hermiona nejistým tónem.

Malfoy se zprudka otočil, překvapený jejím náhlým příchodem. „Výborně," procedil skrze zuby a ohrnul ret. „Ještě tys tady scházela!"

Hermiona, zaskočená jeho náhlým výbuchem, ustoupila vzad. Nechtěla se dostat do hádky. Naopak doufala, že poté, co se Narcissa a Lucius udobřili, bude v Malfoy Manor příjemnější atmosféra. V posledních několika dnech se dělo až příliš mnoho, počínaje tou zpropadenou přípravou na Vánoční oslavu, až po nepovedené pokusy o zahraniční jídlo.

Paní domu se však toho rána rozhodla, že všeho bylo dost. Přikázala Hermioně vzdát veškeré marné snahy o vaření a dodala, že občerstvení zařídí. Nebelvírka se s ní nemohla hádat; nebyla v kuchyni žádné nemehlo, ale jakousi zvláštní náhodou se jí málem povedlo vyhodit půlku místnosti do vzduchu.

I nadále věřila, že v tom měl prsty zpropadený Lucius, kterého Hermiona nechtěně vzbudila hodinu před jeho budíčkem do práce.

„Luciusi!" okřikla ho Cissa s rukama v bok. „Ona za nic nemůže!" dodala i přesto, že její hlas téměř říkal přesný opak.

„Jistě drahá, samozřejmě že máš pravdu," ušklíbl se Lucius s dlaněmi vysoko ve vzduchu. Elegantně se otočil na patě a vydal se ke křeslu před krbem.

Hermiona nejistě přešlápla na místě a střídavě sledovala obě osoby. Malfoy si hůlkou přivolal sklenku s tmavou tekutinou, kdežto jeho manželka i nadále přešlapovala před oknem.

„To ta zatracená mlha..." ozvalo se od Narcissy. „Akorát chudinku malou vystraší."

Nebelvírka se nepatrně zamračila. „Co se děje?"

Blondýnka se otočila s ustaraným výrazem. „Víš, co se děje?" pronesla úsečně. „Děje se to, že ten mizerný cateringový poskok, který se tu měl před hodinou ukázat, se stále nedostavil! Zřejmě se někde ztratil v té pitomé mlze."

„Oh," vydechla Hermiona překvapeně. „No, určitě se umí přemístit, ne? Takže se nemusíte bát, že se mu něco stane..."

Lucius se upřímně rozesmál. „Ach ty bláhová, nikoho nezajímá ten poslíček," vysvětlil vzápětí.

„Dokud nás nezačnou obviňovat, Luciusi," vyštěkla na něj zuřivá Narcissa. „A po obviňování, přichází prohledávání! Co když ji najdou!"

„Mě?" zeptala se stále rozespalá Hermiona.

Starší žena pouze mávla rukou nad její přihlouplou otázkou. „Všichni o tobě vědí, ty hlupačko," protočila očima a vzápětí upřela pohled znovu z okna. „Mluvím o jednom z mých mazlíčků."

„Mazlíčků..." zopakovala opatrně Hermiona. Náhle jako kdyby do ní blesk udeřil. Samozřejmě, vždyť Narcissa zbožňovala všelijaké exotické a zakázané zvířata, o která pečovala s bezmeznou láskou.

„Ach můj ty Salazare, kdybych bývala nenechala všechny přípravy na poslední chvíli!" spráskla ruce Narcissa v zoufalém gestu. „Nemusela bych se strachovat, že naleznu roztrhané tělo v mé překrásné fontáně."

Hermiona na prázdno polkla a než se mohla zastavit, vytasila hůlkou a pevně ji sevřela v dlani.

„Myslel jsem, že Hermiona za nic nemůže, miláčku," řekl nonšalantně Lucius mezitím, co hleděl do ohně skrze sklenku svého drahého bourbonu.

„Obviňuji ji snad z něčeho?" odsekla mu rozčílená Narcissa. „Neměl bys raději hledat uprchlé zvěrstvo a ztraceného poslíčka?"

Lucius se znovu rozesmál a hravě mrknul na svou manželku. „Má nejdražší, nejúžasnější... udělám pro tebe všechno, ale odmítám se stát tím tělem na dně tvé zpropadené fontánky."

Narcissa nepříčetně vykřikla s dlaněmi ve vlasech. Hermiona se obávala, že si začne brzy škubat ony zlatavé lokny, když v tom se domem rozeznělo sotva slyšitelné zaťukání na vchodové dveře.

Ani jeden z nich se nepohnul z místa, jako kdyby se báli prozradit svou pozici v domě. Pouze napnutě poslouchali, jak se Greeny urychleně přemístila z kuchyně do haly.

„Dobrý večer, pane, přejete si?"

„Ehm, mám schůzku s paní Malfoyovou," ozval se cizí hlas nervózně. „Mám zpoždění... to ta mlha..."

Než se Lucius a Hermiona vzmohli na reakci, prohnala se kolem nich Narcissa jako velká voda. Její vzhled byl naprosto dokonalý; během pár sekund a několika mávnutí hůlkou, nebylo po nervozitě a stresu jediné památky. Kdo by si býval pomyslel, že onen poslíček, který se rychle omlouval Cisse za zpoždění, byl před pár vteřinami odepsaný.

Na dně honosné fontány, zahalený neprostupnou mlhou a roztrhaný na kousíčky jedním z Narcissiných mazlíčků.